Bronx. Čtvrť kde se před 35 lety hiphop narodil a mezi ruinama projectů vyrůstal, čtvrť jejíž ulice jsou jím nasáklý dodnes, což se už nejspíš nikdy nezmění a v neposlední řadě čtvrť která mi byla na měsíc domovem. V 70. a 80. letech, v časech kdy přicházela jedna vlna žhářství za druhou, a Jižní Bronx se před očima kvůli pojišťovacím podvodům transformoval takřka do podoby poválečného Stalingradu, byl oblastí kam se odvážil opravdu málokdo. Kdo by měl zájem přiblížit si tuhle atmosféru trochu víc, což vřele doporučuju, nechť mrkne třeba na film Wolfen, kde jsou scény z Bx dost sugestivní. Nicméně když já překročil práh bytu, psal se rok 2008… 1. Hush Tours Mojí první letmou návštěvu čtvrti která jako jediná z celýho New Yorku leží na pevnině jsem už popsal kdesi v prvním díle, takže tentokrát bych se rád rozepsal o tý druhý, celodenní, a taky mnohokrát nebezpečnější. Ale popořadě. Všechno to začlo, když jsem na internetu našel zázrak – hiphopovou cestovní agenturu s názvem Hush Tours, která je nápadem a dítkem lidí kteří jsou ve hře od samýho začátku hiphopových věků. Za ceny kolem 60 babek se dají koupit vesměs 4 hodinový vejlety komfortním autobusem po stopách hiphopu, ať už po Harlemu, Queensu, Brooklynu nebo –a to hlavně- po Bronxu. K tomu si přidejte že občas hostujou (ve skutečnosti spíš využívaj autobus zadarmo ze známosti ) lidi jako Afrika Bambaata, Kurtis Blow, DJ Red Alert, Rahiem z Furious Five nebo Mikey Dee z Main Source, a vyjde vám z toho nejlepší investice 60ti dolarů jaká může existovat. Neváhal jsem ani vteřinu a v 10:00 jsem už nedočkavě poskakoval na rohu 33rd a 5th avenue na autobus se stálým průvodcem, kterým nebyl nikdo jinej než Grandmaster Caz, člen legendárních Cold Crush Brothers, účastník 1. hiphopový párty na světě, velkej fella Kool Herca a hlavně opravdovej autor textu ultimátního tracku hiphopový historie – Rapper’s Delight od Sugarhill Gang. Naše výprava se skládala převážně z velký party černochů z Bostonu (Včetně maminek) se kterejma jsem se už při čekání dost zakecal o NY a hiphopu obecně, což jenom podtrhlo atmosféru celýho tohohle tripu (páč skupina 30 němců by atmosféru asi moc nepodpořila) V tom dorazil Grandmaster, z recese si ostentativně nasadil asi pětikilovej zlatej řetěz a se slovy „Let’s go to the hiphop“ , následovanými „And forget about 50cent“ se vyrazilo. Nejprve jsme vyrazili směr Harlem, kde se naplnily první 2 hiphopový elementy, a to sice Breakdance a Grafitti. Zakotvili jsme na rohu 106th street a Park Avenue, kde jsme vystoupili a shromáždili se na malym stařičkym basketbalovym plácku mezi barákama. Tady nám bylo sděleno důležitý pravidlo, že při pěších přesunech a zastávkách se máme držet pohromadě a blízko Caze, protože v Harlemu a Bronxu se turistická skupinka nemusí setkat zrovna se sympatiemi, i když s ním za zády by podle jeho slov neměl bejt problém. Najednou se odněkud vyloupl menší človíček, kterej začal svoje vyprávění o počátkách B-Boyingu, jejichž součástí byl taky on sám. Dost mě mrzí že mi kvůli chvilce nepozornosti uniklo jeho jméno.Na svůj relativně vysokej věk předvedl parádní klasický štýlo – hladký top rocky a svižný stylový footworky. Dejchnul na mě BeatStreet. Na závěr jsme se dozvěděli že stojíme na místě kde proběhl nespočet důležitejch battlů a kde si lámali ruce a nohy i samotní Rock Steady Crew. Chvíli po tom jsme se pěšky přesunuli o několik desítek metrů dál, kde se před