Fotbal a rap k sobě mají blízko a Dekret patřil dlouhé roky mezi ty, kteří dokázali tyto dva světy spojovat. Dnes to ale není tak, že by rodák z Kutné Hory chtěl ve svých textech řešit primárně náklonost ke klubu sídlícím ve Vršovicích. Popravdě, na to bychom asi nemuseli čekat ani dvacet let. Venku je ale čerstvé debutové sólo „Reliéf“ s velmi sympatickým a upřímným obsahem a přednesem. Léta praxe se propsala do tracklistu a proč si o tomto materiálu nepopovídat i s jeho autorem, kterému mluvení není cizí i díky podcastu „Za čárou“?
Máme čtvrtek odpoledne a tvá deska stále není na streamovacích službách prezentována jako nové album Dekreta, ale kompilace. Kolik si ode dne vydání dostal zpráv od fanoušků, že mají problém tu desku vůbec najít? Nekazí to dojem ze samotného faktu, že je práce u konce?
Je to trochu kaňka pro ten release, ale občas se to bohužel děje. Na streamech došlo ke špatnému zalistování díky chybě na profilu jednoho z interpretů na featu. Chybně to vyhodnotili tak, že nejde o mé album, ale kompilaci. Postupně se to fixuje a na největších platformách už to je OK, ale to víš, že se mi lidi ozývali. Věřím, že těch pár dnů nebude mít v dlouhodobém horizontu na nic vliv. Kdo trochu hledal, normálně to našel. Díky BlakkWoodu, že jsem tohle nemusel řešit já, mně by jeblo.
V minulosti jsi ve svých skladbách často odkazoval na milovaný fotbal, především pražskou Slavii a Tribunu Sever. Během její poslední účasti v Lize mistrů ses objevil i v televizi, jestli se nepletu, tak to bylo v rámci utkání s Tottenhamem. Nelákal by tě tenhle druh živobytí?
Nelákal. Nejsem expert, pořád jsem jen řadový fanoušek, i když díky projektům, kterým se věnuju, s nějakým mediálním zásahem. Ale musím říct, že to byla skvělá osobní zkušenost. Živé studio s dosahem kolem 500-600 tis. diváků, to tě trochu zocelí.
Ty se už nějaký ten pátek věnuješ podcastům, stejně jako to poslední dobou dělá i Majk Spirit, i když každý směřujete jiným směrem. Čím tě tato životní role obohatila a koukáš pak na jiné věci jinak než předtím?
Projekt Za čárou není jen podcast, ale chápu, že to je to, co nejvíc rezonuje. Prvotní impulz byl vytvořit platformu, která bude vyvažovat ty dlouholeté mass-media nesmysly a PR policie o tom, jak moc jsou fotbaloví fanoušci rizikovou skupinou pro celou společnost. Bullshit. A to se za ty 4 roky práce daří. No a učí tě to disciplíně, komunikaci, jednání se zainteresovanými partnery a podobně. A ano, čím jdeš hlouběji, tím víc vidíš některé věci jinak.
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
Miluješ fotbal jako fanoušek Slavie nebo fanoušek sportu jako takového? Jak moc se orientuješ mimo Eden? Jaký máš vztah k našemu národnímu výběru a jak vnímáš jeho šance na letním mundialu?
Miluju sport obecně. Aktivně i pasivně, fotbal dominuje. Láska ke klubu je výsostná emoce, kterou přeju všem bez rozdílu klubové příslušnosti. Držím si i nějaký base přehled o tom, co se děje i mimo Vršovice, ale nevěnuju tomu příliš pozornosti. K reprezentaci si díky lidem, kteří ji teď mají na starosti a díky tomu, jak se otevírají aktivním fanouškům, nacházím čím dál pevnější cestu. A šance na MS? Nebál bych se mluvit minimálně o postupu ze skupiny. Říká se, že mnohem těžší je se tam dostat než tam pak něco uhrát. Tak uvidíme.
Během tvůrčího procesu u tvé desky jsi zásoboval fanoušky na sociálních sítích informacemi, názory a vizemi. Někdo rád říká, že na kvalitu se vyplatí počkat. Není ale 20 let přeci jen dlouhá doba, když vezmeš v potaz, že někteří jedinci v tomto žánru nevydrží ani roků 5?
Je mi jedno, kdo jak dlouho vydrží. Není to soutěž, soustředím se na sebe. Že jsem udělal první desku po 20 letech od prvního singlu neznamená, že jsem do té doby nedělal nic. 2 EP, řada singlů, nějaké spolupráce, nespočet uspořádaných hudebních akcí… A v kontextu alba to nakonec vnímám jako výhodu. Ta doba mi umožnila dospět do člověka, kterým jsem teď. A výrazně se to odráží na obsahu té hudby.
