O propracovanosti svých vizuálů nás přesvědčil už v případě "Soudního procesu", kde jsme měli jedinečnou možnost spatřit v soudní síni osobu v hávu zahalenou – justičního vládce točícího se na hlavě, kterou ztvárnila ústřední postava formace JAR Oto Klempíř. Pořád jenom hate nabízí taktéž obsáhlou porci morbidního humoru. „Klip sem připravoval docela dlouho – bylo to zase takový masovější natáčení jako v případě Soudního Procesu. Oproti klipům z nový desky (Patrick Bateman a Burning Dreams) sem to chtěl mít tentokrát opět trochu propracovanější,“ dodává autor desky Patrick Bateman.
Jednoduché záběry s decentními kulisami střídají propracovanější scény, které si žádaly jistě lehce obtloustlejší rozpočet a notnou dávku improvizace. Při zahrabávání těl bagrem jsem si vzpomněl na polský film Katyň mapující ruské vyhlazování tamních důstojníků. „Paradoxně nejjednodušší bylo sehnat těla – ty obstaral kámoš, kterej dělá "saniťáka" v márnici. Jedinou podmínkou bylo, že se musej v neděli večer vrátit neporušený zpátky do boxů, což jsme dodrželi. Možná byli akorát semtam trochu vod hlíny,“ prohlašuje řezník skromně o originálním komparzu.
Zášť z udílení cen Slavíka si verbálně vyléčil dosyta, nicméně železo je třeba kout, když na něj posluchači hojně slyší. Po vzoru Desada a El Maróna ve skladbě "Kolik Lidí musí Zemřít" se otírá o naše údajné celebrity i v tomto tracku a ne ledajak. Své účty srovnají v MMA kleci, kde je povoleno téměř vše a pokud má přeci jen nějaká pravidla, tak je polovička Sodomy Gomory zruší. „Složitý pak bylo nahnat opravdový "celebrity" na zápas, o kterym neměli ani tušení. Např. Krajčovi sme nakecali, že se jedná o benefiční koncert pro oběti lupénky. Okamurovu sme zase uspořádali fiktivní přednášku na téma "problémy přistěhovalců a pomočování se". Když dorazili na místo, tak sme je potom pod pohrůžkou zabití donutili zápasit. Samozřejmě jsme je ale nezabili, to je v klipu nahraný. Jedinej, kdo to trochu vodsral je Michal Hrůza, kterej se na natáčení dostal omylem a byl nakonec z finální verze vystřihnut,“ přiznává, jak jednotlivé celebrity do svého klipu získal.
Klip sklidí jistě bouřlivé ovace jak ze stran skalních příznivců stáje ZNK, tak i nevalného opovržení ze strany povrchních náhodných kolemjdoucích. Jedno je však jisté: Řezník opět dokázal natočil vizuál, za který se nemusíme stydět ani za hranicemi a který dokládá, jak nám normalizační hudební průmysl i nadále otravuje životy. Dle slov autora jsou však již účty vyrovnány a tak budeme muset čekat, než se naši hudebníci dočkají zpopelnění. „Celkově klip a track sou taková moje finální tečka za celou slavíkovskou kauzou. Je to parta čůráků!,“ dodává Řezník.
