Redakce

V roce 2000 byl sneaker svět zvláštní místo. Hodně atletické obuvi dostávalo futuristický vzhled – snad právě na oslavu příchodu nového tisíciletí a jako odhad toho, kam by se mohl design vyvíjet v následujícíh letech. Jedním z modelů, které byly vytvořené právě za těchto podmínek, byl Nike Air Presto.

Kdyby dnes žil Jack Kerouac, Charles Bukowski nebo takový Edgar Allan Poe, můžeme si docela dobře představit, že by dělali hip hop. Těžko totiž v jiné subkultuře najdeme takovou opravdovost a odhodlání dělat věci po svém – jít vlastní cestou mimo společenské normy a kašlat na hodnoty, které vyznávají součástky ekonomické mašiny. Těžko jinde najdeme takovou dravou energii a život, který balancuje na hraně.

První květnovou neděli se v pražské Uhelně otevřeli dveře koncertu s čistě ženským složením. Jako první na stage zavítala Sharlotta ze stáje Blakkwood. I když přihopsala se svými věrnými tanečnicemi, tak ani tento prvek nedokázal překlenout několikametrovou propast mezi stagí a polomrtvým davem. Studiové hity fungují možná dobře v klipech, na live show je však potřebná komunikace s publikem. Ta nastala až po příchodě druhé protagonistky. Mladičká Aless ukázala proč je podporována velkými jmény SK scény. Bezprostřední komunikace a kontakt s publikem fungoval, dav se jí povedlo rozhoupat a připravit diváky na hlavní program a očekávaný vrchol večera. Gavlyn, Reverie a DJ Lala je skvěle fungující kombinace kadenčního rapu, kvalitních beats i scratches a neuvěřitelné energie. Což dokázali celému pražskému publiku. Slečny měří něco málo přes 150cm, avšak stagi absolutně dominují. Reverie a její taneční kreace přivedly první řady fanoušků do vytržení a koncert tak dostal správnou, nadupanou atmosféru. Tato kalifornská trojice opět ukázala, že si pozornost rozhodně zaslouží. Redakční tým na tento večer poslal tradičně Věru Svobodu, aby vám zprostředkovala alespoň náhled tohoto večera.

Na životě je skvělá ta jeho vrtkavá rozmanitost a zároveň stabilní rovnováha. Atributy, díky kterým zažíváme překvapení jako byl tento večer. Už jen ta nebezpečně nápadná volba nenápadného úterý a místa, kam jsme byli nalákání na představení Restova nového klipu "Čas hul It" měla být onou paradoxní předzvěstí, že tu něco (ne)hraje. Že to nebude jen tak nějaké úterní posezení kdesi nad pivkem... Že jeden z těch nejzapamatovatelnějších večerů je blízko, brousí si drápy a už jen čeká na vhodnou chvíli k útoku. Totiž přijít na koncert do tak frekventovaného klubu jako Uhelna ještě s nevyléčenou víkendovou opicí, protože je teprve úterý - to může kdekdo považovat stále za jistý způsob vyprošťovací léčby. Asi právě proto se nás tam sešlo ve finále tolik, že byl rázem zaplněn celý podzemní prostor. Hromadná léčba na baru probíhala v komorním kouři, kde byl každý kámošem a skvělým společníkem pro konverzace týkajících se rostlinek, světového míru, rostlinek, světel, sýrů, rostlinek... Kvalitní hudba se do roztančených těl dostávala díky musicmasterům jako je DJ Fatte a DJ-Ro. Chodba nezela prázdnotou s jedním zapomenutým opilcem, hádajícím se párečkem, který ve skutečnosti neví proč se hádá, nebo skupinkou umělců, co se právě rozhodli si vzájemně upravit fasády. Tentokrát jí zdobila milá slečna, která rozdávala úsměvy do všech světových stran nad prodejem merche. Ani stůl pod ním se neprohýbal tíhou mikin, triček a čepicí s logem "čas hul it"... Tentokrát merch mizel před očima, v rukou nadšených kupců, stejně jako lístky do tomboly o věcné ceny. Pro náročnější povahy nechyběl ani pokerový stůl, který byl sice bez přestávky zahříván, ale ani ten nejtvrdší poker face master nevydržel, když se na plátně objevili záběry nového klipu, představeného vysokým, fousatým a celkově hranatým chlapíkem, který byl ještě před chvilkou na baru ve společném víru dýmu, debat a nevědomosti těch, kteří očima mezitím pátrali po Restovi z minulosti. "Tynikdy" a "Čas Hul It" obohatili tento, už tak dobrý, přesto prostě-úterní večer o svůj drive ze kterého dav šílel, telefony nahradili záři reflektorů, několik přítomných dam si už uvědomilo, co od života vlastně chce, a pokud byl ještě někdo skeptický k viditelné změně, kterou si Rest evidentně prošel - Balkónovka, která zazněla mnohohlasně až sborově na úplný závěr, dala všem pochybnostem, rezonanční utrum. Klaní se: Věra Svoboda.

