Talib Kweli

Po již docela dávném profilu o Dj Hi tekovi, postavičce věnující se produkci, by jistě nebylo na škodu představit si další známý to pojem na současné zámořské hip hopové mapě, tentokráte ovšem věnující se oboru Master of Ceremony, jež stejně jako výše zmíněný beatmaker již nějaký ten čtvrtek působí pod hlavičkou Rawkus records a který právě s Hi tekem donedávna úzce spolupracoval a byl vlastně jeho hudebním parťákem.Yes, ti z Vás, co tipovali, že jde o chlápka jménem Talib Kweli, měli samo sebou pravdu a ani ti zbývající smutnit nemusí, poněvadž v následujících několika řádcích bude právě o tomto svérázném a talentovaném emsím řeč. Psal se rok 1976, kdy Talib Kweli (vl. jménem Talib Greene) vylezl z matčina lůna v jedné z brooklynských porodnic v městečku zvaném New York city. Spolu se svým mladším bratrem vyrůstal v celkem humanitně založené rodině, protože měl za matku profesorku Angličtiny a i jeho otec vyučoval na univerzitě, tentokráte Sociologii a určitě nějaké ty geny podělil, jelikož už na základní škole patřil mezi náruživé čtenáře a začal psát nejrůznější hry, povídky a také poezii, ale je potřeba podotknout, že měl pořád svůj sen z dětství, a to stát se profesionálním baseballovým hráčem. Jako dospívající už věděl, že z něho žádná nahazovačská či odpalovací hvězda za Yankees nebude a tak se pomalu ale jistě, ostatně asi jako většina jeho vrstevníků a kamarádů, přeorintovával na jiné činnosti, které ho bavily a byli mu bližší. Ovlivněn a inspirován tehdejší hip hopovou hudbou, která právě prožívala rozkvět a jejímž reprezentativním vzorkem tehdy byly začínající a dnes legendární partičky jako De La Soul či A Tribe Called Quest, začal psát své první rýmy, které však nejprve směroval jen svým kamarádům a až o nějaký čas později, kdy ho pozice textaře pro jiné už tak neuspokojovala, také pro sebe. Bez svého zápisníčku či rapového deníčku (jak chcete) v té době nedal ani ránu a čím dál tím víc ho bylo možno výdávat v na rohu ulic nebo v parcích, kde různé party mohutně frýstajlovali. Střední škola se stala místem, kde se Talib setkal s jistým Dantem Smithem, jehož hip hopový svět dnes zná pod jménem Mos Def, a který sdílel stejnou vášeň pro hip hop, a tak není divu, že se z těch dvou stali kamarádi, ale o tom všem až za chviličku. O nějaký čas později, v roce 1994, se Kweli při svém výletu do Cincinnati seznámil s místním domorodcem Tonym Cottrellem alias dj Hi tekem, který právě v té době se svou partou rozjížděl projekt Mood, ve kterém fungoval jako dj a producent. Slovo dalo slovo a o tři roky později už se Talib objevil jako host v několikero peckách na debututovém albu Mood nazvaném docela trefně „Doom“, jež sice nedosáhlo očekávaného komerčního úspěchu, přesto bylo posluchači přijato docela s nadšením a stalo se pro Kweliho s Hi tekem dobrým odrazovým můstkem pro časy příští. Poněvadž ještě v témže roce se oba aktéři, již pod společným jménem Reflection Eternal, rozhodli vypustit do světa singl „Fortified Life“, který se objevil i na první ze série kompilací od Rawkud Records Soundbombing a takřka ihned po vydání se zařadil mezi „podzemní“ klasiku toho období. Za zmínku snad ještě stojí, že jim zde na featuringu vypomohl Mr. Man z kapely Bush Babees a „nečekaně“ také Mos Def, takže úspěch nepatřil mezi náhodné. Když už jsme u těch kompilací, nezůstalo jen u třech dílů Soundbombingu a Kweli se mimo jiné nechal slyšet i na jiné rawkusácké kompilačce zvané Lyricist Lounge, kde se také samo sebou zahanbiti nenechal. Rok 1998 byl pro Kweliho dosti zásadním, jelikož spolu s kámošem Mos Defem ukázali světu, zač je toho loket a vypustili, dnes již klasické, dlouhohrající album „Mos Def and Talib Kweli are Blackstar“, které se okamžitě po vydání stalo jedním z nejprodávanějších alb toho roku a krom fandů ho ocenila i kritika, jež ho zařadila mezi nejlepší své dekády. Album svým jak sociálním, tak i duchovním uvědoměním, i lehce politickým zaměřením, mohutně převyšovalo styl tehdejších mc’s, kteří si stále více začínali libovat v materialismu (auta, hadry, násilí, prachy, děvky atd), a tak nebylo divu, že mezi ostatními vynikalo skoro jako Aiffelovka na poušti. Mimochodem svůj díl na něm nese samozřejmě i Hi tek, který ho podpořil několika beaty, namátkou třebas „Definition“ či „Respiration“, z nichž se pak staly hity:). V témže roce se ještě Kweli spolu s Mos Defem dobrým skutkem zasloužil o přežití známého brooklynského knihkupectví Nkiru, které se ocitlo ve velkých finančních problémech. Společnými silami ho koupili, svými jmény zaštítili a přejmenovali na Nkiru centrum pro vzdělání a kulturu, kdy šlo o neziskovou organizaci, která měla za úkol zvýšení gramotnosti a kulturního uvědomění