Jak se to říká, nic se nemá brát uplně vážně? Nebo, s humorem jde všechno líp? Mlaďoch MC Paul Barman se rozhodl provázet svou kariéru těmito pravdily na každém kroku, drží se jich jako klíště. Ačkoli do obyčejně true schoolové sebranky labelu Coup d’Etat svým stylem příliš nezapadá, jeho humorné skillz vás při poslechu desky donutí spokojeně se usmívat, není to totiž žádný nováček, sami jistě budete překvapeni, kdo všechno se objevil na produkční listině. Tento kousek rozhodně není jeho debut, v roce 2000 vydal u labelu Wordsound kraťoučké EP „It’s very stimulationg“ (pro redakci časáku Rolling Stones nejlepší album roku 2000), o kterém už jen cover leccos napoví, stejně jako v tomto případě šlo především o legraci. Kritici, jež si vzali obě jeho alba pod svou recenzorskou lupu, se většinou rozdělili na dva odlišné capmy, jedni očividně Paulovu muziku nepochopili a hodnotili jeho desky směšně nízkými známkami, no a ti druzí, jež ví o co tady běží naopak dokázali tuto úchylnost ocenit ústyhodným počtem bodů. Sebe bych zařadil spíše mezi ty, které deska pobavila a jsou s ní spokojeni. Jen tak mimochodem, v minulém roce se Paul objvil na povedené desce „Disposable Arts“ veterána bandy Juice Crew – Masta Ace nebo dříve na majstrštichu Deltron 3030. A teď se držte, kdo by to řekl, že pro takového „puberťáka“ produkuje duo Prince Paul, MF Doom a dva, pro mě dosud neznámí producenti MikeTheMusicGuy a Phofo. Mě osobně tohle dostalo a zároveň dalo záminku blíže Barmana probádat. Po úvodní „It’s here“ vás nejspíš trkne jestli jste si náhodou nespletli album a nevložili do svého přehrávače soundtrack k filmu „Jeptiška na útěku“, housličky jako ze středověku „zatím“ nenasvědčují tomu, že příštích 45 minut půjde převážně o kvalitní hiphopový poslech. Z omylu vás vyvedou beaty hned následující „Paullelujah“, ve které nás Paul podrobně seznamuje s životem na střední škole, jak jinak než v podobě ruzných vtípků a urážek. Instrumentálky jsou nejčastěji stavěny na činelových, úderných beatech a spíše líbivých samplech jako jsou ruzné funky trumpety, španělky, housle, štěbetající kytarky a hlavně, hned v několika skladbách kostelní varhany (samozřejmě jsou to jen klávesy), které podbarvují celkový koncept alba takovou kostelní náladou (vždyť už ten název „Paullelujah“, nepřipomíná vám to něco?). Asi vám to nic neřekne, ale Paulovo flow je na chlup podobné rapu chlapíka jménem Radioinactive, který rovněž patří mezi skupinu humoristů říkajících si The Weather s takovými potrhlíky jako je třeba BusDriver. V jeho palici se nejčastěji rodí ruzné fiktivní příběhy, o čemkoliv, když dojde řada na realitu, jde především o politiku, školu a smyšlené, komické situace se skutečnými postavami. Nejsilnějším zástupcem oněch příběhů je dvojice skladeb „Anarchist bookstore“, z nichž druhá část je zároveň nejpovedenější kousek celého alba, obeatován šílencem MF Doomem. Jeho rukopis třískajících virblů a filmových cutů poznáte hned s prvními okamžiky skladby, v čemž hodně připomíná zbohatlíka J-Zona. Mimo zmíněné Doomovky patří mezi mé oblíbené energická „Paullelujah“, nálada Vánoční noci „Old Paul“, svižná „Bleeding Brain Grow“ no a na konec emotivní „Excuse You“ s velice povedeným motivem sborových vokálů a zmíněných varhan na pozadí. MC Paul Barman se v mém pomyslném žebříčku mc’s umístil na velice dobré pozici, jeho veselá flow mě dokáže pobavit a pokaždé překvapit něčím novým, zaručeně nenudí. Některé skladby mohou časem působit stereotypně, v některých je zase nadmíra nudných průpovídek, nicméně je tohle album hodně fér, ať už pro pobavení nebo pro poslech vostrých rýmů. Beaty: 7/10 Rap/Rýmování: 7/10 Originalita/Kreativita: 9/10 Tracklist: 01. It’s here 02. Paullelujah 03. Cock Mobster 04. Old paul 05. Bleeding Brain Grow 06. N.O.W. 07. Excuse You 08. Vulture Shark Sculpture park 09. Anarchists Bookstore part 1 10. Burping and Farting 11. Talking Time Travel 12. Anarchists Bookstore part 2 13. A Somewhat New Medium www.coupdetat.tv
MC PAUL BARMAN – Paullelujah! (2002, Coup d’Etat Entertainment)