Cítíš se sick? Žádný strachy, přijíždí Dr. GreenThumb, jenž zná každou křivku těla Carmen Electra a dá ti pořádnou medicínu v podání toho nejdrzejšího rapu. B-Real - lídr jedné z důležitých kapel hiphopové historie CypresHill už je na cestě a společně s Demrickem se v rámci evropské tour zastaví i u nás. Přijď se přesvědčit, že řadu současných rapperů strčí stále s přehledem do kapsy.

Smíchovské sklepní prostory již opět patří k lokalitám, které jsou rapovými fanoušky hojně navštěvovány. Rekonstruovaný klub Uhelna přiváží do matičky stověžaté prvoligové hráče z Čech a Slovenska, kteří mají na stagi rozhodně co nabídnout. Během pátečního večera naběhla do nebeských výšin zhruba metr nad přihlížející nejdříve stáj AK s materiálem nejen z alba „Bída a bolest“. Čas na vyprázdnění močových měchýřů a doplnění sklenic na baru vyplnil Candymane a na přítomných bylo vidět, že se již nemohou dočkat nástupu bratislavského Moma, který si poté našel čas se s většinou i odfotit. Ovšem klíč od redakčního šuplíku na fotky má jako vždy Věra Svoboda.

V pátek se Prahou neprohnal průvod zdejších fotbalových manšaftů, nýbrž skalní příznivci Troublegangu. Důkazem náklonnosti nebyly jen šátky, trika a mikiny s logy, ale především cíl trasy, kterým byla Malá sportovní hala Incheba arena v Holešovicích. Přestože se soumrakem byla mladší část publika řádně vylita před samotným vstupem, my jsme byli svědky plně vyprodaného koncertu se skvělou choreografií. To, na co se u nás zatím nikdo z rapového podhoubí nezmohl, se stalo skutečností a Marpo se svým týmem podpořen i Separem či Ektorem si celý večer náležitě užili. Fotodokumentaci má na triku tradičně naše dvorní snímkařka Věra Svoboda.

V pondělí navštívila pražskou Lucernu americká newschoolová mega star Ty Dolla Sign. Část redakce, která se skládala z fotografky Věry Svobody a redaktora Martyho nezahálela a šla prověřit, zda-li si tato zámořská hvězda dokáže podmanit i legendární kruhové pódium Lucerna Music baru a dostát svého jména před lokálním fanklubem. Nabité prostory nebyly překvapením a i když nedošlo k otevření všech balkonů, dav čítal několik stovek hlav. Zajímáme tedy své místo a netrpělivě čekáme, co nám hlavní show nabídne. Ty Dolla Sign se za masívního burácení davu řítí na stage, dav šílí a on rozjíždí svou první pecku... Bohužel na playback. Následuje efektivní pobíhaní po zmiňovaném pódiu, které bylo žel bohu ochuzeno o faktický, rapový přednes. To ovšem nic nemění na tom, že pražské publikum bylo evidentně spokojeno. Nikdo neřešil ani nepřesné trefování se do beatu, ani Dollyho gorily, kteří se celý večer starali o míru radosti posluchačů z prvních řad, ani o své ztracené kamarádky, které si tou dobou již hověly dole v backstagy obklopené pozorností celého týmu Ty Dolla Sign. Suma sumárum, za 6 stovek jsme už zažili koncerty s daleko preciznějším provedením a rapovým nasazením.