Sdílej
Jedna z nejzajímavějších postav ostravské rapové scény minimálně za poslední dekádu o sobě dává vědět poměrně pravidelně, povětšinu času v sólových teniskách. Vyšlapaná cesta je však čitelná a posluchači se nebojí opakovaně vracet i ke starším releasům. Světlé momenty stíhají ty slabší, ale už dlouho se nám do rukou nedostala deska, která by vykazovala jeden hit za druhým. Na druhou stranu pokud si najdete čas na tracklist alba „713 až na věky“, zklamaní byste vykazovat přeci jen nemuseli.
Jsem docela rád, že už máme za sebou ten žraločí úsměv v doprovodu zvukových efektů a růžové, který mi zase až tak nelahodil. Můžeme to připsat na vrub osobního vývoje a hledání sebe sama, ale pokud bych měl hodnotit aktuální formu Sergeie, jsem s tím takříkajíc v pořádku. Barracuda pod křídly své značky Skorocuda vygenerovala produkt, který nezapomíná na své kořeny, přidává i něco navíc a ukrývá v sobě i poměrně čitelnou message nekončící jen k hrdému patriotství svého města.
Nejen samotný název dokládá hrdost autora ke své rodné hroudě. Release předcházel singl „Ostrava“, který nabízí zajímavou dávku kreativity, přesto v mých sluchovodech patří k tomu méně atraktivnímu v tracklistu. Od Fuerzy Army, po Ak, až po současnou podobu, Barracuda v sobě ukrývá formu i obsah a dává tak na oltář posluchačů kompletní balíček. Možná to není hitové na první dotek, ale postupem času více pronikáte do výpovědi a sympatických dvojsmyslů.
A vlastně ta pouliční tvrdost a barvité vyprávění zahalené rouškou tajemna, neřečeno na plnou hubu, ale dávkováno v zabaleném hávu mě bavilo v dobách, kdy v přehrávačích frčely „Pouliční ekonomické“. A dnes má autor zlato na svém krku, přestože nehrál hokej, moc dobře si vědom toho, co v dnešní podivné době určuje postavení a sílu. Pokud by mu to někdo chtěl pokrytecky zazlívat, samozřejmě na to má právo, ale docílil by jen toho, že jeho názor nebude brán asi v potaz.
„713 až na věky“ je poskládána na beatech, které zapadají do celkově vyladěné atmosféry. Sergei Barracuda vypráví svůj příběh, ohlíží se zpět, ale neutápí se v nostalgii. Spíše to jen reflektuje ty slzy a pot, kterými si musel projít. V rodičovské příručce by jeho cesta na vrchol asi neobstála, neboť je patrné, že zlaťáky negenerovala jen hudba, ale když už má ta game fungovat i skrze bars, musí stát na reálných základech.
Barracuda novou deskou potvrdil, že stále patří k tomu zajímavějšímu na relativním hudebním výsluní a nemá svá nejlepší léta za sebou. „713 až na věky“ je sympatickou deskou, která zafunguje i mimo Ostravu. I za cenu té špíny je ta cesta k penězům a moci vlastně parádně uchopitelný příběh. A Arný určitě odpustí, že se na přední straně desky culí nový tuzemský terminátor.
8/10
