Spolu s kolegyněmi Apani a Bahamadií je diva Jean Grae povážována za jednu ze špiček současného extraligového ženského rapu. Svou kariéru odstartovala jakožto členka uskupení Natural Resources, aby se přes dvě úspěšné a kritkou opěvované hostovačky na albech Masta Ace („Disposable Arts“) a Mr. Lena („The Realness“) dostala k albu „Attack of the Attacking Things“, jenž do světa vypustila ještě coby naděje labelu Third Earth Music. V současnosti už ovšem působí, stejně jako třeba Jedi Mind Tricks, pod křídly Babygrande Records, u kterých také loni vydala EP „The Bootleg Of The Bootleg“, které mělo předejít připravované dlouhohrajce naplánované na letošní rok. První věc, která střelí do očí (v tomto případě tedy spíše do uší) hned při prvních tónech tohoto EP je bezesporu příjemný hlas a svým způsobem naléhavý projev hlavní protagonistky, což jsou, jak známo, aspekty, které svůj vliv na celkový obrázek o tom kterém artistovi jistě mají. Kdybych měl Jeaninu barvu hlasu přirovnat k některé z další female mc, asi bych se pohyboval někde v kruhu mezi Heather B, Paulou Perry a The Lady Of Rage. Její nenásilná a na poslech výtečná flow, společně s osobitou lyrikou, vás totiž zaujmou a okouzlí více než kousky Davida Copperfielda z devásátého pátého. Abych však neustále nechodil kolem horké kaše, pojďme se podívat na jednotlivé pecky, které obstarali produducentská jména z její nynější domácí stáje Ruddy Rock, Bravo, Clock McCloud a William Tell, kteří dodali, dle mého soudu, vesměs fungující instrumenty. Počin otevírá věcička pojmenovaná „Hater´s Anthem“, která se pyšní úderným beatem s nějakými těmi smyčci v refrénu, jež působí s Jeaniným striktním frázováním vskutku jako balzám na duši i uši. Trochu klidnějším instrumentálem opatřená „Take Me“ sice nešlape tak jako její předchůdkyně, nicméně o to více vyniká rapperčin prvotřídní přednes, na který taky za pár okamžiků zdárně navazuje v kousku „Swing Blades“, jenž si s ní vystřihávají i hostující emsís Cannibal Ox. Ti si v poměrně líbivé produkci hoví jako ryby ve vodě a svými skills epéčko kvalitativně spestřují. Na řadě je už ale povedená píseň „My Crew“, jejíž šlapající beat tu nemá, podobně jako třeba Bill Gates ve světě informačních technologií, konkurenci a dle mého názoru se naléza na úplném vrcholu instrumentální části této vyrovnané desky. A to nemluvím o předvedeném repingu, jenž se s tímto podkladem z kategorie pár ekselánc ztotožní vskutku na výbornou. První část matroše uzavírá skladba „Code Red“, v níž dostávají slovo další hosté, jmenovitě Pumpkinhead a Block McCloud, kteří nelení a ve svižnějším beatu, mimochodem opět inspirovaném vážnou muzikou, si pod dohledem Jean s přehledem zajíždějí své rapové party, s tím, že v malé míře zde dostává prostor i zpěv. Vše uzavírá, několik desítek minut trvající, song „Chapter One : Destiny“, který je napěchován nejrůznějšími volnými styly, jenž dá se říci mapují Jeaninu tvorbu od uměleckých prvopočátků do dnešních dní. To vše rapperka zajíždí do instrumentálek známých (kupříkladu podklady od fejmových artistů typu Jay-Z, M.O.P., či Nasovu vypalovačku „Affirmative Action“) i méně provařených, což ve výsledku působí velice zajímavě, poněvadž jich zazní opravdu široká škála, v níž si své favority najde bezpochyby každý. Jean Grae se její EP povedlo. S potenciálem, jaký v ní dřímá, může záhy myslet ještě výše. To všechno se však ukáže až s očekávanou dlouhohrajkou, na kterou se, soudě dle této více než dobré ochutnávky, myslím můžeme bez obav těšit. Tracklist : Hater´s Anthem Take Me Swing Blades feat. Cannibal Ox My Crew Code Red feat. Block McCloud, PumpkinHead Chapter One : Destiny
JEAN GRAE – The Bootleg Of The Bootleg EP (2003, Babygrande)
