Frankie Hi-NRG MC se narodil v Torinu a mnoho let žil v Caserta a Umbria na Sicílii. Potloukal se v bájné čtvrti Regio, hiphopovém centru Torina. Frankie byl jedním z prvních italských rapperů, kteří nebyli sdruženi s Centri Sociali nebo kulturním undergroundem. V roce 1992 uspořádal turné po Itálii, na jevišti vystupoval společně s Run-DMC a Beastie Boys. V roce 1993 vydal své první dlouhohrající album „Verba Manent“ (slova zůstanou), které pomohlo zavádění acid jazzu a více z funky soundu do italského rapu. Jako mistr ironického ražení, vysmívající se oficiálním projevům, útočil v jeho nahrávkách na mafii, rasismus a pravicový terorismus. Ihned se stal trnem v oku old-schoolovým rapperům spolčených s militantním vedením za to, že podepsal smlouvu s mezinárodním labelem, něco co čeká každého, kdo přijde do hiphopové scény Itálie… Jeho další píseň „Cali Di Tensione“ vyšla v roce 1996 za přispění producentů Ice One a DJ Stile a následující rok zabodoval s druhým CD „La Morte Dei Miracoli“ (konec zázraků). Chytlavá písnička „Quelli Che Benpensano“ zvítězila v nominaci a byla vyhlášena písní roku 1997. FIGHT DA FAIDA (Bojujte proti tomu, co je) Otec proti synovi, bratr proti bratru narozeni do hrobu jako maso na jatka lidi s dušemi tenkými jako prostěradla, naostřeni jako při hrdelním zločinu zuřící neznají meze, hrdinové bez země ti, co vedou válku mezi mafií a camorrou Sodoma a Gomorra, Naples a Palermo pekelní pobočníci, likvidovaní zevnitř jako čas ve vzpomínkách z nádorovitého prádla, střihnutého podle zločinecké šablony zatimco to svět sleduje mlčky bez zasahování už né víc válek mezi rodinami, vyvolaných z touhy po ženě a jejím věnu která dá dneska život synům a zejtra jim ho sebere větve bez listů, které ona láme jako plody, které nikdo nechce: to je počátek revoluce z bossovo hlasu ale Don Vito Corleone dnes je blíž, než si myslíte má své křeslo v parlamentu teď je akorát ta chvíle zahájit odhodlanej útok odhodlanej, radikální a ničivej dneska víc než kdy jindy, spojit se proti mafiánským klanům dělá se tu mlha, co nevěští nic dobrého udržovaná daněmi, plnícími kapsy dost bylo obálek podstrčených do správné kapsy v téhle špinavé Itálii …musíme bojovat proti tomu, co se děje! Jihu, nedovol jim, aby tě oklešťovali zločineckou mocí, která tě chce zastavit pokaž jim veselou náladu, sraž jim hřebínek všimni si, jak jemu padá hlava do koše zbav své myšlenky od každého absurdního předsudku je to počátek konce mučení, které nás ovládalo po staletí které nás spolkne a potom nás zase vyzvrací moc démonů, které nazýváme „lidi“ kteří zabíjejí ostatní lidi, kteří využívají a vykořisťují nás mladé moc, která přistřihává křídla nejslabším andělům moc, která utiskuje, moc drog moc ve státu, kterej kašle na všechno neštěstí v Bologna, Ustica, Gladio [teroristické útoky] nahromadění koster v kredenci (rodinná ostuda) nenávist, tvé semeno klíčí v zemi pohnojené krví z války a camorry neporažená, bohatá a arogantní pokračuje v zabíjení lidí hroby, masové vyvraždění, bomby vybuchují rána stroje, výstřel z děla, vyhubení gangu Cosenza, Potenza, zanechávající mrtvé lidské tělo zasvěceni do násilí bez jakéhokoliv odporu Alpy, Salento, pouze jeden krok: ničte systém, aby došlo ke změně dejte nám