Tvůj poslední song „Pořád jen to svoje“ budí dojem, že se nějakým způsobem potřebuješ obhajovat před hiphopovou scénou. Proč ti není jedno, co si o tobě myslí?
Do větší míry mi to jedno je, na druhou stranu máš pravdu, že jsem ten song udělal. Jsem přesvědčenej o tom, že rap se zabývá moc sám sebou, což je jeho úskalí. Pochopí to lidi, co se v tom uzavřeném prostředí pohybují a je jim jasný, co se tam odehrává. Pro ostatní, kteří k tomu přistupují zvenčí je to absolutně nepochopitelný, jak z jiný planety. Já tenhle názor chápu, a proto jsem vždycky viděl smysl v probírání jiných, závažnějších témat. Ty témata tady prostě jsou a je potřeba o nich mluvit. I z toho důvodu jsem o rapu hovořil relativně málo. Na druhou stranu pořád rapuju, to je moje médium. Když jsme přišli s BPM na scénu, znamenalo to určitý zlom, byl to úplně novej styl. Tím, že jsi jinej a odlišíš se, vyvoláš nějakou reakci a třeba i tu hodně kritickou nebo přezíravou. S BPM jsem s něčím přišel a pokračoval jsem v tom i na sólový desce. Znova jsem o rapu mluvil málo a když už tak hodně kriticky. Třeba jako o nevyužitý příležitosti. („Rap je promarněná šance“ nebo „Víc než hudba“).
Songem „Pořád jen to svoje“ jsem si chtěl hlavně zarapovat. Když děláš songy o hodně vážnejch tématech, příběhový věci, songy o vztazích, kde máš prezentovat relativně hodně myšlenek, tak i flow se tam ukazuje mnohem hůř, než když uděláš věc postavenou na určitym stylu. Já jsem chtěl pouze pár věcí uvést na pravou míru, proto jsem udělal tenhle song. Obhájit svůj pohled, obhájit ho možná i sám před sebou.
S Pauliem Garandem už moc nespolupracujete. Každý chcete dělat trošku něco jiného. Ty se zaměřuješ spíš na tvorbu komerčnějších věcí. Máš docela úspěch vzhledem k několika prvenstvím v českých hitparádách. Soustředíš se na tento styl hudby taky kvůli tomu, že chceš oslovit i „nehiphopového“ fanouška?
Je zjednodušený říkat, že se zaměřuju na tvorbu komerčních věcí. Ano, díky songům co hrají v rádiích a běží v televizi mě zná víc lidí. Ale kdo mojí tvorbu sleduje, tak zná i třeba tu angažovanou stránku. Třeba song „Trvalo tři generace“ s Katem a Bonusem mi moc komerční nepřijde. Komerční nemusí navíc znamenat ještě nekreativní. V undergroundu – kde by člověk předpokládal, že bude větší prostor pro kreativitu a touhu věci posouvat – často naopak vládne spíš rigidita. Jinak co se týká Paulieho, tak paradoxně si myslim, že na našich plánovaných deskách se k sobě spíš umělecky přiblížíme.
Má po finanční stránce raper něco z toho, že jeho song hrají rádia a televize?
Je to příjemný bonus. Nezbohatneš z toho, byt si za to nekoupíš, ale můžeš za to jet třeba na pěknou dovolenou, nebo mít chvíli čas se věnovat jen hudbě. Myslím teď tantiémy. Navíc rap hraje max tak 6 rádií, posluchači takové Frekvence1 na rap ještě nejsou ready (smích). Ale když má třeba song Kryštof, tak ho bude hrát 15 rádií a stále se k tomu budou vracet, i po létech. Tam to už je o něčem jiném. Rap je v tomhle přirozeně limitovanej.
Živí tě v současné době spíš režírování klipů nebo koncerty? Čemu momentálně věnuješ více pozornosti?
Momentálně jsem víc naladěn na svoji tvorbu, na psaní songů, textů, promýšlení toho, jak by má deska měla vypadat. To je pro mě zásadní, promýšlet to jako celek. Ne jen dělat singly nazdařbůh, který se pak vypustí na internet. To nevnímám jako smysluplný, i když dnešní doba tenhle přístup umožňuje. Jinak režii se taky pořád věnuju. Dělal jsem teď například takový country klip Kateřině Marii Tiché. Naposled jsem režíroval klukům z ATMO Music klip „Fáma“, protože to jsou kamarádi a chtěl jsem jim pomoct. Ať to má nějakej ksicht. Sledujte je. Jsou dobrý.
Co Lipo právě dělá?
