Do třetice všeho dobrýho. A pokud jde o nejen dobrý, ale ještě navíc krásný, to si přeci jeden zopakuje rád, ne? Pro Akua Naru, královnu kočovníků s kořeny v africe, rodnou hroudou v New Haven v USA a momentálním trvalým bydlištěm v německém Kolíně, to v kombinaci s Čechy platí zcela jistě. Můžem se přít, jestli je spíš rappeka, textařka, básnířka nebo aktivistka. A nebo nám to může být jedno, můžem se shodnout, že je prostě krutá, krom jistoty ve studiu jí to ještě o dost líp jde na tenkým ledě pódia a k tomu všemu je to fešanda. Na Kempovou premiéru nemůže přijet jinak, než se svou živou kapelou DIGFLO a o černou koňadru celého fesťáku tak asi máme postaráno v plné parádě.
Pokud máte radši holku od rány, než křehkou květinku, gramce a beaty + majk, než bicí, basu, kytaru a klapky, klasiku, než alternativu, pojďme na krásku číslo 2. Říká si Reverie, reprezentuje LA undergound rap, o pozornost a respekt si koledují už její kérky, ale když otevře pusu… Tak to teprve začne. Plive rýmy jak Spitfire. Publikum okamžitě uhrane a pódiu vládne s jistotou hypnotizéra stylem „všechny oči na mě“. Budeš čumět.
A do třetice ze třetice se přesunem do Evropy. Do sladké Francie přímo. Tam totiž přebývá dvojka Pumpkin a Vin’S da Cuero, tedy rapperka a její dvorní buben maker, o kterou nám půjde v tomhle odstavci. Na kontě mají jedno EP a jednu desku, ale suverénní údernost jejich „electronic boom bapu“, jak svému soundu říkají, ta by vám to neprozradila. Tak schválně, hostovali by jim lidi jako 20Syl z Hocus Pocus / C2C nebo Mr J.Medeiros z The Procussions, kdyby to nebyla poctivost? No, tak vidíš.
Ke stanu, ešusu a náhradním trenáglím můžeš tedy ssebou přibalit i pugét a těšit se na dívčí rapovou válku. A od teď už tedy jen detaily? Vůbec, padnou ještě bomby, co to celý zarámujou. Váha? Těžká. Jak? Velmi. Pohlaví? Veliké. Hm, a co Francie?
