Debatovat o nejlepší české rapové desce všech dob je jako hledat nejchutnější jídlo na světě. Někdo nedá dopustit na klasiku, jiný miluje experimenty a další tvrdí, že nejlepší bylo stejně to, na čem vyrostl. Každý má svého favorita, málokdo ustoupí a shoda je prakticky nemožná. Přesto se o odpověď pokusil jeden z nejpovolanějších, který je pouze o tři roky mladší než hip hop sám. Orion, jenž tuzemský rap pamatuje ode dne 0, což mnoho lidí ze scény říci nemůže, v rozhovoru pro rádio Expres vytáhl dvě desky, které podle něj stojí na samotném vrcholu domácího hip hopu. A pod jednou z nich je dokonce sám podepsán…
Na chvíli se vykašleme na rozdělování undergroundu a mainstreamu, regionálních scén a velkých jmen i na věčné rozlišování mezi uměleckou kvalitou a historickým vlivem. Neřešme, kdo přinesl nový zvuk, nastartoval kariéry nebo se stal hlasem celé generace. Položme si jednodušší, ale o to záludnější otázku: Jaké je nejlepší české rapové album všech dob?
V podobných debatách pravidelně padají jména jako „Repertoár“ od PSH, „My 3“ od Indy & Wich, „Toxic Funk“ od Supercrooo, „HDP“ od Prago Union nebo „Interview“ od PIO Squad. Pětice, která má v tuzemském hiphopovém dějepisu své pevné místo.
Stejně tak by ovšem nebylo fér přehlížet nejlepší materiály Yzomandiase, Viktora Sheena, Ektora, Smacka nebo MC Geye. Právě posledně jmenovaný ostatně mohl podle našeho názoru dostat žánrového Anděla už za „RλP-LIFE“.
Když už jsme u Andělů, jejichž vítěze vybírají hudební akademici a insideři z branže, během posledních dvou dekád si v rapové kategorii třikrát došel pro cenu Smack, dvakrát Prago Union, Pio Squad, Hugo Toxxx i Vladimir 518. Ocenění se dočkali také Viktor Sheen, Yzomandias nebo 58G. Ani tahle bilance však pochopitelně nepředstavuje definitivní odpověď na otázku, kdo natočil nejlepší desku.
A jak to vidí pamětník a otec scény Papa Ori, jenž sleduje zdejší hemžení od úplných počátků a zažil všechny éry od plenek až do současnosti? V rádiu Expres dostal nedávný host podcastu BBARÁK LIVE právě otázku na nejlepší české rapové album všech dob a jelikož vybrat pouze jedno by bylo možná složitější než najít v supermarketu těsně před Vánoci pokladnu bez fronty, ukázal hned na dvě.
Jeho volba padla na „Repertoár“ a „Toxic Funk“. V prvním případě je sice sám jedním z hlavních aktérů, jenže debut Penerů z roku 2001 má takové renomé i mezi současnými rapovými hrdiny, že zpochybňovat jeho historickou váhu by mohl snad jen vážný adept na návštěvu u doktora Chocholouška.
Druhá volba zase připomíná rok 2004, kdy Hugo Toxxx a James Cole přinesli s „Toxic Funkem“ něco, na co domácí scéna nebyla úplně připravená. Provokativní texty, neotřelý zvuk, specifický humor a především vlastní pravidla hry. Asi se shodneme na to, že byť měly ony desky odlišné přístupy, nepochybně jde o velmi výrazné kapitoly českého hiphopového příběhu.
Samozřejmě nejde o žádný konečný verdikt. Někdo nedá dopustit na klasickou školu, jiný vyrostl na nové generaci a další by do podobné debaty okamžitě vytáhl úplně jiný nosič. Takže teď jste na řadě vy. Má Miky Vorel pravdu, nebo byste na český rapový Olymp posadili jinou nahrávku?
