Již jen hrstka veteránů pamatuje projekt Rhymes Street Squad, který mapoval karvinskou scénu, které kolem roku 2000 nebyla jen bezvýznamným bodem na mapě českého rapu, ale sdružovala nemalý počet kreativních umělců. V roce 1998 se na ni poprvé ukázal Lukrecius Chang, kterého jste mohli zaregistrovat i ve snímku Česká RAPublika. V těchto dnech vychází jeho nové album „Jedinečný 2“, které je volným pokračováním jeho předchůdce.
Petržalské duo označované jako Druhá Strana letošního roku přineslo na trh comebackové album Synusojda, jehož součástí je i skladba Boli sme tu, ve které popisují Moloch Vlavo a Miky Mora prapočátky svého rapového bytí. Nový vizuál není nikterak složitě točen…
Přestože je slovenská scéna v kvalitě lehce napřed oproti té naší české a obsahuje více vůdčích osobností, v případě trendů je tomu zcela naopak a potvrzuje se pravidlo, že čím více na východ, tím déle v kurzu. Zatímco u nás je tomu již pěkných pár let, co Řezník a banda kolem něj rozpoutala horrorcorový boom, u našich východních sousedů se tento subžánr teprve klube.
Opravdu vás zrak nešálí. Ten týpek s tenisovou raketou není bývalý český prezident Václav Klaus, ale člen legendárních PSH Orion. Skalní fanoušek vršovických klokanů nabízí svým příznivcům nový vizuál ke skladbě „Neuč Vorla lítat“, která je součástí jeho posledního alba „Noční vidění“, které stáj Bigg Boss vypustilo na jaře tohoto roku.
Dilna Blakkwood již před měsícem avizovala, že se kluci z MAAT rozhodli nahrát druhý díl tracku „Já a Ty“, který podpoří i další hosté na mikrofonu. Celý počin avizoval trailer a my již nyní víme, že se tematicky navazuje na první videosingl, který sklidil u posluchačů úspěch.
Před rokem se ke mně dostalo album "Poďme!", které u našich slovenských sousedů sklidilo pozitivní ohlas. Má ho na svědomí skupina z Banské Bystrice, která se nazývá Krok Spet. Vůdčí osobností je Neznámy Interpret, který celé toto album i produkoval. Kluci vyšli vstříc unikátní cestě, nejen po rapové a vokální, ale i hudební stránce. Ale proč bych o tom všem psal v úvodním odstavci, když vám to již zmiňovaný dirigent této formace prozradí o pár řádků níže sám.
Baba Saad zajal naše západní sousedy především deskou „Saadcore“ z roku 2008, nicméně již v roce 2004 si ho povšiml Bushido a povolal ho na své projekty, což vyústilo ve společnou desku o rok později. Rodák z Libanonu po roce zpět se svým šestým albem s názvem „ Das Leben ist Saadcore“.
A zase tu máme ty termíny. Nejhorší noční můra prostořekých interpretů, kteří reálně pálí data vydání svých desek pěkně od boku. No přiznám se, že kdybych podobný seznam dělal loňského roku, byl by tučnější, neboť nabývám dojmu, že tento závěr roku bude obdobně jako u Čechů slabším. Přesto tu nějaké otazníky a termíny máme, a ty hoří více, nežli olympijská pochodeň. Uvidíme, kdo ze zmiňovaných dostojí svým závazkům a nenechá fans čekat.
Běžně tuctový den je opět přede mnou. Sedím u svého počítače a do mechaniky vkládám další desku, na kterou bych měl spáchat recenzi. Žádní prvoligoví hráči, kteří by měli nálepku zaručené kvality, přesto několik obstojně zajímavých hostů v tracklistu, a tak si říkám, proč ne. Často se mi stává, že ani nepostřehnu, že deska už několik minut hraje a koukám do prázdna a přemýšlím o zcela jiných věcech. Prostě od začátku necítím tu sílu a energii, kterou mi chce interpret předat. Proč tento právě probíhající moment řadím jako jeden z mála netradičních? Vnímám bedlivě od první minuty, neboť tohle album na mě mluví, ta hudba je živá!
S mačetou v ruce se prosekávám slovními obraty Geyova rovníkového pralesa, který sice nepřišel v nejvíce horkých dnech tohoto roku, zato rozpaluje mozkové závity na plné obrátky. Až bych si mohl chvílemi myslet, že tu ozónovou (verbální) díru v mé hlavě mohu podnítit skleníkovým efektem, bohužel ze svého pokoje mohu tak maximálně jen nasát tu atmosféru a vykouzlit obraz toho, co nám největší milovník psů na scéně připravil. Nevříská jako César z legendární planety opic, nepodmanil si celou říši, přesto jeho slova budou v radě sluchovodů jistě brány na zřetel.