Nemusím jít za každou cenu s proudem a tvořit to, co tu už bylo. Tuto větu by si měla pokládat většina tuzemských umělců před spaním, neboť mi u nás stále přijde, že dnešní umělci se bojí novátorství a vytváří jistý kalkul, kterým neoslní, ale ani neurazí, a tak se pak nějak drží toho svého korýtka jako ti naši politici. Všechno nám to splývá v jednu instantní břečku, která se ještě ve vývařovnách druhé cenové u vlakového nádraží několik dekád vyváří a hosté se tváří spokojeně, neboť neočekávají, že by to mohlo chutnat i jinak. Ještě, že se mezi interprety najdou tací, kteří takto neuvažují a nebojí se přijít s něčím novým, co chutná jinak a náhodou i lépe. Nelze se potom divit, že se nám ne náhodou vyrýsuje comeback, který na scéně udělá takto svěží vítr. Marpo s novou deskou je zpět!