Není na škodu, když z jara zavane čerstvý vítr do stojatých a okoukaných vod hudební scény. Nemalé množství okoukaných tváří se tu drží u koryt jako politici, jen převlékají kabáty a aktualizují své hudební kampaně. Někteří bojují s okolím, jiní sami se…
Nikdy není pozdě natočit vizuál, který balancuje na myšlence, co vše se mohlo, kdyby se to a to, udělalo tak a tak. Dnes už není žádný problém něco natočit v komorním duchu, v jednoduchém scénáři a rozpočtem tlustým asi jako jitrnice z pohádky Obušku z pytle ven. Nač přeplácat tři minuty efekty a drahou plejádou kulis, kdy lze vyjádřit vše i bez pozlátek. Deska „Rok nula“ bratislavského dua Opak a Moe se dočkala dalšího obrázkového zpracování, tentokrát na skladbu „Neskoro“.
Čas nezastavíš, a proto nelze naříkat u svého přehrávače, že nové DeFuckTo nemá už takový nádech jako to staré, které kolem milénia tvořilo historii tuzemského rapu. V roce 2011 jsme zažili comeback této zlínské formace, která svou novodobou historii v těchto dnech dotvoří trilogii deskou „Andělé a Démoni“. Nový nádech, který může přilákat staré příznivce, ale má potenciál zaujmout hlavně i nové posluchače.
Možná až příliš pesimisticky vlétli kluci na pole releasů s novou deskou. Černá kronika jejich mysli. Nedostatky, kterých jsou si vědomi a nebojí se o nich otevřeně mluvit a vyzpovídat se z nich. Přestože je zpověď oblečena v hávu církevní kulisy, zpovídají se fanouškům, otvírají jim své niterno a snaží se pozvednout symbiózu mezi posluchačem a interpretem na jinou metu. Jedno jim nelze upřít ,a to jejich originálnost, kterou si pěstují již od prvopočátků a která je na naše končiny výjimečná, neboť u nás má každý tendenci tahat za již vydojené vemeno. Je možné, nebo možná až šíleně pravděpodobné, že člověk většinou stojí sám proti sobě. Tam začíná ten hlavní blok a končí i finální podlehnutí pocitu uspokojení se svým životem.
Blakkwood rec. (ex. PVPLabel) vysílá do hry dalšího černého koně letošního závodu. Jedná se o Viktora Sheena a CehaBeatse, kteří spolu tvoří DSTFRS. Tito dva floutci nejsou zcela novým pojmem, neboť loni o sobě dali vědět formou EP s názvem "Vlci".…
Fantom, upír bratislavských temných zákoutí pocházející z Komárna, pro nás připravuje desku „Nosferatu rap“, která za pár týdnů již zaklepe na vaše dveře v čase, kdy zlo vylézá na povrch. Abychom si udělali obrázek o tematickém obsahu, nalaďme se na vlnu…
Na sklonku loňského roku se bratislavský Momo prezentoval svou třetí deskou „Za očami“, kterou lze řadit za jednu z nejzajímavějších kusů od našich sousedů z posledního letokruhu. Úderné produkce a osvědčení hosté sjednoceni pod autora nabídli otevřenost, upřímnost a postřehy…
Vítejte v muzeu Mentálních Kuriozit, kde vás u vstupu hned pozdraví sám ředitel Patrick Bateman. Potřeste si s ním samozřejmě rukou, neboť byste o ni mohli díky aktu neslušnosti přijít. Vlastně, čím více se budete chovat neslušně, tím více to autor ocení. Hlavně se zastavte v hlavním výstavním sále, kterému dominuje pódium plné excesů jemu vlastních. Kolem hlouček reportérů, snažící se urvat co nezajímavější námět pro svůj článek. Mladší generace dychtivě hltá každým dnem tento repertoár ve stále větším a větším počtu, zatímco jejich rodiče stojí v povzdálí a nechápavě kroutí hlavou. Řezník nám přináší rovnou 2CD, které v našem rybníku není až tak častým jevem. Jaké myšlenky a obsah sebou přivádí a můžeme se dočkat dalších soudních tahanic?
Vyzpovídat GR Team je jako postavit se celý v červeném do středu arény v centru Barcelony. Samozřejmě jsem neměl na mysli stadion Camp Nou domácích FC a převtělovat se do role Lionela Messiho. Pokud tě napadla varianta B, jsi na správné trase, ale možná stále ještě mimo zastávku, neboť rozhovor není Korida, já nejsem toreador a oni nejsou ti býci. Možná podivné to přirovnání zkraje, které dozná významu až po přečtení, tedy jen těm vytrvalejším, neboť se nejedná o pětiminutové počteníčko. Kluci se čelem postavili ke každé mé otázce čelem a bez bázně odpověděli na všechny mé záludnosti, tudíž bych mohl za ty toreadory považovat je. Než se tedy vrhneme k první otázce, zbývá možná již jen zvolat „Olé“…
„Hej Sáde, viděl jsi včera zprávy?“ „Sorry, neviděl, m*dal jsem nějaký krávy!“ Hláška, která měla potenciál zlidovět již kolem roku 95 a Markýz ze stáje ZNK ji vzkřísil pro současnou mládež i s jejím autorem. A že mládež je zkažená, dokládá velká fanouškovská základna českých přisluhovačů zla. Vytříbený jazýček, který si nebere servítky s žádným masochistickým tématem ani žádnou partií ženského těla rozmanité gramáže. Největší majitel myslí fixované pornografie ve střední Evropě, má v držení více hraček než expedice firmy Lego. Sádismus v tobě vychutná pocit nechutenství, který ke konci vyvolá těžkou vlnu odporu k tomuto interpretovi, nebo pocit filozofické dokonalosti.