Co uděláme, když nám někdo usekne nohu mačetou? Budeme se snažit zastavit to krvácení. Jasný. A málokdo bude uvažovat nad tím, že umře a bude se snažit smát. Co to říkám? Jak to souvisí? Souvisí to hodně moc. Jde totiž o jedinou skutečnost. Čeho si člověk všimne a jaký hodnoty uznává. Po prvních šesti posleších alba (celkový čas = 45:10, 12 tracků) jsem nevnímal nic než vulgarismy zmrde, seru, do prdele, chcípneš, kurva, atp. Ale o tomhle to album není. Klíčová slova jsou totiž docela na opačný straně. Lži, pravda, krev, pohlcení, led, pravidla, rakovina. Skvělý, moje nota. Tenhle svět totiž není srandovní jako to ukazují stupidní sitcomy. Takže, Labele, jdem na to. Jakej je svět a todle kolem nás, podle tebe? „…ve smyslech alter ega/ skládám zlo jako puzzle/ užírám se…“ … „Po večerech ti píšu blahořečený dopis psaný rtutí/ píšu ti, jak najít zapadlej kout…“ Tahle recitovaná věta mi pomohla k následujícímu odstavci. Tím bude Labelova obraznost. Barevnost a schopnost vyjádřit hmotu. Jsou to tak krásný výrazy, který jsem dlouho nikde neslyšel. „struktura pavučiny“, „píchám si do žil svůj styl“, „neseženeš led ve slunečním svitu“, „zakrnělý ručičky myšlení“, „barvy začínají mizet/ ‚sou na kapačkách“, „záhadná nemoc pohltila svět“. A tak dále bych mohl samozřejmě pokračovat. Je to vskutku dobrý. Málokdo píše texty o barvách, o hnusu. Pro mě je to estetická kategorie, ten hnus. Ostatně líp než depresivní texty, který se pohybujou na vlně parodie, sexu, slávy, obrazu světa, odrazu svýho sebe, svýho alter ega, mluví samotný názvy tracků. Planeta děvek, Alegorická bajka, 2 minuty nenávisti, Sny. Je tu ještě víc věcí, který mě dostaly. Dám aspoň pár ukázek. „…čumim na obézní prodavačku/ přejídám se vysokym procentem odstředěných výrobků…“ … „společnost se utápí ve lhostejnosti/ náprava není možná/ bez terapie šokové zběsilosti/ žiju pro svoji podstatu/ tíhnu k vlastnímu egu…“ … „cukaj mi koutky/ zase se směju/ setrvávám na bojišti/ dokud nevyhraju…“ …“Bůh nechtěl děvky, ale věrné manželky pro svoje děti…“. Závěrem? Povím jedno. Vážím si, když jde někdo proti proudu, protože masa drtí nemilosrdně. Label do toho šel. Dal svou kůži na trh, i když mu hodně z vás lámalo reakcemi vaz. Jeho odezvou může být tato teze, tento neveršovanej rým. „…nemám prachy/ abych tě zachránil/ abych tě podplatil/ tak ‚di do prdele/ nepotřebuju tě…“ Říkám ještě, že to album v sobě něco má. Nelíbí se mi v něm sice zmínky o mrdání, čubkách, kurvách, světu médií, machrování o vlastní slávě, atp. To fakt neberu, ale většina z „textů“ je hodně nadčasová. I když to někdo zkritizuje, radím, naposlouchejte CD coby celek a pak mluvte. Jinak to markantní hodnotu nemá.
Tohle není hiphop! Label: Moonlight Superstars
