Erykah Badu v kostce

Zpěvačka, o níž bude dnes řeč, je kritiky označována za současnou Billie Holiday a díky své oduševnělé směsici jazzu, soulu, hip hopu a R&B patří k nejrespektovanějším zpěvačkám poslední dekády, což je meta, o níž si mohou dámy typu Lumidee a další jenom zdát… Erica Wright se na svět premiérově podívala 26. února 1971 v Dallasu ve státě Texas. Odmalička ji spolu s babičkou vychovávala jen matka Kolleen, protože otec (nyní údajně sedí ve vězení) rodinu velmi brzy opustil. Právě díky své matce, která se živila jako herečka, se Erica již ve čtyřech letech mohla pochlubit několika návštěvami v městkém divadelním centeru, kde se věnovala zpěvu a tanci. Když jí bylo sedm, na starém klavíru, který ji koupila babička složila svou první píseň. V pokročilejším věku se zamilovala do umělců jako Stevie Wonder, Marvin Gaye, Thelonious Monk, Sarah Vaughn nebo Chaka Khan, ovšem první umělecké krůčky nesměřovaly ke zpěvu, nýbrž k rapu. Na střední škole (měla zde i vlastní rozhlasový pořad, v němž pravidelně rýmovala) se jí totiž přezdívalo Mc Apples a se svou kamáradkou tvořila dívčí rapové duo mně neznámého jména, jehož repertoár byl převážně založen na freestylu. Svůj středoškolský nick však při přestupu na státní univerzitu v Louisianě vyměnila za profesní jméno Erykah Badu (později zjistila, že slovo Badu znamená v arabštině „to manifest truth and light“, ale původně si ho vybrala proto, jelikož se podobá tzv. scattingu, tedy zpěvu, při kterém interpret dává přednost melodii před textem). Zde se věnovala studiu divadelního herectví, ovšem těsně před promocí, v roce 1993, se rozhodla ze školy odejít, jelikož se, dle vlastních slov, chtěla věnovat hudbě na plný úvazek. Vrátila se tedy zpět do rodného města, kde se chvíli živila jako dětská taneční instruktorka v South Dallas Cultural Center, a také si vyzkoušela práci servírky. Mezitím se Erykah se svým bratrancem Robertem Bradfordem, který si říkal Free, vrhla do nového rapového projektu, jehož název byl jednoduchý – Erykah Free. Na párty k filmu The Boulevard, v němž mimochodem dostala menší roli, se Erykah seznámila s Timem Gracem, ředitelem Legacy Entertainment, který byl její šarmem a charisma okouzlen natolik, že skupině navrhl své manažerské schopnosti. Tento tah se ukázal být mimořádně zdařilým, neboť už zanedlouho tato rodinná dvojka předskakovala umělcům jako A Tribe Called Quest, Method Man či Arrested Development, tedy jménům, které doposud výdavala „pouze“ na plakátech. Konečně se také dostali k nahrání svého prvního (devatenácti trackového!) dema, které rozeslali na všechny čtyři světové strany a čekali, zdali se jim podaří někoho oslovit. Jejich materiál si nakonec našel cestu ke Kedaru Massenbergovi, což byl prezident Motown Records a manažer populárního zpěváka jménem D´Angelo. Ten si ovšem za první jméno jeho nové vydavatelské značky Kedar Entertainment zvolil jen Erykah. Skupina se tedy rozpadla a i když to pro ego Freeho určitě byla rána jako hrom, nakonec to vzal sportovně, na svou sestřenici nezanevřel a v její slibně nastartované kariéře ji podporoval i nadále. V roce 1994 Erykah spojila síly s již zmíněným RnB jezdcem D´Angelem a společně nazpívali duet „Your Precious Love“ (šlo o remake hitu dvojice Marvin Gaye/Tammi Terrel), který se nalézal na soundtracku k (i u nás známému) filmu „High School High“. Respektovaný magazín Spin o ní v souvislosti s jejím vpádem na scénu prohlásil: „Erykah Badu redefines the word diva… She’s replaced attitude with sass, and her sex appeal lies within her own private sensuality“. Postupem času začala veřejnost volat po dlouhohrajícím albu, které přišlo v únoru ´97 a neslo název „Baduizm“. Na Billboard Chart se deska uvedla jako číslo 2, její prodej byl na debutujícího umělce více než výborný (trojnásobná platina hovoří jasnou řečí) a i kritika se po ní mlsně olizovala, čehož může být důkazem hodnocení v Rolling Stone, který ji udělil 4 z 5 hvězdiček. Kromě zlatého singlu „On & On“, za nějž byla zpěvačka dvakrát nominována na MTV Video Music Awards , Lp obsahovalo i další úspěšné songy typu „Next Lifetime“, „No Love“ nebo „Drama“ a asi nikoho patrně nepřekvapí fakt, že drtivou většinu věcí si Erykah napsala sama. Jen doplním, že s několikero podklady jí zde mimo jiné vypomohli členové The Roots nebo basista Ron Carter. V polovině roku se pak připojila k Wu-Tang Clanu na letní šňůře Smokin‘ Grooves a o posluchače i v takové konkurenci, jakou tato slavná crew ze Staten Island na vrcholu sil bezesporu představovala, nouzi neměla. Z kuloárů nedlouho poté začaly prosakovat informace, že Erykah chystá ještě do konce roku překvapení. Ještě než se tomu ovšem stalo, fans ji mohli zaslechnout společně s Bustou Rhymesem v tracku „The One“, jež vyšel na jeho druhém sólu „When Disaster Strikes“ a také na soundtracku k movie „Eve´s Bayou“, kde se prezentovala skladbou „A Child With The Blues (Izm Mix)“. V listopadu stejného roku pak Erykah naservírovala album s vše říkajícím názvem „Live!