Na západě Čech nesymbolizuje městečko Karlovy Vary jen lázeňská vřídla, početná enkláva ruských občanů, nebo pozůstatky rapu v podobě zaprášených flákot z dílny Bow Wave. Mladá generace, která se nestaví zády k novým metodám a postupům, ví, že odtud diktuje do zbytku republiky svou vizi také Logic, jenž pojmul za své i další pseudonym Yzomandias. V těchto dnech se sbírka jeho releasů rozrostla o další kus „Sbohem Roxano“.
Sláva je vratká, ale když šance přijde, je nutné ji chytnout za pačesy. Drama ji v hlavě nemůže mít ještě tolik, aby nestál nohami pevně na zemi, ale pravdou je, že poslední rok mu přinejmenším přeje, což dokazuje i produktivita a další věc s názvem „Múry“ s Freaxem na beatu.
Již od prosince je možné na prodejních pultech nalézt druhé pokračování alba „Freeride“. Na svědomí ho má Radikal Chef, který chtěl svůj rukopis posunout ještě o laťku výše. Dle výsledku se můžeme domnívat, že se tak skutečně stalo, ale nutné je, aby si interpret také svou tvorbu obhájil před publikem, tedy na koncertech.
Není žádným tajemstvím, že již velmi brzy na nás dýchne nová deska bratislavského Moma. Tentokrát se autor celé řady silných záležitostí rozhodl své dílo pojmenovat „WLK“ a jisté je, že tentokrát bude hostů velmi poskrovnu. Kromě jeho přítelkyně Sandy nalézáme v tracklistu jen Mateje Straku nebo Tomáše Jedna.
Rukopis je to, co v této hře odděluje zrno od plev. Nemusí být napsán ve formě knihy nebo vydlabán dlátem do kamene, ale je třeba, aby vykazoval osobnost a utvrdil nás v tom, že jeho autor je nezaměnitelný. Rukopis v tuzemském moři beatmakerů třeba dlouhá léta nemá Emeres nebo Mike Trafik, ale jsou tu i jiní, které si nespleteme s dalšími. Svou jasnou stopu vykazují například DJ Wich, DTonate, J-Kid, Romano Ponerti nebo rostoucí Marys. Nesměl bych zapomenout ale také na zlínského boombapového úderníka, o kterém je i těchto pár odstavců. Má totiž venku další dítko s názvem „Fade In“.
Rapgame nepotřebuje vegetariány, kteří se ukojí na výhonkách se špetkou tofu. Scéna potřebuje tučnou flákotu…beef(tek), který ukojí ty prvotní pudy. Zatímco v Čechách je po loňském štěpení Bigg Bossu klid, u našich východních bratrů se vztahy přiostřují, nebo se spíše hlasitě hovoří o tom, co bylo doposud šeptáno jen v okruhu blízkých.
Před rokem touto dobou o sobě dal Michajlov vědět albem „Ronin“ a poukázal na fakt, že se Brno po letech ticha začíná ozývat. Jeho dlouhohrající materiál nestihl v závěru roku ještě vychladnout a už tu byla další deska, tentokrát týmová. „Mezi řádky“ s Danielem a Marysem zafungovala dobře a poukázala nejen na upevnění pozice jeho, ale i zbylých tvářích, o kterých do té doby nebylo zase až tak slyšet.
Palermo o sobě v posledních měsících dává vědět stále více hlasitěji. Jisté je, že se blíží jeho další album, ve kterém bude chtít potvrdit, že není jen tím týpkem, který se ukrýval ve stáji Moma. Jak je zřejmé, jeho další nosič bude obsahovat nemalý počet hostů, což dokládá i další ukázka, která tentokrát nese název „Jako král“.
Nenašel bys u nás pár jmen, kterým by prošlo prakticky všechno. Jednou z nich je například James Cole, který rád brouzdá v nezmapovaných vodách. Na sever od nás, konkrétně v Krakově, má podobné postavení pro tamní trh Kali. Opakuji, možná už znuděně, že se nejedná o toho slovenského, který zásobuje především něžné pohlaví svými hity.
Laik by po prvním poslechu začal hlásit, že mu to připomíná devadesátkový boombap z New Yorku, jiní se klaní k názoru, že těch 60 až 70 bpm inklinuje spíš k západu. Má to nádech špinavého jihu, ale i špetku své domácí Evropy. Uznat se ale musí, že nedaleko Bernu udává tempo parta, která rozhodně přerůstá své město, ba i hranice Švýcarska. Jejich název je La Base.