Chápu některé názory z okolí, že je to plytké, má to divnou flow a tématicky se to dá považovat za velmi jednoduchou záležitost. Ono je to tím, že Sergei má charismatický hlas i způsob psaní, který je pro český rybník netradiční a u nás platí pravidlo, co nejde s proudem, je prostě divný. V roce 2016 jen pár vyvolených vymyslí něco, co se bude tvářit po obsahové stránce nové a revoluční. Už na prvním nosiči, který Barracuda vydal pod „Králíkem“, jsem věděl, že v něm něco je. I já jsem tomu dal šanci a hlouběji to nasával a ono to fungovalo lépe než ten dým, který se line z jointů. Pokud se člověk oprostí od povrchní analýzy, najde prvky, které musí ocenit, i když třeba neinklinuje k obsahu. Hlavním plusem autora je totiž podání, jakým to mezi lid servíruje.
Sergei v tomto případě sází na osvědčenou značku svých produktů a pokračuje v tom, co před lety započal. Nečekal jsem ani, že by se odklonil od jasně dané cesty. Opět tu máme skladby plné ega a upevňování pozice na scéně, samozvanou korunovaci mezi elitu a nutnost ukázat, jak se vydělává. Ono to ale funguje. Jak jsem již zmínil, klíčem k úspěchu tohoto autora je podání. Sergei se tváří vážně, nepřevléká kabát a jeho texty mají hlavu a patu a přitom jsou servírované s vtipem. Důkazem může být hned první singl Agent 47, kde se v jinotaji inspiroval slavnou herní postavou.
Menším problémem je pro mě možná výběr hostů. Zatímco spolupráce s týmovým parťákem Pastorem v tracku „Jako mafie“ funguje dobře, Pil C mě ani v této skladbě nepřesvědčil, že by patřil do kategorie textařů, kteří mi mají co nabídnout. Jeho flow je pro někoho revoluční a neotřepaná, ale postupem času a množství jeho skladeb se mi zdá, že je založená na tom samém a už jsem se jí překrmil. I Gvmble je podstatně slabší než hlavní postava této placky, ale chápu, že v tomto případě chtěl Sergei asi pomoci neznámé tváři trochu více do podvědomí okolí. Zastávám ale názor, že v současném postavení by si mohl pozvat mnohem zajímavější tváře, i když je možná těžké je hledat v tuzemských vodách. Když už ale investuje do zahraničních producentů, mohl by tam ulovit i hosta na feat.
Po dvou měsících od vydání není vhodné označovat skladby za nadčasové hity, ale věřím, že i několik kusů z tohoto tracklistu se v paměti posluchačů uchová. Jde o to, že Sergei nasazuje témata tak, že mohou být aktuální i s odstupem času a díky charismatickému projevu se vrývají do podvědomí. Několik adeptů samozřejmě mám, ale zmíním toho největšího. Skladba „F.L.Y.“ je osobitá a podaná skvělým způsobem, z čehož usuzuji, že bude fungovat nejen pár týdnů po releasu. V těsném závěsu jsou ale i další. Je na každém, na co má zrovna chuť. Máme tu pomalé skladby typu „Láska beze slov“ se zpěvačkou Bee, ale třeba i striktní porci v podobě „Nejsou ready“.
Velkým předpokladem k úspěchu je chuť investovat a nepočítat každou korunu. V tomto bodě narážím na produkční stránku věci, neboť hudební podklady jsou na velmi dobré úrovni a ne nadarmo se říká, že beat dělá podstatnou část úspěšného tracku. Kladně hodnotím i cover, který mě sice neoslovil tak jako ten Pastora, ale momentka je zasazena vkusně a nemám s ní problém. Možná bych ocenil delší stopáž, ale beru to tak, že deset kusů je již dneska standard a autorovi to dá prostor s dalším kalendářním rokem třeba hned začít makat na další společné desce AK.
„Notorický Hustler“ mi dodal vše podle očekávání. Rozhodně mě neurazil a v mém přehrávači se ohřál dostatečně. Nevylučuji, že se v něm ten kotouč ještě v budoucnu párkrát roztočí, neboť několik kusů z tracklistu mě oslovilo tak, abych jim věnoval další čas. Sergei Barracuda dokázal, že se dá počítat mezi českou elitu a nehází fanouškům pod nohy klacky v podobě experimentů. Cesta je jasně daná, červený koberec se položil, stopáž funguje a vzbuzuje sympatie. Na průlomovou desku to není, ale do pětky nejlepších letošních desek se Sergei zřejmě vejde.
7,5/10
