J.A.R. patří na tuto stránku jako prdel na hrnec. Nejen, že mají rap rovnou ve zkratce názvu, ale po Manželích a Pirátech to byli vůbec první chasníci u nás, co předvedli rapový kumšt.
Nejlepší na tom všem je, že od jejich založení 17. listopadu 1989 dosud nepřestali a vyprofilovali se na jednu z nejkultovnějších kapel u nás. Fungují neustále nejen na koncertních pódiech, kde předvádí famózní funkovou show, ale dávají o sobě pravidelně vědět i na poli studiových desek.
Od posledního alba „Eskalace dobra“ a následných remixů „Eskalace bobra“ uběhlo už pár let (2017 a 2019), kapela mezitím oslavila 30 let existence a nahrála čerstvou novinku „Jezus Kristus Neexistus?“ přičemž je nutné zohlednit přiložený otazník v názvu.
Album má 16 pecek, na kterých nalezneme i rapové staroušky z PSH – Oriona a Vladimíra. První dojmy z desky jsou skvělé. Roman Holý nepřestává zásobovat zdejší kotlinu tím pravým a správně ionizovaným funkem, stojícím na perfektně zahraných nástrojích a luxusních dechových sekcích. O genialitě Dana Bárty ani nemluvě a texty / rapy Oty Klempíře a Vrtulníka mají přisprostlý říz a smartness i přesto, že pánové postupují do životního levelu 60.
První dojem je tedy skvělý, těžko říct jestli to je tím, že noví Jaři už celkem chyběli, anebo tím, že jde o dost možná jedno z jejich nejlepších studiových zářezů. To ukáže čas, každopádně majitelé hitů „Bulhaři“ nebo „Maksimig“ jsou ve formě a my máme radost!
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