zpátky naši zem, a konec válce z ulice přichází intifada [povstání palestinců proti izraelcům] …musíme bojovat proti tomu, co se děje! Tri Tri Tri [prastará sicilská říkanka z 13.století, kterou si zpívaly děti při hraní, znamenající 3,3,3] sedm žen a tari [jméno drobné mince], tari má malou cenu, malou cenu sedm žen a meruňka, a meruňka je sladká, sladká sedm žen a oříšek, oříšek je tvrdej, tvrdej sedm žen a mezek, a mezek má zuby sedm žen a had, a had je jedovatej sedm žen a granátové jablko, jeho malá zrníčka, jeho malá zrníčka sedm žen a koule na kuželky, koule je kluzká, kluzká sedm žen a slámka, slámka je tenká, tenká [pozn.: slámku v Sicílii používají na přípravu makarónů; těstem obalíte slámku, potom jí vytáhnete a máte uvnitř duté makarony] sedm žen a malá kašna, malá kašna stříká vodu sedm žen a kráva, kráva má rohy sedm žen a paní, paní jde dolů po schodech sedm žen a mušle na záchodkách, mušle je zakulacená, zakulacená sedm žen a svět, a svět je 3, 3, 3 sedm žen a tari POTERE ALLA PAROLA (Síla slova) Efektivní slova vyplněna metaforou vyjádří úplný a perfektní koncept dobře mířená nálož se zabejvá systémem z hlubin duchovního ghetta kde oni chtějí, abychom se topili v moři ideální řeči smíchané s tou falešnou a prospěchářskou morálkou kterou cenzura používá jako zbraně k obraně, střílející mnohé bez varování – mnozí mi nevěří – oni odmítají každou formu kontroly, započatou od mocných, od „džentlmenů“ kteří kontrolují názor, od těch, co opravují náčrtky ve scénáři zvaného informace, sledovaného každý den na obrazovkách celé země tohle je jed, se kterým nás chtějí naočkovat, na který neexistuje protijed to je duševní smrt chraňte se proti tomu, nenechte se ovlivnit jestli nechcete být omezeni do konečného stádia otupělé stagnace, ve které nejste schopni přemýšlet a raději si postěžujte, jestli se děje něco špatně jednat, myslet, mluvit, prozkoumat každou chalupu celosvětové vesnice otevřít okna dokořán na osobní komunikaci, otevřete kanál vedoucí všude přemožte to skladiště přidušených slov pocházejících ze sítě naprosto zmlklé generace tohle je to, co si myslím život je moje škola a já dávám sílu do slova Podmět, přísudek, uctivý pozdrav bez tak mnoho poklon jako rána pěstí do zubů ticho je pro prohrávající, němé tváře a usmívající hlupáky s odpuštěním útoků mocných, kteří ženou masy na dno jámy na okraji propasti zaplombujou rakev z dialogu s hřebíky, udělanými z karafiátů přemožené volání v ochraptělém řevu a nahromadění elektronů v megafonu a zveličení průhledné pomluvy jako křídla ováda, kterej bzučí ve vyprahlé kulturní poušti uprostřed rozvalin doby stvořené z ideálů nikdy nedokončených vámi pro nedostatek vytrvalosti, vy, kdo potřebujete mít štěstí vy, co potřebujete kuráž, vy, co se potřebujete polepšit, aby přišla změna: tohle je okamžik využít jej a pohnout se dopředu tohle je vzkaz, kterej vám posílám zvučně znějící hřích, kterého se dopouštím narušuju ten nemluvný a nelidský zákon držení ticha od kterého já se odlišuju tak, jak hodně se projevuju a šířím soudnost rytmicky vtírající se verš a útočná a přesvědčivá souprava bicích protrhne jasnou mlhu jako slunce protože jazyk může uhodit, jestli to myšlenka chce Pozoruju pečlivě obzor vidím směr