Otec Mirec je už nějakej ten rok velmi výraznou tváří slovenské taneční scény. Kromě toho, že učí v taneční škole a neustále vymýšlí nějaké projekty, které by nakoply místní scénu, tak už dva roky pod jeho taktovkou funguje rádiový pořad BezPózy, kde vznikla hromada zajímavých rozhovorů, které doporučuji na YouTube shlédnout… Jak se dočteš v rozhovoru níže, ze současné vopruz situace si moc nedělá a naopak jí využívá k vymýšlení a realizaci nových věcí a ještě nás nechal nahlédnout do toho, jak to v současném tanečním světě funguje…
LuC: Minulý rok ti udělal stejně jako všem asi dost čáru přes rozpočet. Nemohl si cestovat , nemohl jsi učit v taneční škole, veřejná vystoupení nebo moderování akcí ještě nějaký čas nehrozí…Která z aktivit, o které jsi díky aktuální situaci přišel, ti chybí nejvíc? A přinesl ti rok 2020 i něco pozitivního?
Otec Mirec: Nejvíc mi chybí asi moderování akciček a kontakt s lidmi. Asi hlavně kontakt s lidmi! Protože teď začínáme zjišťovat, že sice máme mnoho technologií a life hacků, ale lidský kontakt zatím ničím nelze nahradit. Miluju zpětnou vazbu během moderování, miluju srandičky a miluju když to lidi baví. Teď tento element nemám a cítím se trošku prázdný. V souvislosti s tancem mi zase chybí společné sessions. Přišel jsem na to, že jakkoliv miluju hudbu i tanec, bez lidí mi to nedává takový smysl. Takže nyní o mnoho méně tancuji a snažím se udržovat jakžtakž v dobré fyzické kondici například pravidelným cvičením, běháním anebo jógou. Rok 2020 přinesl určitě i pozitiva. Například jsem si výborně odpočinul (fyzicky aj psychicky), tělo se zregenerovalo. Utřídil jsem si některé myšlenky, změnil jsem fokus na věci, na které jsem neměl čas a podařilo se mi společně s mýma parťákama trošku ,“pušnout“ platformu @Tanecnascena, z čehož mám velikou radost . Kromě toho jsem se vzdělal v mnoha věcích, na které jsem před tím neměl čas. A v neposlední radě jsem si obstaral telku a Netflix a objevil nový vesmír. Takže rok 2020 vůbec neberu tragicky.
LuC: Na slovenském Radiu_FM máš už 2 roky pořad Bez Pózy, kam si zveš ta nejzvučnější jména, ale stejně tak i undergroundové a alternativnější hosty. Na rozhovorech je vidět a slyšet, že to děláš s láskou a zájmem. Připravuješ se nějak na jednotlivé hosty nebo improvizuješ, co je pro tebe hlavní kritérium při výběru dalších hostí? A máš nějaký sen, koho bys chtěl do Bez Pózy dostat?
