Vystřídal jsi mnoho jmen a s nimi i mnoho rolí. Kapitán Láska, Phat, John Vagabomb, James Cole. Jak náročné je mít tolik tváří? A proč vůbec?
S každým jménem se pojí určitá role a určitá stylizace. Jedna role umožní něco jiného než druhá. Pokud jsem měl chuť se odchýlit, vyzkoušet něco nového, cítil jsem i potřebu výměny role.
Jaké hlavní odlišnosti vidíš v české scéně dnes a v době, kdy jsi začínal?
My začínali v úplně jiné době. Nebyl to už úplný pravěk, ale vše bylo v plenkách. Tehdy ještě nefungovala žádná „infrastruktura“ scény, jaká je teď. Internet teprve začínal pronikat mezi lidi. My jsme nejprve koncertovali, a tak jsme si vytvořili fanoušky.
Která z tvých desek je pro tebe nejvíc?
Vždy ta, na které zrovna pracuji.
Co posloucháš za hudbu doma nebo v autě? Je to jenom rap?
Rap poslouchám minimálně. Mám různorodý chutě. Poslouchám v poslední době úplně všechno, od nejjemnějších věcí po úplný nářezy.
Stal ses jedním z ambasadorů Red Bull Máchův Brooklyn, contestu v recitaci rapových textů. Jak tenhle studentský projekt vnímáš?
Vnímám to jako zábavnej projekt, při kterým si můžou lidi zablbnout a užít si. Je zajímavý sledovat, co se s texty děje, když se dostanou do jinýho kontextu a prostředí.
Sám jsi ještě studentem. Vnáší studium filosofické fakulty nějaké nové myšlenky do tvých textů? Resp. je škola nějak přínosná i pro tvoji hudební stránku?
Pro mě je to nejpřínosnější v tom, že jsem oddělil hudbu a potřebu bejt chytrej. Dnes mě zajímá spíš muzika jako specifickej nástroj se specifickou emocí, nechci z ní dělat knížku nebo návod na život.
Kdybys nebyl provařeným Jamesem Colem, ale „prostým“ studentem, přihlásil by ses na Red Bull Máchův Brooklyn a pojal rap trochu jinak?
Těžko říct, co bych dělal. Na to nejsem schopen odpovědět. Možná jo.
Kdyby ses postavil před porotu a měl recitovat rap, jaký text by sis zvolil?
Něco od SuperCrooo, je to sprostý a vtipný a to hrozně funguje i bez hudby.
Text: Tereza Váchalová
Foto: Lukáš Wagneter, Red Bull Media House