dosažení, cílovou čáru a jdu a zakopnu při krkolomné rychlosti a upadnu a odřu si kolena ale nevadí mi to, popadnu dech zase se postavím na nohy, skočím šipku do vody a uvidím močál kterej obklopuje ze všech stran ono eldorádo ideálů kterej se usazuje jako nánosy bahna v rybníku, kde se koupu zabláceném a zdraví škodlivém, každej ví, že je to tak zablácená a zdraví škodlivá úschovna pro dráždící impulsy, co utišuje bolest z dávných dob zdržuje se slov v prázdnotě toho krutého mlčení narušená, rozčeřená vírem slov kterej pronikne pod kůži a pálí ale vaše chvíle nastala nestujte tu a dívejte se, pojďte, no tak do toho zakřičte z plných plic dodejte sílu do slova QUELLI CHE BENPENSANO (Pěkně myslící, vykutálení lidé) Jsou kolem nás, s námi, kolikrát my jsme těmi, co slibují a nikdy sliby nedodrží, jedině když se jedná o osobní důvody Jediný účel světí prostředky, cenu, co je v sázce, tak vysokou jak jen je možné získat, vítězství je nezbytné a nenechávej nikoho dalšího se spolupodílet V logice hry je jasné jenom jedno pravidlo: žádné ohledy, žádnej respekt pro naše blízké, protože poslední zůstanou posledníma, jestli první mají velkej náskok Hodně jich je arogantních vůči slabým, hodně jich podlejzá mocným, oni duplikují ostatní, všichni jsou totéž, jen se na ně podívej: schovají se za masku a ty je nemůžeš mít přečtené jako ještěrky šplhají nahoru a když přijdou o svuj chvost, tak si koupí novej oni chtějí vystavovat všem na odiv to, na co se zmohli, utrácejí peníze, rozhazujou peníze, oni jsou těmi, co vlastní… Oni jsou všude okolo mě, ale nemluví jako já Oni jsou jako já, ale cítí se bejt lepšíma než já Oni jsou všude okolo mě, ale nemluví jako já Oni jsou jako já, ale cítí se bejt lepšíma než já …a jako čípky v plastu, žijou v uměle nafouklé bublině se psy hlasitějšími než 120 decibelů a s více trpaslíky než v Disneylandu žijou se strachem, aby nevypadali chudě: co mají, to ukazují, vše co jim chybí, si zamanou a pak to nakupují v neustálém stupňování se sousedem se rozrůstají jejich stavby: od trávníku až do nebe, oni mají víc parabol než Sv.Marek v Písmu [pozn. v italštině znamená parabola vedle antény i Kristovo slova v Bibli] oni jsou ti, co si leští auto každou sobotu, co po večerech připalujou asfalt a mlátí malé děti, oni jsou průměr, jako třída, do které patří, oni jsou země-země, jako metací střely, kterým se podobají všechno mají po ruce, šňupou drogy, koupají se v alkoholu, potom zavadí o strom – BOOM – jejich nosy bílé jako Fruit of The Loom pak zrudnou víc než jak to znáte z krváku DOOM Ref: Každej jenom za sebe, uctívá Boha jen pro sebe, drží se za ruce v kostele od jednoho konce lavice na druhý, každou neděli – pokrytecké ruce – ruce, které páchají věci, o kterých mlčíš, ve strachu, že další ruce to zjistí – vyvolají skandál – ruce, které potom podepíšou petice pro vyhoštění ze země ruce tak jemné jako ricinový olej [ricinovým olejem mučili fašisti, obětem způsoboval velké křeče a průjmy] ruce, které svírají obušky, ruce vyšňořené drahokamy, ruce, které jsou vztyčené na všechny kromě bratrů Ti, co říkají: už není bezpečné vycházet ven v noci ti, co chodí za děvkama, zatimco jejich synové koukají na TV ti, co se chovají jako bossové, co si kupují magazín Class ti natolik