Eshe, Speech, One Love & Nicha Rasadon, Baba Oje‘, JJ Boogie – dohromady Arrested Development, známá formace, jež je v hip hopové (a dalo by se říct i soulové, bluesové,funkové) hře skoro dvacet dlouhých let, za kterých se stihli dát dohromady, rozhádat a potom opět nalézt společnou hudební cestu, jsou zpět a do roku 2006 přinesli novodobé texty zabalené do vlastního svérázného zvuku. Nemá smysl si pouštět „Since The Last Time“, pokud jsi příznivcem klišé „gangsta rapu“ a nad postelí ti visí plakát 50 Centa. A ani si jejich desku nekupuj, pokud jsi nabyl iluze, že by to mohlo být lepší, než „Three Years, Five Months and Two Days in the Life of…“. To jistě není. Jejich „letní“ deska vmetá do našich ksichtů, ošlehaných silným větrem a listopadovým počasím kousek příjemné nálady, která začíná hned první věcí „Since The Last Time“. Celá kapela se hudebně více oddává rozmanitosti, což se perfektně projeví v „Miracles“, jenž mi příjde jako jeden z nejstabilnějších tracků, stejně jako následující hit „Down & Dirty (Clap Your Hands)“. Nemůžu si pomoct, ale jejich lehkost projevu mi místy připomíná Outkast „Speakerboxxx/ The Love Below“. I silnou nedělní frustraci hraničící se sebevražednými sklony mi pecka „Sunshine“ obrátí můj psychický stav opačným směrem. Dokonale užité nástroje a symbióza s rapem umocňuje náladu tohoto hitu. Abych neupozorňoval pouze na hudební stránku alba – Arrested Development byli a jsou kapelou, jenž u textů přemýšlí. Je to ten druh skupiny, u které si můžete trsnout, nebo si sednout a dostat dávku politicky laděných veršů, což dokazuje např.: píseň „Stand“. Taneční part nemusíme ani hledat, provází nás totiž po celých 47 a kousek minut poslechu. Specifická hopsačka „Sao Paulo“ má do sebe víc, než se zdá. Na první poslech Vás to nemusí oslovit, jestli si to však projedete ještě párkrát, určitě v tom najdete to, co se od ní očekává – opět důkladný podklad s vynikající atmosférou. Snad po minutě poslechu si uvědomíte, že se banda nesoustředí čistě na hip hop, nýbrž se do toho snaží zakomponovat i soulové rytmy a dokonce i latinské prvky. Pro fajnšmekra tohoto druhu hudby unikátní, pro nenuceného posluchače se můžou některé písničky zdát nudné. Na mě nevýrazně zapůsobily „It`s Time“ a „Nobody Believes Me Anyway“. Ostatní věci jsou propracované, ale neměly na mě takový vliv, jaký třeba můžou zanechat na Vás. Tato skupina, stejně jako jejich album si těžko hledá nové příznivce. Museli byste asi ochutnat jejich dřívější plody, aby Vás nadchl i jejich nový počin, to už však u takových skupin bývá. Netáhne to ani na jejich prvotinu „Three Years, Five Months and Two Days in the Life of…“, to v žádném případě. Je to ale příjemné, tří čtvrtě hodinové zkrácení života (rovná se 9 cigaret), složené z odlehčených beatů, jenž plují ruku v ruce s tématicky strohými texty, proto byste si neměli nechat ujít jejich nadcházející koncert v Praze.
Arrested Development – Since The Last Time (2006, Warner Music)