"Teď makám na dokumentu pro děti z devátých tříd, týká se legálního stahování hudby. Sám jsem interpret a tahle tematika se mě přirozeně týká, zároveň se na to téma nedívám nijak dogmaticky. Chci mladým lidem ukázat, že za tou hvězdou co mají rádi, těmi jmény, které oni sledují a identifikují se se s nimi, je hodně práce a ta si zaslouží být nějakým způsobem podpořená. Jen chci, aby se nad tím zamysleli. Budu na tom dělat s nějakými známými jmény, který za sebou mají určitej vývoj, např. s Benem Cristovaem. Chci tam mít taky rockovou kapelu, zpěvačku a někoho, kdo je na pomezí elektroniky, tance a zpěvu, ať to má záběr."
Prozradíš něco o nové desce, kterou právě děláš?
Vzniká se stejnými lidmi jako první deska. Většinu beatů bude tedy dělat ODD, ale ještě víc, než na první desce bude zainteresovaný Martin Ledvina, v jehož studiu se bude celá deska natáčet. Chci prohloubit postup, kdy producent je osoba, která má mít ten odstup a má ty věci posouvat. Proto je tam relativně málo věcí samplovaných a o to víc hraných. Mělo by se tam dohrávat hodně nástrojů. Proces dělání hudby se prohloubil. Chci, aby to mělo koncepci, nějakou tvář. Deska vyjde na jaře příštího roku. Napsáno už ale mam skoro vše. Jsou tam dost osobní věci.
"Nikdy nebudou mít rapeři velkej hit, pokud budou ve svým songu někoho slovně likvidovat."
Co má ODD navíc, co ostatní nemají, že s ním tak rád spolupracuješ?
Pro mě není na beatu zásadní jen technická dokonalost, ale duše, která z ty hudby jde. Třeba Emeres dělal taky technicky výborný beaty, ale jen málo z nich se mě nějak emočně dotklo. ODD má v hudbě duši a myslím si, že alespoň ty věci, na kterých makáme spolu, mají i nějaký hudební přesah. Už nejsem v situaci, že by mi stačil klasickej boombapovej šlapák, ale potřebuju ten přesah. To on má, podle mě je to výtečnej hudebník. Není to jen beat maker. Když se nezasekne a tenhle směr ještě prohloubí, tak má před sebou skvělou budoucnost.
Vidíš tam nějakého následovníka songu „Ležím v tvé blízkosti“?
Myslíš úspěchem? Možná, to nikdy nevíš. Jasně, když vydáš striktní, politicky angažovanou skladbu, tak víš, že na Evropě 2 ti to hrát nebudou a nikdy z toho nebude žádný celorepublikový hit. Když to má téma, s kterým se lidi mohou identifikovat, tak je ta pravděpodobnost větší. Nikdy nebudou mít rapeři velkej hit, pokud budou ve svým songu někoho slovně likvidovat. V mých očích je to taky diskvalifikuje jako umělce. Jen můj názor.
V songu „Pořád jen to svoje“ máš text: „Říkává se o mně, že prej čtu až zbytečně moc knih, ne, to není pravda, čtu jich mnohem víc.“ Co teď momentálně čteš?
Už asi půl roku čtu „Poválečnou Evropu“ od historika Tony Judta. Taková bichle, kde je shrnutí vývoje evropského myšlení a politické situace po 2. sv. válce. Výborná záležitost. Politika mě poslední léta docela dost zajímá. Pak čtu jednu klasiku, „Kouzelný vrch“ od Thomase Manna.
Zaujal tě v poslední době nějaký interpret na české scéně?
Zajímají mě interpreti, který rap nějakým způsobem posouvají dál. Kreativně propojujou žánry. Těch tu moc není. Pořád rap sleduju, projíždím weby, informuju se, jaký vznikaj nový singly. Je úplně paradoxní záležitost, že třeba Orion, o kterým jsem si myslel, že je to u něj zacyklený, udělal teď tu novou věc, „Zkus chodit v mejch botách“ a ta mně přijde, i když mám trochu problémy s formou, relativně silná. Je to uvěřitelný a nechybí tomu atmosféra. Ozvalo se to, co v něm bylo nejsilnější. Nezajímá mě jeho vtipná póza, ale ten zemitej pohled.
Kontrafakt tě bude zajímat?
Určitě, protože mě zajímá, kam se to posune. Jak vybalancují ty Rytmusovy současný neustálý proklamace o vracení se k striktnímu rapu. Zároveň si uvědomují, jaká je doba. Uvidíme, jak to bude znít. Myslím, že něco trošku napověděl ten nový singl „Stokujeme vonku“. Jsem zvědavý i na Delika, slyšel jsem první singl „Nostalgia“, který mě zaujal. Je to podobná tématika, kterou se často taky zabývám. Líbí se mi i Engererův beat. Je odvážný tohle dát jako první singl, stejně jako u toho Oriona, o kterém jsem mluvil, vyšel s podobnou věcí.
