Kolik hiphoperů je potřeba na zodpovězení jediné otázky? Evidentně pět (znáte to, říká se, že dva Češi mají tři názory). Na blogu Mecca Audio, který už od roku 2009 táhne DJ Richard, právě vyšel rozsáhlý materiál „Hip hop jako kultura, nebo žánr?“. Své pohledy nabídli Affro (Hip Hop Kemp), Bobby (bbarak.cz), Jakub Tichý (Filosofie Rapu), Filip Konvalinka (PIO Squad) a DJ Mehdi (Questablists). Níže najdete pár výňatků a pakliže vás debata vtáhne, celý text na vás čeká na platformě bývalého DJe Penerů…
Ačkoliv je hip hop už delší dobu nazýván „novým popem“, stále bývá označován za městskou subkulturu. Kontroverzní newyorský podcaster Troi „Star“ Torai ve svém pořadu The Star Report tvrdí, že hip hop není kultura, ale hudební žánr. Samotný pojem „kultura“ definují vědní obory různými způsoby: sociolog Daniel Bell označuje kulturu za „sféru významů“, jež je schopna „nalézat imaginativním způsobem, skrze expresivitu umění a rituál, smysl ve světě.“ Kulturní historik J. Huizinga vidí zase v kultuře „směřování k ideálu, který je více než ukojení pouhých tělesných potřeb.“ Jinými slovy, 20. století definuje kulturu jako nehmotné statky určité skupiny lidí (národa/civilizace), bez nichž by nebyla sama sebou. Teprve až éra amerického multikulturalismu a kulturní revoluce 60. let rozšířila význam kultury a zahrnula do ní také folklor menšin. Rozvojem populární kultury v časech „hojnosti“ (50. – 90. léta) došlo ke stírání hranic a vše bylo kooptováno korporacemi do konzumní kultury; alternativa přestala téměř existovat. Jestliže Star označuje hip hop za hudební žánr, kulturou byl, podle něj, pouze ve svých začátcích (70. – 80. léta).
Následující rozhovory představí vícegenerační pohled na Hip Hop a jeho transformaci. V anketě byli vyzpovídáni tři účastníci formativních 90. let (Affro, Dj Mehdi a Filip Konvalinka). Dále jeden z let nultých (Bobby). A posledním byl současník Jakub Tichý se svým podcastem Filosofie Rapu. Jejich pohledy jednak mohou osvětlit dichotomii kultura vs. hudební žánr, ale také by vám mohly pomoct v rozhodování, zda byste si na opuštěný ostrov vzali slovo Boží, anebo gramofon s double vinylem Kendricka Lamara; Good luck Hip Hoppers, show’em what you got!
V úvodu bylo uvedeno několik definic kultury. Newyorský podcaster Troi „Star“ Torai označil hip hop za hudební žánr, nikoliv kulturu. Kam bys zařadil hip hop dnes? A byl někdy vůbec kulturou?
Affro: „Já myslím, že existují nějaké definice, které vydávají instituce. U hiphopu bych čekal, že ji vydá Krs One nebo Zulu Nation. Na druhou stranu „definice“ a „pravidla“ u něčeho z podstaty jdoucího proti pravidlům a definicím vlastně nedává tak úplně smysl. Nemám ty dogmatický pohledy a úřední pravdy rád. Mně na hiphopu vždy imponovala svoboda. Možnost si do něj projektovat naprosto cokoliv. Vyfouknout si bublinu vlastního vesmíru. Podle mého názoru existuje hiphop jako hudební žánr, od roku 1979 bych to skromně považoval více za fakt, než za názor. Zároveň ale hip hop nejen podle bradaté definice z parků Jižního Bronxu vždycky „byl víc, než muzika“, ne? Elementy. DJing, graffiti, breakdance, beatbox… Ale i osobitá móda, dizajn, lifestyle. Líbilo se mi když Mos Def říkal „mluvíme o hiphopu jako by to byl nějaký obr žijící v horách, až se příště budeme ptát, jak se daří hiphopu, měli bysme se ptát, jak se nám daří, jak se nám žije“. Pro mě se na tom nic nemění alby, která vychází, módou, která zrovna frčí, flow, která jede, beaty, co lidi dělají, médii, jenž tu realitu předžvýkávají a vykládají pro nás konzumenty… Od chvíle, kdy se mnou hip hop zarezonoval ho až doteď považuju za víc, než hudební žánr.“
Český rap se od dob Penerů a Coltchy (Abd52) dost změnil, šlo by říct, že z idealismu nás vyléčili Supercrooo, ale spíš se vyrážel klín klínem.
Mehdi: „Postupem času tržní marketing převálcoval uvědomělý rap za ten „zájmový“ rap, a začalo to hlavně po Rytmusovi, který asi nejvíce protrhl tržní stud šířit rap, jako pouze lehká zábava bez hlubšího obsahu a provokací k přemýšlení. Ale stále tady jsou projekty či MCs, kteří mají uvědomělou a technicky vyspělou kvalitu, jen nejsou tak vidět, protože je zastíní ten „zájmový“ rap, ale nepomůže těmto lidem, ani Hip Hop kemp, který tlačí formát cizích hvězd pro cizí návštěvníky, tentokráte blíže k Německu, namísto aby zde byl fest pro české interprety pro české publikum, ale to ať si každej přebere po svém.“
Většina z nás vyrůstala v 90. a 00 letech v kultuře Západu, přesto je ale velký rozdíl mezi kulturou „Nového světa“ Spojených států bez minulosti a Evropou. Nepůsobí Hip Hop v Evropě, že „vytrhává ze souvislostí lidská díla, odtrhává je od míst, kde byla vytvořena“? Nemám na mysli ani tak vulgarismy a promo násilí, jako spíš jednoduchost rapové lyriky vs. evropská kultura s její komplikovaností, hlubším významem. Jsme přece jenom národ Seiferta, Hrubína a Kundery.