barevných lidí. Účast na Kubánském rapovém festivalu nebo přítomnost na nejrůznějších charitativních akcích a beneficích Kwelimu nějaké to zasloužené ovoce popularity také přineslo a do podvědomí posluchačů a vůbec lidí motajících se okolo hh se zapisoval čím dál tím více. O rok později také opět s Mos Defem spolupracovali na maxi singlu „Hip hop for respect“, jež se stala poctou a zároveň protestem proti brutální vraždě afrického přistěhovalce Amalou Diallo new yorskou policií a na němž se ve čtyřech peckách objevilo na čtyřicet jedna mc’s!!, letem světem například Common, Dead Prez, Kool G Rap nebo De la Soul, kteří právě protest nahrávkou podpořili také. Mos Def pak ještě v roce 99 na scéně debutoval svým výborným sólovým počinem „Black on both sides“, které se jednoduše povedlo a asi není žádným překvapením, že se zde krom jiných objevil opět i Talib. To už ale jsme v roce 2000, kdy už bylo jméno Talib Kweli dostatečně známým pojmem. Upsal se totiž společnosti Okayplayer, která už zaštitovala takové umělce jako The Roots, De La Soul, Commona, Phaorahe Monche či Biz Markieho a hned jel s nimi na společnou tour. Neméně důležitou věcí jisto jistě v tomto roce bylo vycházivší nové album od Reflection Eternal pojmenované „Train of thought“, které opět v žádném případě nezklamalo a setkalo se s příznivou odezvou jak u kritky, tak i od veřejnosti. Vždyť kdo by neznal protřelé hitovky typu „Move something“ či „Blast“? Celé album kompletně zprodukoval Hi tek a Kwelimu za mikrofonem vypomohla celá parta artistů mluveného slova (např. Rah Digga, Xzibit nebo Kool G Rap), která ovšem nic nezměnila na tom, že Kweli bez diskuse repingově zadiktoval, a to jak úrovní samotného rapu, tedy flow a svými skills, tak i duchaplnými texty a začalo se konečně šuškat o jeho sólovce. Ovšem z původní trojičky Blackstar se ho dočkal jako poslední, jelikož po Mos Defovi vtrhl na scénu se svou sólovkou „Hi-teknology“ ještě sám Hi tek. Jasná zpráva že si zde svůj text střihl i Talib, a to konkrétně v pecce „Get back pt.2“, která patřila na albu k jedněm z těch povedenějších. V loňském roce, po zajeté šňůře s Dilated Peoples a Erykah Badu, se už ale Kweli pomalu a jistě začínal připravovat na nahrávání své hodně očekáváné prvotiny, která pak spatřila světlo světa na sklonku roku 2002 pod seběvědomým názvem „Quality“. V patnácti trackových zářezích samotnému umělci vypomohlo vícero hostů, a to jak zpívaných (např. Keandra Ross, Bilal, Vinia Mojica), tak i rapových (Black Thought, Cocoa Brovaz, Phaorahe Monch a taky….to neuhadnete,Mos Def) a své posluchače si opět najít dokázalo a nezklamalo. Kweli si své opět zajel, jeho poetické a smysluplné texty dávaly albu potřebnou kvalitu, která se ale ostatně od rappera jeho úrovně čekala. Své beaty na tomto albu měl mít i Hi tek, ale pro mně z neznámých důvodů je tam nakonec neměl a právě tato nečekaná věc vyvolala nejrůznější domněnky a spekulace o tvůrčím rozchodu těchto dvou parťáků, které se posléze ukázaly býti pravdivými, což jistě zamrzelo nemálo přiznivců úspěšného projektu Reflection Eternal. Nicméně uvidíme, jak se situace nadále vyvine. Nebylo by možná špatné se ještě zmínit o Kweliho spolupráci s anglickou Wisconsinskou dechovou!! kapelou, se kterou u nich ještě před vydáním „Quality“ nahrával. Není pochyb, že Talib Kweli patří na scéně mezi nejuznávanější emsís dneška. Předurčují ho k tomu jak jeho repové skills, tak duchaplné a trefné texty, které ani po letech neztrácí nic na své kvalitě. Ve svých sedmadvaceti letech toho má ještě určitě hodně před sebou, aby se v budoucnu dokázal zařadit mezi legendy tohoto žánru. Za sebou už toho má totiž na svůj věk docela dost, jelikož kromě vlastních projektů se jako host na featuringu objevil na nespočetně albech svých rapových kolegů v rýmu, jejichž zmíněním by se jistě popsal pěknej kousek papíru:), ale pořád se jedná o normálního chlapíka, který jako zamlada (i když to vzhledem k jeho věku není asi ideální výraz:) furt miluje Baseball a sbírá čepice. Nedávno se nechal slyšet, že prej se chce konečně pořádně naučit hrát na klavír, takže se krom rapové činnosti asi nudit nebude:) Mezi jeho nejoblíbenější hudebníky, alespoň co se týče hip hápové muziky, patří Common, EPMD, Rakim, Big Daddy Kane, Slick Rick, De La Soul, ATCQ, Brand Dubian nebo Jungle Brothers, tedy vlastně kultovní artisté scény. Je tedy snad jen otázkou času, kdy se k nim přiřadí i sám Talib „Green“ Kweli….. Diskografie : Alba : Mos Def & Talib Kweli are Blackstar (1998) Reflection Eternal – Train of thought (2000) Talib Kweli – Quality (2002) Singly : Get By The Sun God Waitin For The DJ (feat. Bilal) The Blast Fortified Life Good To You Talib Kweli sajta Rawkus Records