Ve druhé polovině loňského roku nás svou dlouhohrajkou, nazvanou „Divine Design“, počtvrté poctil svou návštěvou new yorský rapper Jeru Tha Damaja. Tomuto počinu předcházely tři alba („The Sun Rises In The East“, „Wrath Of The Math“ a „Heroz4hire“), které s větším či menším úspěchem vydal v letech 94 až 99. Vše by se možná ovšem vyvíjelo jinak, kdyby se Jeru na střední škole nepotkal s Guruem a Premierem, jimž pak v roce 1992 hostoval na dnes legendární desce „Daily Operation“ (pro statistiky a puntičkáře šlo o kousek „I´m The Man“) a kteří měli tedy na rozjedu jeho další kariéry poměrně velký podíl. Jen pro zajímavost dodám, že objevitel Afu-Ry a svého času člen Gangstarr Foundation začal psát své první rýmy ve věku deseti let a během svého působení na scéně stačil kritizovat umělce typu P. Diddyho, či dokonce The Fugees. Hned na úvod překvapil fakt, že se Jeru na desce obešel bez jakékoliv hostovačky, což je v dnešní době úkaz takřka neviděný, nicméně chválihodný (i když on to vlastně Jeru nikdy s hosty na svým albech nepřeháněl). I na produkci dá se říci ušetřil:), jelikož si beaty v nemalé části ukuchtil sám a jedinou postavou, jež tedy měla na celkovém zvuku podíl, byl mě neznámý beatmaker Edd Dantez, přihodivší pár instrumentálních polínek do ohně. Ona instrumentální složka alba ale nemá takovou kvalitu, jakou by jsme si u umělce Jeruova kalibru představovali a dá se říci, že v mnoha ohledech navazuje na čtyři roky starý počin „Heroz4hire“, jež, mezi námi, také nebyl bůhvíjakou perlou a beatově dosti pokulhával. Vím, že ty tam jsou časy Jeruových začátků (určitě „Sun Rises In The East“ a vlastně i „Wrath Of Math“), kdy mu podklady šéfoval Primo a spol., přesto se neubráním dojmu, že by se na této důležité položce (jakou produkce v hip hop music je) dalo zapracoval lépe. Ne že by to s těmi beaty bylo zas až tak do nebe volající, jelikož některé považuji za hodně zdařilé, ale jak říkám, jedna půlka lepší a druhá horší vám lepší než průměrný poslech dopřát zkrátka a jistě nemůže. Jinak se zde (i přes jistou snahu) žádné textové vizionářství nekoná a lyrické mantinely neposunují, čehož mohou být důkazem Jeruovy party, kdy jednou na posluchače apeluje, podruhé hudruje, potřetí se chvástá, a to všechno takovým způsobem, že se v drtivé většině případů nejedná o nic jiného, než-li o dnešní klasická témata každého druhého sebevědomého rappera (i když považuju Jerua za stále jednoho z nejuvědomělejších mc´s ve hře). Co se nejpovedenějších peckovic týče, věc se má následovně. Mezi premianty jistě patří song „Logical“, jež album vlastně otvírá, kousek „True Skillz“, který následuje ihned po něm a vyniká sakra zdařilým beatem, jenž u mě boduje na celé čáře, nebo klidná, a přesto poměrně temná gangsta píseň „Whatyagonnado“ se zajímavě rozloženým beatem. Neméně zajímavá je pak taky určitě skladba „Rasta Powers“, jejíž tvrdý podklad by si mohl plácnout s paní striktností, ale to je tak více méně všechno, jelikož dále už je to zde, minimálně co se počtu výraznějších věcí a šlágrů týče, pustá vesnice. Průměr totiž střídá průměr, a to vše s takovou noblesou, že je hodně těžké udržet oči otevřené po celou dobu zbytku produkce. Když se k tomu ještě přidá neslaná a nemastná slabůtka jako „Rap Wars“ (takový zvukový nápad nám servíroval P. Diddy už před pár lety), není co řešit a lepší než průměrnou známku si aktuální dlouhohrajka Jerua nezaslouží. Myslím, že v současné době jsou k poslechu k mání mnohem zajímavější věci, než právě „Divine Design“, nicméně komu se kupříkladu zamlouval Jeruův předcházející disk „Heroz4hire“, rozhodně jeho obstaráním neprouhloupí. Tracklist : Intro Logical True Skillz Murda 1 Baby Rappa Da Game War Praise the Lord Rasta Powers Zilch the Pimp Queens Dirty Rap Wars Rize Whatyagonnado Divine Design
JERU THE DAMAJA – Divine Design (2003, Ashenafi)