Filip Konvalinka: „Od rapu nelze čekat podobnou hloubku, bohužel, nejde to prostě, je to z velký části povrchní žánr, kde měřítkem kvality je, jakej jsi frajer a jestli si už letěl na svůj koncert vrtulníkem. My jsme zaslechli a zažili mnohem hlubší věci, pojďme od De La Soul přes Dead Prez až třeba ke Kendrickovi, ale v Čechách je vzor kombinace Jon Marianek a Neser Posse. Starší generace se nebojí hloubky, ale je terčem výsměchu za to, že jsou staří, jak krátkozraké. Koukni se přitom vedle do Polska nebo do Francie, IAM např. stále vyprodávají haly a mají velkou úctu i od mladých, rapují o morálních věcech a o výchově atd. Jsem ale rád, že máme třeba Resta, kterej je vidět a má čísla a v jeho hudbě slyšíš to hezký elementární lidství, nebo že do M+ vlítla Sara Rikas a vnesla tam sentimentalitu, která aspoň trochu rozrazila tu jejich koňskou umanutost. Na instagramu má profil mladej kluk pod názvem @pisuesej a snaží se analyzovat texty a jít do hloubky, ale je vidět, že nemá moc kde brát a hrozně to zjednodušuje, aby získal dosah a aby to někdo vůbec pochopil. Dnešní přístup je úplně jinej a myslím si, že konkurence mezi hloubkou a povrchností bude definovat následující uvažování o hip hopu u nás..“
Zaznamenals kritické komentáře na adresu Gangsta rapu od rapperů Special Ed nebo Grandmaster Caz ? Souhlasíš s jejich pohledem, že to byl nový trend, který ukončil éru politického/uvědomělého rapu?
Bobby: „Oba mají v něčem pravdu, ale historie bývá složitější než jedno, byť silné tvrzení. Gangsta rap určitě změnil směr, kterým se hip hop vydal. Najednou se ukázalo, že příběhy z ulice, konflikty, kriminalita a kontroverze přitahují mnohem větší pozornost než nějaké přednášky o společenském uvědomění. Na druhou stranu bych N.W.A. v čele s Cubem nerad stavěl do role padouchů. Oni jen vyprávěli o světě, který znali a byli jim vlastní. Problém přišel až později, když si hudební průmysl uvědomil, že se určitý obraz černošské Ameriky prodává lépe než jiné příběhy. Z výpovědi se stal produkt. Když se mrkneš zpátky do dnů, Public Enemy nebo Brand Nubian nezmizeli z titulních stránek proto, že by neměli co říct. Jen už nebyli tak atraktivní pro velké labely a média. Podobně to ostatně fungovalo i u nás. V jednu dobu byl větší zájem o provokaci a extrém než o přemýšlivější rap. A stejně jako vedle N.W.A. existovali A Tribe Called Quest nebo The Roots, tak vedle Supercrooo existovali Prago Union, později Mc Gey a další, kteří dokazují, že rap nemusí být jen o šoku. Takže bych spíš než o umírání uvědomělého rapu mluvil hlavně o tom, že přestal být dominantním proudem.“
Jak se daří hip hopu v dnešním hyperkorektním světě? Může vlastně existovat ve své tradiční formě rebelství a nikoho se zároveň nedotknout?
JQPG z Filosofie Rapu: Já vlastně přemýšlím nad pojmem hyperkorektní svět. Respektive bych řekl, že hyperkorektnost je nějakej pojem, kterej už v sobě skrývá politickou agendu. Ten pojem implikuje, že v dnešní době je nějak teda rebelství omezováno víc, než bylo v minulosti, což za mě absolutně není. Hiphop v USA ani v Čechách vůbec korektní není, určitě spoustu lidí může štvát, ale daří se mu velmi dobře. Jsou rapeři, kteří přináší kontroverzní myšlenky. Vlastně mi přijde, že je víc nekorektní než kdy dřív. Navíc je důležitý říct, že omezovaný se cítí obě strany politického spektra. Pravičáci jsou hrozně smutný, když urazí pár lidí tím, že řeknou n-word, ale ve finále, pokud nehajlujou, tak si můžou říkat, co chtěj, a to, že přijdou o fanoušky, by je nemělo překvapit, protože o ně by přišli i v 90kách, možná i o víc. Vince Staples udělá track Norf Norf a uražená bílá máma udělá video, kde brečí a čte ten „nekorektní text“ – většina lidí se jí vysmála. Vince Staples dnes dělá klipy, kde se vystřílí celá kavárna nebo přemaluje a prostřílí americká vlajka. Víc kontroverzní v USA skoro být nemůžeš – přijde o nějakej kšeft? Vzhledem k tomu, že není nějak mainstream, tak asi ne, ale zároveň bych se v současný situaci v USA určitě víc bál prostřílet jako černoch vlajku než říct n-word jako běloch. JPEGMAFIA vysamploval do tracku zastřelení policisty a zvuky, jak policista umírá – já to nedokážu poslouchat, ale fanoušky tím za mě moc neztratil. Podobně když v Čechách udělá Řezník videoklip o polejvání bezďáků kyselinou, tak se jeho fanoušci akorát zasmějou debilní reportáži v televizi, která mu vlastně udělá promo. Smack řekne, že by měli Zemana odpojit z přístrojů a poslat ho dožít někam na východ, a s pár výměnami slov to zarapuje na Andělech sponzorovanejch Coca-Colou. Dnešní doba není hyperkorektní a rap je minimálně tak kontroverzní, jako byl vždy, a je navíc o mnoho populárnější.
