AZRAEL: Práce ve dvou dává albu ucelený zvuk

Mladý vancouverský MC Azrael teprve před šesti měsíci odkryl své první sólo The Doldrums a již nyní na něj navazuje novinkou Pocket Watch, jazzem ovlivněnou kolaborací s producentem Sythem. Člen projektů Tapwater, Quoted Motives nebo naposledy 50 Fingers zvedl se svými posledními deskami stavidla vlastní produktivity a v současné době připravuje trojici nových projektů. Kromě toho si zástupce nezávislé scény užívá pozornosti, jaké se jeho rodné zemi dostává díky Drakeovi, který se však na domácí půdě netěší příliš velké podpoře. Jak ses dal se Sythem dohromady? Chadio s ním natočil skladbu, na které jsem měl být i já, takže jsem šel k Sytheovi do studia a vzájemně se představili. Pak jsem s ním začal pracovat na dalším tracku a postupně to přerostlo v celé album. To je silně ovlivněné jazzem. Byl to typ zvuku, který jsi přímo hledal? Ano, určitě. Ta jazzová stránka je hudebním tématem alba a odkrývání času pak textovou. Proč myslíš, že jazz rap dnes není úplně nejpopulárnější? Dneska je v kursu asi mnohem víc elektronika a jí ovlivněné věci, ale osobně mi v tuhle chvíli zrovna moc nesedí. Deska má, jak jsi řekl, ústřední téma času. Můžeš to trochu víc osvětlit. První čtveřice skladeb, druhá a třetí představují tři části dne – ráno, odpoledne a noc. Z počátku jsem to takhle neplánoval, ale tak v polovině jsem si uvědomil, že bych s tím tématem mohl pracovat. Schovával sis některá témata přímo pro tenhle projekt, že by lépe seděla s jazzovými beaty? Ani ne. Celé to byl velmi přirozený proces. Vždycky jsem počkal na Sytheův beat a pak si s tím pohrál. Zhruba osm měsíců jsme měli každý týden sraz ve studiu, kde jsme nahrávali a já poslouchal jeho beaty. Ale ten vliv jazzu pro mne kromě flow nic neměnil. Takže i přesto, že je to tvé druhé sólo během necelých šesti měsíců, jsi necítil nedostatek nápadů? To vůbec ne. Beaty mi jednoduše samy napověděly. Dobře. Proč jsi vybral “Howl at the Moon“ jako první videosingl? Dávalo to smysl. Alex Yelizarov, který video natočil, je totiž i dobrý kámoš s Anonymouzem. Hodně těch veselejších tracků je na začátku alba, takže mi nevadilo dát jako první singl něco temnějšího. Prozradím ale, že příští video bude “Hello Bluebird“ a že to bude sranda. Jak bude vypadat? Natáčet budeme první týden v září a já budu mít v obrovským vedru na sobě kočičí kostým. Moc se na to zrovna netěším. (smích) Pocket Watch je stejně jako The Doldrums kolaborací s jedním producentem. Vyhovuje ti spolupráce ve dvou víc? Určitě. Připadá mi, že to dává albu více ucelený zvuk. A plánuješ desku s více producenty? Trochu. Pracuji na projektu od jiným aliasem. Bude to EP s pěti producenty. Jak jsi s tím daleko? Mám dvě skladby z pěti. Producenty jsou Metawon a Frank Grimes, oba z Vancouveru. Na čem dalším pracuješ? Připravuji volně dostupné EP se Sythem. Bude to takové pokračování Pocket Watch. To mám už skoro hotové. Pak chystám mixtape s mým kámošem Inkspillem a pár krutými producenty z Calgary. Co si myslíš o současném stavu kanadské hip-hop scény? Myslím, že z velké části to je dobrý. My jsme tady ve Vancouveru, což je takové středně velké město, ztratili pravidelnou týdenní hip-hop noc, což vše trochu přibrzdilo. Je to blbý, ale nedá se s tím nic dělat. Kdo myslíš, že je dneska v Kanadě na špičce? Co se popularity týče, tak je těžké nejmenovat Drakea. Na druhou stranu on Kanadu moc nereprezentuje a ani v zemi samotné toho moc nedělá. Kromě něj se dostává hodně pozornosti lidem z Toronta. D-Sisive teď vydal několik desek. Winnipeg býval skvělé místo po hip-hop a i dnes odtamtud vychází dobrá muzika, jen v menší míře. V Edmontonu je taky spousta krutých MC’s.

Když zmiňuješ Drakea, slyšel jsi Tachichiho diss na něj? Slyšel a bylo to krutý. Tachichi je jeden z mých nejoblíbenějších kanadských MC‘s a skutečně nenechal na Drakeovi nit suchou. Ve videu k tomu tracku jsou vidět nápisy „Vancity hates Drake (Vancouver nenávidí Drakea)“. Je to pravda? Ne úplně. Znám lidi, kterým se líbí. Má tady hodně fanoušků. V tom videu to ale dává smysl.