Jaké to je mít po tolika letech venku produkt, který je možné plnohodnotně označit jako album? Kde vůbec vznikne ten hlad po tolika letech a tah na branku? Byla tam ta vidina splněného snu nebo se nakupila inspirace, která prostě chtěla jít ven?
Že jednou dojdu do momentu, kdy udělám celou autorskou desku, jsem věděl celou dobu. Ale jsem toho názoru, že není špatně mlčet, když člověk nemá co říct. A já jsem nikdy nechtěl mluvit jenom abych mluvil. Takže ano, v životě pak prostě přišly momenty, které mě svlékly do naha a přinutily mě některé postoje od základu přehodnotit, a to byl přesně ten čas, kdy jsem začal psát. Najednou bylo víc než jasné, co chci… co potřebuju říct.
Nikdo není bez chyb a není snadné vystavět sobě sama zrcadlo. Dá se říct, že i deska „Reliéf“ vykazuje momenty, které bylo snazší si přiznat formou textu, popřípadě skladby?
Přesně tak. Celý ten proces pro mě byla jistá forma terapie. Popisuju obyčejné životní situace, které dnes a denně žijeme všichni. Každý se s nimi vypořádá jinak. A pokud si to někdo poslechne, pozná se v tom a v něčem mu to pomůže, to by byl skvělý benefit.
Pokud někdo čekal, že se v řemeslu vydáš jiným směrem, asi musí být zklamaný. Ty ostatně ve skladbě pojmenované jako celá deska zmiňuješ, že jsi zkoušel i trendy věci jako trap a drill, ale nebylo to ono. Myslíš, že ten vývoj a košatost žánru už je trochu v kontrastu s tím, v čem jsi vyrůstal a co si tě získalo? Nebo opravdu platí pravidlo, že starýho psa novým kouskům nenaučíš a s věkem máme rádi tu svou klasiku?
Že jsem se o ty žánry někdy otřel a zjistil, že tohle nejsem já, vnímám ku prospěchu. Nevymezuju se vůči ničemu, nikdy neříkej nikdy, vyzkoušet jiné polohy byla skvělá zkušenost. Ale necítil jsem to, to je celé. I ta klasická forma rapu se v čase vyvíjí. Nemyslím si, že další skladby budou znít stejně. Ale k tématům, o kterých jsem se rozhodl mluvit, mi nejvíc pasuje hudba, která mě formovala od začátků a dál formuje. Co bude dál, to uvidíme.
Jedním ze snů bylo vydat tohle album, dalším je položka v tracklistu, po které se člověk musí probudit v rauši na uslintaném polštáři. Nebylo by lepší potkat ty členy Wu-Tang Clanu ve studiu než v kavárně?
Hahaha, bylo, ale chytil jsi, že to byl sen, jo? A jsem realista. To by i pro mě samotného byla tak nepřirozená spolupráce – žijeme úplně jiné životy – že vlastně ani nevím, jestli bych se s někým z nich reálně chtěl potkat na tracku. Já miluju, když ta spolupráce má nějaké smysluplné základy, nemám potřebu generovat clickbait. Stačilo mi potkat a prohodit pár slov s GZA v backstagi, to mi asi stačí, to je real.
Nikdy ses netajil láskou k polské rapové scéně a na desce se mezi hosty objevuje Pelson z kultovní Molesty Ewenement. V závěru minulého roku mě zaujal tvůj post na Facebooku s ohledem na smrt varšavské legendy Pona, od něhož jsi měl také přislíbenou sloku. Byl v merku i někdo další a jak je složité zacílit a napojit se na naše severní sousedy? Nevnímáš to jako škodu, že ty česko-polské spolupráce oproti minulosti dost uvadly?
Že na svůj debut budu oslovovat tyhle lidi, o tom jsem měl jasno dlouhou dobu. Hudebně mě od mala formovali. Co se stalo s Ponem je strašně smutné. Na konci dne čert vem feat samozřejmě, i když to bylo blízko a byl bych strašně rád, ale hlavně odešel obrovský člověk a legenda žánru v Polsku. Pelson a Molesta, co ti na to mám říct? V Polsku je jen málo lidí s větším kreditem. Dostat je na Reliéf nebyl problém. Když si poslechli WAV, okamžitě souhlasili. Je možné, že se ten track s Pelsonem bude dál vyvíjet. A já se nedivím, že se ty CZ/PL spolupráce teď vůbec nedějí. Tady je minimum lidí, kteří cítí hudbu podobně jak oni. Čest výjimkám.