nároční, že si nechají zavolat NAS [speciální útvar italských četníků] vytvarované noční můry, co by rádi sexuálně vzpláli s každou cikánkou ale jediná, za kterou se otočí, je ta, která jim dá lásku každou noc když já se schovávám na druhé straně jejich černého měsíce (LUNA NERA je italským ekvivalentem tmavé hvězdy z Hvězdných válek] ref: OMAGGIO, TRIBUTO, RICONOSCIMENTO (Hold, pocta, uznání) To je hold, pocta, uznání co cítím uvnitř sebe, věnuju autorům změny italského stylu tvoření hudby, která má co říct a vyžaduje myšlení a reflexi na ožehavé téma současné doby. Poslouchej, co ti musím říct, tohle není jenom informace, kterou ti musím dát, ne, neutíkej pryč! Vkroč do vichřice rýmovaného slova ze srdce od posse, která vyhrává války, od teamu OTIERRE. OTIERRE, oblast Varese v plném efektu jak řekli, tak udělali, tady je team, kterej může změnit podobu hip hopové scény, která zrovna teď ztratila směr, složená z lidí, neustále bojujících proti sobě. Oni nejsou příslibem, ale spíš potvrzením faktu, že v oblasti stále víc zatuhlé se najde míň těch, co odhodlaně odhodí svou zbraň a řeknou svým kamarádům, že zůstat stát na místě je ještě horší a chuť se zvýší s demo plným kuráže: já věnuju poděkování OTIERRE a cítil jsem hold, poctu, uznání A teď nadešel pro mě čas, abych uvedl součást votřesné úrovně lidí: těch je mnoho, všichni v roli prozatím odhalující hrozné názory, jak jsou vystrašeni ze závodění, utloukáni strastí a nouzí s ostrými zuby a bleskovými texty, neproměnlivými jako náhrobní kameny chutnající jako impulsy, podněty vnitřního růstu, připraveny pozorovat, co se děje „tam venku“ – jak říká POLARE – nedopusť, aby si tvé oči zvykly na tmu. Je pravda, že vliv spojenej s VIRGORSOUL je nakažlivej a společně s těmi s IRMU, NITRO a FEDE si přivlastňují dance-hall, ti, co patří do jazzového rytmu, kterej dělal VEZ, na kterém TORRIDO zasejvá semena lyrického zmatku, plného záhadných významů, ve kterých se utápí, a INTRUSE spolu s LIMITE a AZA dělají svou věc za dveřmi jejich domu, dohromady s ESA, kterej myslí, váží, tesá, potom připraví své texty s elektrickým napětím. Tak já věnuju své poděkování OTIERRE a cítil jsem hold, poctu, uznání. Poznámka: Otierre = OTR, omaggio tributo riconoscimento = OTR Intruse, Limite, Aza a Esa jsou z OTR. AUTODAF? (Akt víry) [dřív se pod tímhle slovem označovalo působení katolické inkvizice, která veřejně pálila pro ní nepohodlné knihy a další politické nebo kulturní výpovědi] Držím si od sebe odstup protože nechci dělat nic pro sebe nechci se dělit s někým takovým jako já, kdo neudělá nic pro to, aby se zdokonalil: já jsem sám sobě nepřítel, ten nejhorší bachař věznitel mojí osoby s klíčem v mojí kapse křičím pro svobodu, ale pro ten čas, co existuju, vím, že tahle cela zůstane zavřená zevnitř na tři západy: já jsem ztracená duše hlídající moje peklo ovládnu každej možnej „sebe-popud“, neoblomný, nezastavitelný v mém bytí bez pohnutí zaznamenávám si ubíhání dnů na kalendáři já jsem oběť, vrah a najímatel zločinu já jsem černoušek bubu, kterej straší v mých snech když jsem měl sny, myslel jsem si, že jsem byl svobodnej, ale to jsem neznal sebe tak jako dneska a nedostanu odpuštění, ani když přiznám hříchy, kterých jsem se dopustil – a provádím