Bez ohledu na vítěze a poražené jeho posledního beefu platí jedno. Kapitán Hook je i pár dní před svými čtyřiačtyřicátými narozeninami pořád důležitým hráčem branže. A jak dokládá ilustrační foto s Efkem z PIO, heslo „tři jointy z Jihlavy a dva z Prahy, to je žrádlo“ ještě očividně nepatří do učebnic dějepisu.
Nemusí se mi líbit všechno, na co Hugo Toxxx sáhne, ale respektovat jeho vliv nejde jen těžko. Scénu ovlivnil jako málokdo, pořád vydává a velké věci neleží jen v katalogu Supercrooo. Za poslední dekádu stačí hrábnout do sólovek „1000“ nebo „Mumie“ a materiálu, který má sílu přežít více než jednu sezonu, se najde dost.
Teď mu v diskografii přibyla horká novinka „Art“. Ze dvaačtyřiceti minutového menu zaujme na první dobrou např. „Tlumič“, kde Bauch připomíná, že do rapového důchodu se zatím nechystá. „Starej fotr dělá problém, nechce bejt old school,“ hlásí a jedním dechem ukazuje, že by mohl o sebevědomí přednášet na univerzitě se Zlatanem Ibrahimovičem. „Pořád vím, co je next, letos není rok psa, přesto jsem best. Všichni, kdo něco znamenaj, začínali na mně. Pokud máš nos nahoru, tak čeká ho pěst,“ varuje.
Funguje i atmosférický „Pain“ nebo „Alert“, v němž vedle tradičního flexu zaznívá také podstatně civilnější poloha. „Zlato v puse, fakin chain na krku, všechno to nosím pro fans. Oni mě takhle chtěj vidět, prej takhle má vypadat star,“ rapuje, aby o chvíli později doručil slova jako „Já chci mít jenom dost času na to, abych ho moh trávit s dětma“ a v tom má naprostou pravdu.
Sympaticky se mi jeví i promo. Jednomu z prvních příznivců, kteří si objednali CD, ho vyrazil osobně předat do Slaného a přibalil i dárek. Přesně takhle se buduje loajální fanouškovská základna. Udělat si čas na lidi, díky kterým to celé může fungovat. Tleskám.
Na nových notách z dílny Hypno808 sice chybí James Cole, ale jeho hlasu bychom se snad měli v příštích týdnech dočkat jinde. Ve vzduchu totiž visí slíbený návrat K.O. Kru, pamatujete? A protože hiphopová kritika chybí v Česku podobně zásadně jako jedno důležité dochucovadlo v pohádce „Sůl nad zlato“, časem mezi vás přistane i regulérní recenze „Art“. Jak říká Papa Ori, „někdo to musí dělat.“