“, jež obsahovalo kolekci starších písní z předešlého období, které zpěvačka doplnila několika novinkami. Nechyběla zde kupříkladu obrovská hymna „Tyrone“ (v RnB hitparádách s přehledem kralovala po několik týdnů), bodující díky silnému textu, či předělávka skladby „Stay“ od Chaka Khan. Nepochybně i ostatní zářezy měly nemalý podíl na tom, že album se mohlo po pár měsících na trhu pyšnit dvojnásobnou platinou. Jestliže někdo na začátku roku o stále jasněji zářící hvězdě pochyboval, čtyřnásobná nominace na Soul Train Lady Of Soul Awards už nemohla překvapit opravdu nikoho. Nicméně je potřeba dodat, že i přes veškeré dosažené úspěchy šla kariéra v tuto chvíli absolutně stranou. Erykah se totiž v ten samý den (ale o dva týdny dříve než se původně očekávalo), co se do prodeje dostalo její album, narodil syn Seven (Oshay). Pokud jste to náhodou nevěděli, otcem je Andre Benjamin a.k.a. Dre ze skupiny Outkast. Na začátku roku 98 Erykah zabodovala na předávání cen Grammy, z nichž si odnesla ceny za nejlepší album a nejlepší song a také poprvé výrazněji pronikla na filmové plátno, jelikož si zahrála v „Blues Brothers 2000“, v němž ztvárnila roli jazzové zpěvandy. Mimo pár dalších ocenění poté rok s osmičkou na konci Erykah zakončila účastí na soundtracku „Hav Plenty“, kde byla umístěna píseň „Ye Yo“, která už však vyšla na jejím živáči. V březnu 1999 vydala kapela The Roots album „Things Fall Apart“ a v hitovém singlu „You Got Me“ byly ke slyšení právě Eričiny vokály, která poté samo sebou nemohla chybět ani v povedeném videoklipu. Po mateřské dovolené tedy byla zpěvačka zpátky a podle zmíněného collaba, který jí znovu vynesl cenu Grammy, podle všeho ve stejné formě jako dříve. Ve svém žebříčku 100 Greatest Women Of Rock & Roll na ni nezapomněl ani hudební kanál VH1 a celkem zdařilé období zakončila hereckou rolí v kritikou oslavovaném filmu „The Cider House Rules“. Velkou část roku ´99 jinak Erykah pracovala v Dallasu na svém příštím albu a nenechala se pochopitelně moc rozptylovat nabídkami na hostovačky, nicméně takovou výjimkou potvrzující pravidlo se stala pecka „Souther Gul“, s níž vypomohla svému známému Rahzelovi, který v té době připravoval své sólo LP, jež vyšlo v roce 2000. V červnu stejného letopočtu se o pozornost přihlásil opět starý hit „Your Precious Love“ (feat. D´Angelo), tentokráte na kompilaci „Marvin Is 60“, jež vzdávala holt legendě jménem Marvin Gaye. O tři měsíce později byl její hlas ke slyšení na soundtracku k podívané „Bamboozled“, na níž měla dvě želízka v ohni („Light Remix For You“ a „Hollywood“), které dostaly za úkol zkrátit čekání široké fanouškovské základny na další materiál. Vše načala šlágrová singlovka „Bag Lady“, která se držela pár týdnů v čele žebříčku Billboard a po ní už si vzala slova deska s pořadovým číslem 3, jíž Erykah pojmenovala „Mama´s Gun“, a která již necelý měsíc po vypuštění disponovala platinou. Mimo „Bag Lady“, sbírající ocenění jako na běžícím páse, se na desce nacházely takové pecky jako „Booty“, „Didn´t Cha Know“ nebo „Green Eyes“ a mag Rolling Stone znovu s hvězdičkami nešetřil, poněvadž se jejich počet opět blížil k plnému bodovému zisku. Je jasné, že svou roli na tom všem sehráli i autoři podkladů, mezi nimiž nechyběla jména jako James Poyser, Bilal nebo Jay Dee. Na Soul Train Lady Of Soul Award se však Erykah musela tentokráte sklonit před konkurentkou Jill Scott. V září 2002 se opět výrazněji připomněla díky soundtracku „Brown Sugar“, respektive písni „Love Of My Life (An Ode To Hip Hop)“, jež na něm byla přítomna. Šlo o velký hit, s nímž Erykah na majku vypomohl Common a za který si zpěvačka na své konto připsala (kromě početné party dalších ocenění typu BET Awards atd) další Grammy, která její sbírku zaokrouhlila na čtyřlístek. Loni v září se na pulty prodejen dostalo Eričino EP s názvem „Worldwide Underground“, jenž je v její kvalitní diskografii prozatím posledním. Včetně intra s outrem obsahuje desatero věcí, z nichž asi nejvíce vynikají skladby „Back In The Day“, „Bump It“, „Think Twice“ či právě „Love Of My Life Worldwide“. I když šlo „pouze“ o épéčko“, třetí příčka na Billboardu byla celkem slušná, což může potvrdit také komerční úspěch v podobě zlaté desky, která jí byla za prodejnost přidělena přibližně po třech týdnech. O tom, že deska své kvality měla, dokazují letošní nominace na ceny Grammy, v nichž má Erykah, jenž si mimochodem zahrála i v soap opeře „One Life To Live“, šanci triumfovat ve čtyřech kategoriích (mimo jiné i za nejlepší R&B Album). Autorka věty „I think and sing about what rap MCs rap about“, jíž někteří označují za vůdkyni neo-soulu, a která má nemalý podíl na znovuzrození klasického rhythm and blues, je za svůj um respektovaná po celém světě, což je věc, jenž se samozřejmě jen tak někomu nepodaří…