Fredo patří k tomu druhu rapperů kteří připomínají stav svého konta tak často, až začnete mít výčitky, že jste si ráno koupili matcha latté za sto třicet. Asi chápete, že rozhodně nepatří mezi lidi, kteří by se před otevřením bankovní aplikace museli na onen krok nějak speciálně psychicky připravovat a z Mozart Estate v Kilburnu už ušel do britské TOP 20 pořádný kus cesty. Mozart by možná z jeho tvorby až tak nadšený nebyl, zato jeho účetní nejspíš ano.
Do širšího povědomí se dostal už dekádu zpět díky „They Ain’t 100“, které zachytilo i Drakeovo OVO Sound Radio. O dva roky později už s Davem slavil první místo britského žebříčku díky „Funky Friday“ a jejich spojení později přineslo také úspěšný singl „Money Talks“.
Od té doby vypustil několik alb včetně „Money Can’t Buy Happiness“, které dosáhlo na druhou příčku britského žebříčku, a letošního „Motion Sickness“. V tracích se potkal se Stormzym, Central Ceem či Headie Onem a svůj chladný a úsporný rukopis přitom vůbec nemusel měnit.
Přesně v téhle poloze ho zastihují také do jednoho vizuálního díla spojené novinky „Way Out“ a „Damn“ z produkce Show N Prove. Fredo v nich porovnává pouliční minulost se současností, která je sice finančně úplně jinde, některých starých problémů se ale nezbavila.
„Kokain už nemíchám, teď je to čistokrevná kvalita. Moje budoucnost není moc jasná, nevidím, co mě čeká. Přesto jedu dál, plnou parou vpřed. Takže pokud nejde o peníze, nediv se, když si tvoji zprávu jen přečtu a nechám ji bez odpovědi,“ hlásí.
„Ty ses kvůli tomu musel přetvařovat, já kvůli tomu musel prodávat drogy. Stál jsem na ulici jako aktivista. Takže když přišla moje šance, musel jsem se jí chopit,“ vrací se na začátek své cesty.
A pozorně sleduje i přítomnost. „Dostáváme se do časů, o kterých jsem si myslel, že je nikdy nezažiju. Dneska je v pohodě nepřímo práskat na internetu, pokud větu zakončíš slovem údajně. Já jsem legenda, ty nikdy nebudeš,“ vyhraňuje se.
Že se od té doby změnily poměry na jeho účtu, připomíná bez falešné skromnosti. „Pořád jedu rap naplno. Do hry jsem vstoupil s černým srdcem, teď je černá moje karta. Klidně se zeptej v Barclays Bank,“ baví.
Mnohem osobnější tón ale přijde ve chvíli, kdy dojde na rodinu. „Moje dcera se ptá, kdy se vrátím domů, a nejtěžší je, že jí na to nedokážu odpovědět. Co jsem to za otce? Snažím se ze všech sil, ale tvoje máma pořád vyvolává problémy. Jediná chvíle, kdy tě opravdu můžu vidět, je, když po mně chce peníze,“ přidává.
Ač jeho novinky nepřinášejí žádnou revoluci, právě střídání flexu, pouliční tématiky a osobních momentů Fredovi pořád funguje.
