hledat

BEASTIE BOYS – The In Sound From Way Out! (1996, Capitol Records)

Sdílej

Uvažoval jsem, jestli má smysl recenzovat na hip-hopovém webu tohle album. Kdo zná trochu líp Beastie Boys jistě ví, že nejsou 100% hip-hopová banda. Jeden příklad za všechny: Mike D vydal v roce 1999 elpíčko „Country Mike’s Greatest Hits“ a z názvu je asi patrné, o čem to je. Představte si, že bych tady recenzoval country. Předem vidím ty reakce, posílající mě do všelijakých míst. Patříte-li mezi striktní hip-hopery a ostatní vám nevoní, nejspíš byste teď měli přestat číst. A my ostatní si dáme dávku stylu, který bych definoval jako směs funku a jazzu, takže jdeme na to. Po slavném debutu „Licensed to Ill“ a jeho následníkovi z roku 1989 „Paul’s Boutique“ se bílé trio rozhodlo překročit hranice hip-hopu a zkusit i muziku odlišnou. Roku 1992 představili své hudební schopnosti na třetí desce „Check Your Head“, kde smíchali rap s funkem, jakýmsi electrem a vrátili se do starých časů s hrstkou skladeb punkových. Touto cestou pokračovali i na dalším albu a když se psal rok 1996, vyšlo album nazvané „The In Sound From Way Out!“, představující souhrn všech instrumentálních skladeb, které dosud nahráli. Jedná se o styl něco mezi acid jazzem, funkem a chvílema to zní trochu jak domorodecké bubnování. Vše je hrané na živé nástroje a pokud se sháníte po peckách, které rozproudí pohyb celým tělem jak elektrický šok, pusťte si radši „Sure Shot“ nebo „Body Movin'“ a na tohle zapomeňte. Protože 6 rukou je málo, přizvali si Beastie Boys na výpomoc i jiné hudebníky, jejichž jména se podílela i na předchozích albech. MCA brnká na basu, Mike D bouchá do bubnů a činelů, King Ad Rock obsluhuje elektrickou kytaru, Mark Nishita sedí za klávesami a aby byl výčet jmen kompletní, zmiňuju i Eric Bobo, Eugene Gore a Mario Caldato. Většinu materiálu, který se tu nachází, jste už mohli slyšet na „Check Your Head“ nebo „Ill Communication“, jako vzácné lze označit jen „Drinkin‘ Wine“ z B-strany singlu „Jimmy James“ a „Son of Neckbone“ ze singlu „Sure Shot“. Jenom nechápu, proč sem nezařadili i „Futterman’s Rule“, která by sem perfektně zapadla. Osobně mám tohle album na kazetě a mnohem víc mě baví strana A se sedmi příjemnými tracky klidnějšího rázu. První „Groove Holmes“ vás uvede do relaxační nálady a naznačuje, o co půjde v následujících téměř 39 minutách. Mimochodem, do tohodle tracku jsem slyšel rapovat nějakou českou skupinu a znělo to vskutku prapodivně, takže radím zůstat jen u poslechu :c) V podobné náladě se nese ještě několik dalších nahrávek. Oproti tomu se zde nachází i rychlejší záležitosti. Kupříkladu oživení číslo jedna přichází se čtyřkou „Pow“, jednou z mých nejoblíbenějších, jež se od ostatních liší tím, že jako jediná obsahuje slovo (pouze jedno). Dost se mi líbí, jak se v polovině zpomalí a úplně změní melodii. Nebo „Son of Neckbone“, ta na vás od první sekundy chrlí nabroušené funkové tóny ála James Brown a myslím, že tohle by se dalo někam použít jako pěkný sampl. Jako mého favorita uvádím pomalou „Ricky’s Theme“. A teď přejdu ke stinným stránkám alba, čímž myslím polovinu strany B. Pod číslem 7 je ukryta mnou často přetáčená „Eugene’s Lament“. Celou skladbou se line děsný skřipot houslí, z nějž mi naskakuje husí kůže. Moc nemusím ani bubnovačku „Bobo on the Corner“. Její následovnice „Shambala“ taky nenadchne, obsahuje přídavné hlasy buddhistů a ty mi zrovna sympatické nejsou. Záchranné kolo nahodí nastupující „Lighten Up“ a při „Ricky’s Theme“ už mohu volně dýchat, jenže o kousek dál má své místo „Transitions“, která skřípe stejně jako moje zuby, když ji slyším. Jak to shrnout? Rozsah hudebního nadání, kterým se Beastie Boys mohou pochlubit, jsem vždycky obdivoval. Řekněte, znáte jinou skupinu, která umí hrát tolik stylů a přitom všechny zvládat perfektně? Občas dostanu pocit, že jsem tím hip-hopem přesycen a v tom případě sáhnu po tomhle albu. Celkově je na „The In Sound From Way Out!“ obsaženo 13 skladeb. Některé přetáčím, pár jich je docela v klidu a několik kousků mám opravdu rád. Takové je moje hodnocení z pohledu hip-hopera, který si příležitostně zaplave ve vodách jiných žánrů. Je to vhodné i jako kulisa k nějaké vedlejší činnosti, v mém případě k přípravě do školy. Těžko se můžu učit, když mi k tomu hraje takový Mykill Miers, který mě rozhodně v klidu nenechá. Doporučuju Beastie-maniakům a všem těm, kdo se nebrání jiným stylům. Beastie Boys – The In Sound From Way Out!: 01 Groove Holmes 02 Sabrosa 03 Namaste 04 Pow 05 Son Of Neckbone 06 In 3’s 07 Eugene’s Lament 08 Bobo On The Corner 09 Shambala 10 Lighten Up 11 Ricky’s Theme 12 Transitions 13 Drinkin‘ Wine

Diskutuj na Bbarak.cz