Sergei B: Uvědomil jsem si, že tělo jde společně s myslí a když se člověk nehýbe, stojí i mentálně
Za tvrdým hlasem a neúprosnými texty, jimž není svaté žádné téma, nestojí pouze Sergei Barracuda jako interpret, ale i Sergei Barracuda jako sportovec – basketbalista. Nebylo tomu tak ale vždy. Nevšední interview se členem AK jsem měla domluveno těsně před show v brněnské hudební vinárně Melodie. Klub, kam se chodili bavit již naši prarodiče, byl tu noc, kdy autoři desky „Bída a bolest“ roztočili své zpocené ručníky nad hlavami, vyprodaný. Ale pojďme se ještě vrátit v čase o pár chvil zpět. Jeden dva schody za pódiem otevírám dveře backstage, kde asi desetičlenný tým kolem AK tráví čas před začátkem koncertu. Rychle vysvětlím, že jsem ta, co si jde pro rozhovor a hledám toho, kvůli kterému jsem přišla. Sedí v rohu místnosti na gauči a vítá mě přívětivým úsměvem, představením a stiskem ruky. Z druhého rohu místnosti se ozývá „pěkná holka, to bude asi pěknej rozhovor“. „Uff, asi jste milí kluci,“ říkám si v duchu a tak si s mnohem větším klidem, že neschytám diss (vytaženo ze slovníku manažera Cubyho) hned ze startu, sedám vedle hlavního hrdiny následujících řádků…