O kom bys mohl říct, že je dobrý raper, když se zaměříme jen na Čechy a Slovensko?
Mám rád Supu, sedí mi víc než Delik, protože mi přijde, že Delik se v rapu moc stylizuje. Supa mi přijde po textové stránce upřímnější. Mám celkem rád Ideu na posledních deskách. Jde mu to od srdce, zbavilo se to vtipných poloh, který mě upřímně míjely. Spíš v těch zamyšlenějších polohách mám rád Paulieho. Technicky je třeba skvělej Ektor, ale samozřejmě mě míjí tématicky. Humor jde Geyovy s Katem. V tom co dělaj, jsou skvělý.
Objevují se nějaké nabídky spolupráce, které však odmítáš? Píšou ti lidi?
Jo. Mladý kluci s ozvou, ale většinou to nejde. Někdy cejtim, že to ty lidi myslí fakt dobře, text je dobrej, ale rap je absolutně šílenej. Nejsem moc na hostovačkách, možná je to i tím, že jsem trošku solitér, nejsem v žádným labelu. Jsem odříznutej. Myslím, že spousta raperů by se se mnou nechtěla spojit, protože jsem se nějakým způsobem provařil komerčně, ale já to nevnímám špatně. Můj problém je taky v tom, že moje songy jsou dost osobní a uzavřená záležitost. Nechci je rozbít tím, že si tam pozvu jméno jen kvůli tomu, aby tam to jméno bylo, to jde absolutně proti mojí filozofii. Když už si chci někoho zvát, tak umělce, kterýho respektuju jako umělce, a ne jen rapera, kterej jen dobře rapuje. To je pro mě důležitější. Když si zvu rapera, tak si zvu osobnost.
"Revolta je něco jako novodobej Foglar."
Co si myslíš o tom stylu, co dělá například Suvereno, někdo tvrdí, že to je pop-rap?
Suvereno dělá něco, co už načal Spirit. Myslim si, že bychom pro to mohli najít nějakou nálepku, které se říká v Americe už od 80. let „New age“, takový mix východní filozofie, která je nějakým způsobem importovaná do našeho prostředí. Na jednu stranu si myslím, že je tento styl úspěšný právě kvůli přetlaku materialistického hip hopu, který tady léta byl. Lidi nechtěj slyšet pořád jen to, jak si někdo vydělává strašný prachy a má víc než druhej. Je jasný, že tahle nová trochu pseudo-filozofie si najde svoje posluchače. Jestli si osoba protiřečí, to už je otázka druhá. Jako ostatně u celýho „New age“ nevíš, jak moc je to důvěryhodný a do jaké míry tomu můžeš věřit. My mu ale nevidíme do svědomí, třeba se jeho osobnost nějakým způsobem změnila, zažil životní impuls. Já Suverena neznám a neodvažuju si ho soudit. Vím, že jeho nebo i Revoltův úspěch je daný právě přítomností tohoto nového přístupu k životu. Zde jde víc o postoj, než o kvalitu hudby. Suvereno to navíc spojil s popem. Na mě je tam toho „sluníčka“ trochu moc. Revolta třeba není nějak výjimečně dobrej raper, ale tady je vidět, že lidi nehledaj jen technickou ekvilibristiku, ale obsah a ideu, kterou jim Revolta nabídnul. Nabídnul jim pohled na svět. Mně to přijde minimálně zajímavý sledovat.
Nechtěl bys něco takového taky zkusit?
Tam jsou samozřejmě s tím, co dělám já, vztyčný plochy. Revolta stejně jako já mluví o politice. On přišel s těma svýma konspiračníma teoriema, což mně jako člověku, který se tou politikou zabývá víc do hloubky, přijde fakt srandovní. Revolta je ale něco jako novodobej Foglar, apeluje na život v čistotě a hledání nějakého smyslu. Cynik se tomu může smát, mně to taky přijde moc skautský, ale je to zajímavý. Ten apelativní, výchovnej prvek. Mimochodem na Revoltovi je zajímavý, že jeho hip hop stojí úplně na jiných pilířích než Rytmusův. Rytmus a jeho hudba je transport americkýho snu do Čech. „Já jsem se dostal zdola hore, vydělal jsem si svoje zasloužený peníze a vám nezbývá, než to respektovat“. Zatímco Revolta míří úplně jiným směrem, k sounáležitosti osob. To je věc, které se může kdejakej povýšenej „Pražák“ smát, ale to mně přijde krátkozraký. Zdá se mi, že je v tom jistej smysl a cesta. Jak to celý nakonec ubalancuje, je věc druhá.