Polsko není zase tak daleko, jezdíš tam i na koncerty nebo jsi spíše konzument u přehrávače? Dřív se říkalo, že tam festivaly jsou teprve v plenkách a jezdilo se do Čech na Hip Hop Kemp, ale doba se asi výrazně změnila, ne? Vnímám obrovské venkovní masy, vyprodané velkokapacitní haly…
Když pomineš HHK, Polsko je dlouhodobě úplně jinde. Ale přirozeně – větší země, větší scéna, atd. Ale sleduju to jen z videí, na koncertě jsem tam nebyl, letos mám v plánu na to najít čas.
Dalším blízkým národem, se kterým nás pojí bohatá minulost, jsou Slováci. Tady padla volba na Eremena a téma více než pichlavé. Pro mě další překvapivý host. Zpátky ale k tomu sdělení. Byl to záměr sázet na stůl věci bez přikrášlování v plné palbě? Věříš, že si posluchači budou říkat „Ty vole, baví mě Dekret, protože se nebojí říkat pravdu a má obsah“?
Celá deska je o tom říkat věci tak, jak opravdu jsou. Pro mě hudba vždycky byla ideální platformou pro to mluvit o věcech, lidech a situacích, které žijeme. Kašlu už na pozlátka, i mimo hudbu říkám věci tak, jak jsou, občas to někoho zabolí, občas mě. Věřím, že kdo si to poslechne, dá mi za pravdu. Co bude kdo říkat, je jedno. Ale jasně, pokud tahle forma někomu vyhovuje, hledejte ji u mě, budu rád.
Ono to není úplně o tom, že by lidi dneska nechtěli říkat, ale často nemají o čem a plácají páté přes deváté. Ty ve skladbě „Hrál jsem karty s Bohem“ naznačuješ, že je někdy lepší naopak držet hubu, když člověk nemá co říct. Není možná škoda, že právo být na stagi tu má každý a ve finále tu máme skoro více rapperů než fanoušků? Vnímal jsi to třeba i ty u sebe? Pokládal sis otázku, jestli máš té druhé straně co nabídnout?
To je přesně to, o čem jsem mluvil na začátku. Pro mě je ten obsah v hudbě tak důležitý, že pokud ho nemám, tak radši budu mlčet, než abych říkal prázdný věty. Zní to jako klišé, ale sám před sebou se nechci profilovat jako někdo, kdo vydává jen kvůli tomu, aby vydával.
Co čekáš od koncového zákazníka? Mladé si trochu minul, pro staré jsi byl tak trochu ve stínu dění. Věříš, že ti ta deska může otevřít nějaká vrátka nebo ty ambice tam dnes už ani nejsou?
Lhal bych, kdybych říkal, že je mi jedno, co se s tím bude dít. Budu rád, když si k tomu posluchači najdou cestu, budu rád, když je to bude bavit. Asi je to spíš pro lidi, kteří mají něco odžito, ale píšou mi i mládežníci, že jim to něco dalo, to je super. A ambice? Být spokojenej sám se sebou. Což je u mě celkem dřina, ale makám na tom.
Deska vychází pod křídly labelu Blakkwood, což možná nikoho nepřekvapí, pokud pamatuje tu historii a první kroky již za dřívějšího názvu PVP label. Jaké jsou dnes vztahy s Lucasem Blakkem? Jsou to vazby, které nerezaví a furt to tam je?
S Lucasem se známe kolem 25 let, tam jsou tak silné vazby, že to už jen tak nic nerozhází. Mám ve svém okolí jen pár lidí, kteří pro mě znamenají tolik, co on. Bez Lucase by Reliéf v té podobě, jak si ho můžete poslechnout, vyšel jen velmi těžko. Díky Lucasovi i BlakkWoodu, jsou to absolutní profesionálové.
První oficiální album máš venku až nyní, ale neznamená to, že bys v minulosti aktivitu ve studiu negeneroval. Máš za sebou EP „Uličník“ a „Noční provoz“, dřív ti míchal finální podobu zvuku Ondřej Žatkuliak nebo Fosco Alma. Proč tentokrát padla volba na Matea? Bylo to z důvodu jeho napojení na Blakkwood u některých minulých projektů nebo tě oslovily třeba jeho videa na sociálních sítích o tom, jak generovat kvalitní zvuk?
Reference. Jednoduše jsem na něj dostal doporučení. Potřeboval jsem na tom zvuku spolupracovat s někým, kdo dokáže být flexibilní a reálně doručuje, nejen mluví. A v tom Mate naprosto splnil moje očekávání. Velmi rychle jsme si sedli, pochopili se, nazvučili první skladby, od kterých jsme se pak odráželi, a celý proces pak fungoval naprosto dokonale.