akt víry – ve špatné společnosti, obzvlášť když jsem sám, negativní jako zemská přitažlivost při přistávání letadla já letím, nabírám výšku, ztrácím rychlost a čekám, co se stane horšího což není zřícení, ale spíše přistání, jak říká Hubert pomyslný jako Hipochondr od Moliera já jsem družný se svým egem a počínám si jako Salieri [Salieri byl Mozartův učitel-přítel-konkurent, kterej si po Mozartově smrti přivlastnil jeho skladby] ale neptej se proč, protože to je člověk přivázaný na provazu když se nit přetrhne, tak už mě nechytíš Milý příteli, já ti nepíšu, já tě nevyhledávám a nikdy na tebe nevolám zaťukej jednou, jestli jsi tam a posloucháš mě vytáhni mě z téhle nehybnosti ataraxie ztratil jsem se v parku, který je Jurský a nemůžu najít cestu ven: přijď a chytni mě nebo spadnu, jako Maximillian sklouznu do černé díry zdravotních potíží: v nudě mi nepomůže žádný lék a zjišťuju to, protože jsem pod náporem a ty mě zamítáš já kritizuju, střídám křesla, která si nezasloužím a uvědomím si po sekundě, že se naparuju ale jak je známo, zlo ublížilo a nemůže být zničeno historie se nedá změnit, moje paměť je krátká a vymývaná žiju v tomhle stínu díry špatné pověsti platím svoje dluhy za návyk a beru výjimku jako pravidlo života: jsem doma v přízemí a nechávám si říkat Stilita toulám se, lelkuju, jako Dr. Živágo mávám svýma rukama a ty mě nevidíš ohlížím se po rukách a místo nich často najdu nohy ohlížím se po řekách, ale nacházím světla, která mě pálí a vím dobře, že jizvy zůstanou papír, péro a nic víc k tomu, abych zůstal na hladině v mojí hlavě jsou moje myšlenky jako pavouk v bublině sedím na břehu řeky, očekávám, že zahlídnu svojí mrtvolu plout… vytrvale, trpělivě… DISCONNETTI IL POTERE(Vypněte tu sílu) Televize nebo teleneviditelnost, katolík nebo katoda, nové náboženství, pokladnice slov a počty v pohybu, často bez emoce nebo nějakého citu: dávej pozor! Jde o vlnu, která napomáhá blbosti, co praskne na tváři těm, kteří doufají, čekají, visí na rtech někoho jiného: vyhrňte si rukávy nebo si sundejte spoďáry! Proudy slov, tok případů, co pomalu nalíčí past pro myšlení lidí, které z nich dělá neschopné, prázdné a nevědomé jako smuteční vrby uprostřed větrné turbíny. A tohle je realita: jediná, tragická, historická, s absencí rétoriky, dcera Ameriky, hysterické smetiště vysněných iluzí, které se nám zdají jako parádní, ale ve skutečnosti jsou koloběhem z pekla umělých emocí, slzy z radosti a smutku jsou stejné: banální, zdvořilé, fádní, dvojrozměrné v profilu. Kulisy neustálého divadla, cirkusu neobyčejných zjevů, vytvářené lidmi podle této logiky, naučili jsme se to od římských katolíků, že chleba a hry z nás dělají malé ovečky, umírněné, lhostejné, neútočné, bez potřeby pochopit význam žití. Jsme psy experimentujícího Pavlova, psy jejichž slintání pochází z kontrolované televize, zmanipulováni, naplánováni podle programu na každý den: začít ráno, do večera, hysterické stisky prstů na tlačítkách dálkového ovládání, na žezlu, teď postupovat rychle kupředu… teď přibrzdit… je to on, kdo nám dává povely v tomhle kraválu názorů loutek, pokud si zvolíte pásmo VKV, FM, příležitostí na kanadský žertík je víc než dost… STOP! Rebelování je povinnost… vypněte tu sílu!
Frankie Hi-NRG MC
