Bál jsem se do téhle reflexe jít. A to hned ze dvou důvodů. Bál jsem se ostravsko-(karvinsko)-polského dialektu a bál jsem se těch šesti let. Zachytit postupnou evoluci a odkaz alba není snadné. Ale po přibližně třiceti posleších jsem pochopil, o čem to všechno je. Snad. Vynechávám hosty (Chang, Baby D, Faiba Jamaica, DiGaZ, H.C.Fini, Chimi Changas, DJ 600V, Absurd, Kem), které na albu najdeme. Budu se věnovat pouze drsné lyrice DBS (a jeho „pravé ruce“, DiGaZovi). Adjektivum drsné přilípnu ještě k jiným. Tvrdé. Syrové. Neohrané. Reálné. Ale hlavně: zažité. Rýmy si na nic nehrajou. Tímhle pádem nemají šanci proniknout do mediálního éteru. Hned tady na začátku řeknu jediný, i když bych to měl udělat až na samým konci. Album a texty DBS se mi líbí. První věcí k povšimnutí bude dialektika. Že se mluví jinak v Praze, jinak na Plzeňsku a jinak na Moravě a jinak ve východních Čechách a jinak na Ostravsku, to je všeobecně známé. Tok slov -v tomto případě- je charakteristický a mně osobně hodně milý svým přízvukem. Má-li ho čeština na první slabice, DBS ji má –přirozeně, jako ostatně Poláci- na slabice poslední. Track12/ „Starejte se o sebe“: přízvuk je tučně zvýrazněn. „Do hajzlu s nimi…a ten pocit žravý…zkouřený projektant…starejte se sami o sebe…“ A tak bych mohl pokračovat. Jsem-li u tohoto tracku, doložím příklad svýho tvrzení o nutném prožití slov. „…ještě jeden rým, určený všem těm, pro které jsem tříska v prdeli, čert vás vem, sem-ze špinavých ulic Šestky, kde nelítají kulky, ale árés pěsti…/ Podstatnější než nepatrné vulgarismy –tr.16/“Všechno špatně“: „…čůráku, už vás seru, skvěle, taky vás mám na háku/ silou tiráku…“ tr.9/“Kompenzace“: „tyhle rýmy ‚sou kompenzace za hip-hopové, zkurvené, ale pohodové akce – jsou pro mě odkazy rodině. Myslím, že DBS o tomhle skoro neví, neví, že má snad v každým svým songu nějaký vzkaz, nějakou reminiscenci, nějaký apel směrem ke svý rodině. Tr.11/“KA Elegie“: „…má rodina tohle věděla a koukni se, kde skončila a co zažila, asi se málo snažila, svoje prachy vydělat…“ Tr.16/“Kompenzace“: „…kladné, a né záporné texty chci mít, mé rodiny se ke mně chovají chladně/tak zas nic víc- než/faleš a lež, něco se ti nelíbí?tam sou dveře…, zavři za sebou a už se nevracej, žiju sice ve sračkách, ale přesto je mi hej.“ Tr.11/“KA Elegie“: „…oni nechápou, že sociální dávky tvojí matky nestačí ani na ty zasrané splátky, nepřipustíš, aby musela obcházet skládky, vybírat odpadky…“ Vrcholem je ale tenhle rým. Tr.13/“Díky“: „…díky mejm bratrům a díky mojí matce, které sem chtěl vždycky říct, mami, netrap se..díky mému fotrovi za to že tu nebyl…“ Refrény jsou trochu laciný, lehko zapamatovatelný. Moc mi nedávají. „Starejte se o sebe“, ref: „starejte se o sebe/starejte se sami o sebe/jinač ti někdo přijebe…“ „Díky“, ref: „díky vám všem/za každý den“ „KA Elegie“, ref: „když něco chceš mít/nestačí jen chtít…/tak si to musíš vzít“. Jenomže mi je vcelku jasný, že kotel se snáze chytí právě na tento typ rýmu. Říkám jen, já raději lyriku a trochu Cosi za těmi rýmy. Vzpomenu namátkou refrénový flow Gipsyho, to je prostě nádhera. Další zajímavostí, kterou je nutno zdůraznit, bude používání interjekcí= citoslovcí. Zavírají se dveře/štěká pes/DBS močí/přetáčí se páska v kazeťáku… to není špatné, svědčí to možná o hravosti, ale spíše o nadsázce. Celková mozaika alba je i tak trochu potrhaná. Jako bývají mozaikovité ikony v ruských kostelech. Ale má to své kouzlo. Já cítím jediné. Nostalgii. Jako jsem přirovnal ve svý reflexi Dephovy texty alba Rigor Mortiz k Jaroslavu Seifertovi, k jeho Morovému sloupu, tady to udělat neumím. Život máme v žilách a já se řezat nehodlám. Svou úctu posílám jedný osobě, která mi tohle album, aniž to ví, pomohla pochopit. Tchybo, děkuju.
DBSpromoCD 1997-2003 (Rhymes Street Entertainmnent)
