DJ Hi-Tek

Při vyslovení slova Hi-tek se asi většině z nás vybaví dva pojmy. Za prvé jistě světová oděvnická značka a za druhé dj a producent v jedné osobě výše uvedeného jména. Ano, hádáte správně vy všichni, kteří si typli, že řeč dnes bude právě o druhé nabízené variantě, nepochybně o kapánek zajímavější , tedy o Dj Hi-tekovi, který je, podle mého názoru, jedním z nejzajímavějších beatmakerů dneška. Tony Cottrell, rodák z poměrně nevýrazného hip hopového kraje Cincinnati se dostal k produkci a vůbec k hudbě díky svému otci, rozenému muzikantovi, jež měl ve své době společně s místními plantážníky funkovou skupinu. Malého Tonyho funková hudba doslova očarovala, s tatíkem objížděl při vystoupeních místní bary a ve skrytu duše snil také jednou o hudební dráze. Jak postupně roky přibývaly, jeho pohled na muziku a potažmo její tvorbu se měnil, ale funk v něm zůstal stále. Na počátku své kariéry, ostatně asi jako většina kluků jeho věku, začínal s rapem a vůbec si, alespoň na místní poměry, jako mc nevedl špatně, přesto přezevšechno však více tkvěl a tíhl k produkci. Místní Hi-tekovi učitelé, nejen lokálně slavná to jména jako J-Fresh nebo Ravi-T, ukazovali snaživému a ctižádostivému klučíkovi, kterak dělat beaty, poskytovali mu potřebné informace a vlastně ho dohnali k tomu, aby vysrčil konečně růžky a založil společně se svými kumpány skupinu Mood, jednu z prvních to hip hopových part v jejich městě zvaném Midwest. To se psal rok 1992 a hi-tek, v té době ještě nepoužívající své nynější jméno, se pomalu na scéně začínal rozkoukávat a pomáhal i jiným spřízněným kapelám. Jeho produkci a vůbec styl v té době patrně ovlivňovaly new yorské prvoligové osobnosti ze začátku 90 let, tedy např. Premier, Large Professor, Ali Shaheed Muhammad či Pete Rock. Přesto ale ve skutečnosti, spíše než ulicím Brooklynu, holdoval stále své, i když oproti ostatním, poměrně zatáhlé, cincinnatské scéně. Po 4 letech fungování se Mood rozhodli rozhýřit nehybné cincinnatské hip hopové vody a do světa vypustili své debutové album nazvané Doom, které, leč úspěšné u kritiky, toužebný komerční úspěch nepřineslo a kluci se na scéně podle svých představ neprosadili. V té době už se Hi-tek znal s Kwelim (pozn. aut. Talib Kweli), s nímž se seznámil, když se tento talentovaný master of ceremony vydal právě do Cincinnati nahrávat společný projekt s Mood a kde si ohledně hudební tvorby vyhovovali a jednoduše si padli do oka. Takže jak to tak na tom světě bývá, slovo dalo slovo…,ale o tom až za chvíly, abychom nepředbíhali:) A byl to právě Kweli, jež Hi-teka seznámil, v té době již se žádným zelenáčem na hip hopových polích a lánech, ale přesto však ještě nedoceněným rapperem, říkající si Mos Def a právě tady někde vznikl nápad všech tří natočit společné album. To se již psal rok 1998 a z jejich spolupráce vzniklo, dnes již klasické, album Blackstar, kde si Hi-tek, mimochodem už produkující i pro spřízněné kapely a mc’s, vyšvihl pár krutých pecek, jako například Definition či Resperation. Zmíněné album, obsahující i mírný politický nádech, i když ne takový, jako například Public Enemy, si sice vysloužilo respekt a uznání široko daleko, přesto pořád jdoucí nastoupenou cestou, cestou mimo hlavní proud mainstreamu. Mos Defovi úspěšný projekt Blackstar pomohl a rok nato, tedy v 99-tém, přišel na trh se svým sólovým výborným LP Black on both sides, kde se nechali slyšet v pár peckách jak Hi-tek, tak i featující Kweli a Mos Def tímto počinem všem pochybovačům ukázal, že dokáže stát i na vlastních nohou. Opět po roční periodě, mimochodem již nějakou dobu upsanej Rawkus records, společně s Kwelim vynesli svou kůži na trh ve společném projektu Reflection Eternal, kde si veškerou produkci na svá bedra naložil Hi-tek a jeho parťákovi na mikrofonu vypomohlo pár dalších, více či méně, známých artistů mluveného slova. Train of thought, jak zní název alba, se docela povedlo, Tek se zde ukázal jako mistr mnoha oblastí, ať už energií nabitým singlem Move something, či pohodovou to peckou zvanou The Blast, kde si i dokonce sám odjel svou sloku. 2001 byl rokem, ve kterém dostal sám Hi-tek příležitost postavit se na vlastní nohy, aby si také dokázal, že je dostatečně soběstačnej a zda-li může dělat kvalitní věci. Album pojmenoval Hi-teknology a do hudby a beatů, které navařil, si pozval partu mc’s a vokalistů, jež mu měli dodali to správné koření. Dostalo se jak na známé tváře, typu Kweliho, Commona či ladnej to hlásek zpěvandy Vinii Mojici, tak i na neznámé hostíky a dokonce Hi-tek vytáhl z ústraní a stagnace zpět Cormegu, jehož skillz stále stojí za to. V současné době je již pan Hi-tek nejen docela známý ( což samo o sobě nezaručuje kvalitu, že?), nýbrž i na producentských polích uznávaný a třebas kromě účasti na kompilacích Soundboming od stáje Rawkus, si o jeho služby řekli jak umělci typu Phaorahe Monch, The Eastsidaz, Rahzel nebo Cocoa Brovaz, tak i patřičně šoubyznisově přovaření lyrikové Snoop s Bustou. Na sklonku minulého roku vydal své debutové Lpíčko „Quality“ také Talib Kweli, kde měl původně Hi-tek také dostat příležitost, ale nakonec, jak už to tak, nejen za oceánem, chodí, došlo k nějaké rozepři mezi oběma aktéry a bohužel to vypadá, že si již nyní půjde každý jen svou cestou, což je bohužel, alespoň pro nás fanoušky, jistě na škodu. No a co dál? Už dnes, ve 25-ti letech, má Hi-tek zkušenosti na rozdávání a snad i velkou budoucnost před sebou, poněvadž talent na to má a ani s invencí zápoliti nemusí. I když je pro něj samozřejmě v současnosti hudba kromě koníčku i obživou, muziku za práci nepovažuje a nedovede si představit, že by byl zavřený ve studiu pravidelně od devíti do pěti a pak hurá domů, padla. Při práci se zvukem se snaží o rozmanité, originální věci a i když jeho pecky, postavené na funkových a jazzových samplech, mohou někomu připadat příliš monotóní a jednodušší, přesto mu nelze vytknout, a kor v dnešní době, kdy produkuje snad každý třetí a kvantita převažuje nad kvalitou, že si drží svůj styl, svou osobitost a tak by to mělo být. Dyť přeci v jednoduchosti je síla né?