Otec Mirec: Ano, už víc jak dva roky šéfuju tomuhle programu, no musím se přiznat, že najít si systém v přípravě trvá prakticky do dnes. Celé vysílání je kombinací přípravy a freestylu. Příprava proto, že nejsem encyklopedie a nevím všechno o všech, takže je dobré dostudovat si věci o interpretech anebo věcích, o kterých chci mluvit. Kromě toho je dobré udělat si scénář, aby jsem měl jasno v tom, odkud kam se chci v relaci dostat. Na rozhovory se připravuji částečně. Mám štěstí, že mi naskakují otázky a témata do hlavy samy od sebe, ty si zapíšu a potom už jen dohledávám informace, které bychom ještě mohli rozebrat. Ale když je freesytle velkou částí mého života a miluju nepřipravené a spontánní situace, tak tam vždy nechávám prostor na volnost debaty a snažím se být ready, chopit se příležitosti, která se může naskytnout během rozhovoru. Kdybych si jenom suše připravil otázky a ptal se jich, tak by tam nevznikali magické momenty, které máme všichni nejradši :). Hosty si vybírám hala-bala. Buď je to o tom, že někdo vydal něco nového, anebo je to někdo, na koho jsem náhodou narazil, nebo je to někdo, o kom jsem slyšel a vůbec netuším kdo to je. Jediné co chci, je ukázat pestrost – ať už hudebně nebo lidsky. Každý umělec ( rapper, beatmaker, kameraman, DJ …) má co nabídnout a já nechci stavět pořad BezPózy_FM na tom, že si tam budu zvát stále dokola 10 nejsilnějších jmen. Líbí se mi dávat prostor i mladým neznámým interpretům, kteří si toho například nesmírně váži. Snažím se zapojovat i intuici a podle ní určit, jestli má daný host potenciál a jestli si ho sám před sebou dokážu obhájit. Nemám sen v tom, koho bych chtěl do BezPózy dostat, ale sním o tom, kam by jsem chtěl pořad BezPózy_FM posunout. Chtěl, aby to byla relevantní relace plná dobrých informací, hudby a srandiček. Chtěl bych dělat doprovodné aktivity (video projekty, party, DJ meetingy…), které by tlačili umělce a scénu kupředu. Přál bych si, aby to lidi rádi poslouchali a brali to jako médium, které má co říct. Držte mi palce!
LuC: Loni jsi byl společně s crew Spicylicious dncrs hlavním tahákem povedeného klipu Annet X Spicylicious. Tahle spolupráce vyšla skvěle. Jak ty osobně na natáčení tohodle náročného videa vzpomínáš?
Otec Mirec: Za vším stojí moje snoubenka Chilli, která je zakladatelka a hlavní vedoucí seskupení Spicylicious. Já jsem tam jen jako řadový tanečník. Musím říct, že Chilli nic nenechává náhodě a do přípravy projektů se obouvá na 100%. Připravuje choreografie, hledá vhodné lokace , řeší oblečení a častokrát je sama i mezi účinkujícími. Samozřejmě má na to šikovné pomocníky, ale myslím že ten hnací motor je právě ona. Podle mě to probíhalo výborně. Většinu času tam byla dobrá atmosféra a myslím, že každý byl rád, že je součástí takhle krásného projektu. Jasně, že natáčení trvalo dlouho a někdy tam byli momenty, kdy upadala morálka. Ale myslím, že Chilli to vždy dokázala odstřihnout a soustředila se na to, aby se do posledního momentu makalo naplno. Výsledek stojí za to a já mám hroznou radost z toho, že jsme byli součástí takového projektu a zároveň extrémně fandím Annet X, protože její tvorba mě nesmírně baví a v považuji její projekt jako jeden z top alb roku 2020.
LuC: Mě osobně připadá že taneční scéna na Slovensku funguje lépe než ta naše a že je o ní i více slyšet, navíc na Slovensku šla onehdy i nějaká taneční ,,Superstar,, v prime timu. To by v ČR neprošlo ani dnes. Čím si myslíš, že to je, že se tanci, ale třeba i hip hopu na Slovensku daří dostávat se lépe do veřejného povědomí a mainstreamových médií?
Otec Mirec: Já mám pocit, že je to naopak :D. Ano v roku 2005 tu byla taneční reality show Miliónový Tanec, která nastartovala obrovský zájem o tanec a všeobecně se tanci na Slovensku v té době velmi dařilo. Dokonce já sám jsem začal tancovat v tom období a impulzem byla právě tahle show. Přesto si myslím, že dnes se na Slovensku tanci až tak nedaří, a stále musíme bojovat o naše místo v zájmu od lidí a médií. Většinou si musíme samy vytvářet materiál, který sdílíme na sociálních sítích a tím oslovujeme diváka. Je tu pár tanečníků, kterým se podařilo dostat se do povědomí širší veřejnosti a ti se často objevují v TV projektech, v médiích a mají trochu větší pozornost. Co se ale týká úrovně tance (street dance), tak si myslím, že ta je vyšší v Čechách. Kromě toho tam máte o mnoho větší zastoupení v subžánrech street dance jako jsou locking, popping, house.
