Seděl takhle praotec textař nad papírem a přemýšlel nad svým novým dílem. Pomalu mu již zasychal inkoust v kalamáři, neboť toužebná myšlenka, která by odstartovala ten řetězec slov, se stále nedostávala. Hledajíc něco nového v tom, co ještě nenapsal, myslí se mu honí všichni čerti, až nakonec umane si, že nač jen reálně vše vyobrazovat s naprostou vážností, když jako pastýř může své ovečky i v dobách temna pobavit. A tak zrodila se nová disciplína, stejně silná a neobyčejně náročná, přesto s úderností a jistotou jistotou svého postavení na scéně. Hláškař se nerodí jeden za generaci, přesto jich je stále poskrovnu. Koho sudičky obdařily schopností uhranout dav svým frázemi, které si opakují posluchači i ze spaní?