Myslím si, že tu popularitu tanec a rap získávají kvůli tomu, že jsou trochu surové. Nejsou přehnaně formální a učesané a zároveň mají svojí technickou stránku velmi propracovanou a dokáží prostřednictvím svého uměleckého jazyka dobře promlouvat k lidem. Kromě toho je s urban kulturou spjatá informace každodenního života a běžných problémů, které trápí většinu lidí a rozumějí tomu-ztotožňují se s tým. Ale zároveň si nemyslím, že ta popularita je věčná. Tak jako všechno, i popularita urban kultury jednoho dne půjde do pozadí, protože jí přebije něco aktuálnějšího, zájmovějšího a coolovějšího. Co to bude, to zatím nevím, ale jsem si téměř jistý, že se to jednou stane.
LuC: Vím, že plány si nikdo z nás teď dělat nemůže, ale přece jenom… Čemu se aktuálně věnuješ a co bys chtěl v tomhle roce uskutečnit?
Aktuálně se velmi výrazně věnuji studování grantových programů a dotací, protože mám plno projektů, které jsem vždy dělal na vlastní náklady anebo s podporou sponzorů. No a protože není lehké sehnat sponzory a z vlastního už to nechci dotovat, využívám tohle období na psaní projektů, žádám o dotace a plánuji projekty, které by jsem rád uskutečnil. Například v lete 2020 se nám s platformou @Tanecnascena podařilo zorganizovat v spolupráci s RedBull.sk výborný projekt s názvem Block Party. Hlavní myšlenkou bylo přinést tanec lidem mimo Bratislavu. Většina eventů se totiž děje v hlavním městě, a tak jsme si řekli, že by bylo sexy nastartovat komunity tanečníků v jiných městech, aby to šlapalo i tam. Zorganizovali jsme také malé tour po Slovensku. Navštívili jsme 3 města (Košice, Žilina, Trnava) a připravili jsme den plný hudby a tance. RedBull nám pomohl s ozvučením, přistavili jsme „RedBull Saurusa“, rozložili lino a tancovali. Celé to skládalo z tanečního workshopu, vystoupení a taneční session. Odezvy byly výborné a tohle je jeden s projektů, které bych chtěl dál rozvíjet. Ale mám toho v rukávě o mnoho o mnoho víc.
LuC: Tanečníci jsou většinou společenští tvorové, zvyklí společně trávit čas, trénovat, pařit… Jak to řešíš se svoji crew nebo studenty ty, když se teď nesmíte skoro ani potkat? Kontaktem přes počítač nebo telefon se asi zvládnout dá, ale určitě to není ono…
Otec Mirec: Já mám filozofii, že je zbytečné trápit se tím, co nemáme a co by jsme chtěli. Jasně, že mi chybí potkávat se s lidmi a tréningy a sessions a párty, ale když to teď není možné, tak soustředím svojí energii na to, co se dá a čekám na to, až se věci změní. Kontaktu s crew a studenty je sice teď méně, ale primárně využíváme online komunikaci a snažíme se být ve spojení. Omezil jsem učení lekcí a jednou za čas si koupím lekci od nějakého zahraničního tanečníka, aby jsem se udržoval ve formě. Ale dělám to všechno velmi citlivě, protože cítím, že mě to až tak nenaplňuje a nechci se dostat do stavu, kdy na sebe budu přehnaně tlačit jen proto, že teď už netancuju tolik jako kdysi :D. To by byla selfdestruction! Aktuálně čas využíváme na tvoření a přípravu věcí, které zrealizujeme po skončení pandemie. Paradoxně se ale telefonicky potkávám s lidmi, s kterými bych se za normálních okolností až tak nepotkával. A kromě toho mě celkem baví nová sociální síť Clubhouse, kde pod hlavičkou BezPózy_FM máme každou středu o 20:00 talk s Hugem Hypetrainem a Mefekem o hudbě. Taky tam kecám s tanečníky každé pondělí od 20:00 pod hlavičkou @Tanecnascena. To je něco, co můj život aktuálně naplňuje příjemným “kontaktem” s lidmi a navíc se tam dozvím mnoho zajímavých věciček.