námi vynořilo posvátné místo pro všechny writery na světě – Grafitti Wall of Fame. Bohužel ruku v ruce s velkym zklamáním, kterym byla rekonstrukce objektu, kvůli níž byly po vnitřním obvodu zdi všechny práce zakrytý plachtou, aby se nepoškodily. Neskrytý nám proto zůstaly „jenom“práce od Tats Crew který byly z druhý strany. Ale stály za to, viz fotky. Tady nám Caz poreferoval jaký pozdvižení způsobil Tracy 168 když v sedmdesátejch letech začal s moderní érou tagování tim, že jeho jméno bylo vidět všude od severního Bronxu po jižní cíp Staten Islandu, a taky v praxi předvedl, kde brávali šťávu pro aparatury v počátcích, kdy nebyly prostory a party se dělaly výhradně venku – Přistoupil k lampě, vytasil šroubovák a během chvíle měl v ruce veřejnou zásuvku a block party mohla začít… Po pár fotkách jsme se nalodili zpátky do busu a zamířili na sever Harlemu. Cestou jsme minuli budovu pohřební služby, kterou navštívil například sám Biggie po svým posledním výdechu, chvíli po tom jsme vystoupili u jednoho z prvních hiphopovejch klubů na světě, kterej bohužel už notně zarůstá trávou a ještě jsme stihli poznat místo, kde byl svým vlastním přítelem v roce 99 ukončen život Big La. Po pár desítkách minut jsme vystoupili přímo před mekkou černošského basketbalu v New Yorku – Holcombe Rucker Parkem. Zasvěcení určitě ví, ale pro jistotu upřesním. Je to hřiště na kterým trénovala spousta hráčů co se později dostali do NBA (Např. Kobe Bryant) , rekreačně tam chodí hrát Globetrotters a hlavně se tu konaj proslulý turnaje družstev složenejch z lidí z hiphopový scény, takže se tu proháněli všichni známí MCs a DJs, kteří umí hrát nebo mají rádi basket (např. Jay-Z) Mimo to samozřejmě park fungoval jako důležitý místo pro scházení se, psaní a rapování si textů. Třeba legendární Street Struck právě od Big La se prej narodil právě tady. Vrátili jsme se do busu a vyrazili směr Bronx. Při přejíždění po mostě na 145th z Harlemu do Bx se z reproduktorů uvnitř rozlinula skladba kterou by v tu chvíli nečekal jenom absolutní neznalec – South Bronx, neváhej. Jeden z momentů kdy jsem měl husí kůži až na zadku… Vzali jsme to nejdřív na sever přes v prvním díle zmíněnou adresu Sedgwick Avenue 1520, která mi už byla z předchozích výletů dostatečně známá, ale tentokrát jsme se díky Cazovo konexím dostali až dovnitř, a tam teprv člověku zamrazilo. Škoda že jsme měli zákaz focení. Potom přišla hromadná gangsta fotka před vchodem, a hurá zpátky na jih, do útrob jižního Bronxu. Jízda byla doplněná Grandmasterovo výkladem o místní situaci v počátcích, a hlavně o jeho vydědění co se týče kauzy Rapper’s Delight, o čemž se rád baví vždy a všude. Ale není se čemu divit, když napíšete text k tracku, kterej byl během chvíle slyšet z každýho auta a otevřeného okna v New Yorku a stal se jedním ze základních stavebních kamenů hiphopu vůbec, a nedostanete za to ani floka, ani respekt, protože jeden hajzlík jménem Big Hank si text přivlastnil a nikdy veřejně nedoznal, že není jeho prací, ačkoliv v textu bezostyšně reprodukuje doslova „I’m the C-A-S-A-N-O-V-A and the rest is F-L-Y (Casanova Fly je Cazův pseudonym) , tak to jednoduše nase*e. Možná z Hanka dělal většího parchanta než ve skutečnosti je, popřípadě celou kauzu trochu zveličil , ale fakta jsou fakta a člověku nezbývá než mu dodatečně uznat velikej respekt (A v mym případě mu hned strčit další kopii mejch beatů. Dojeli jsme na pomezí Grand Concourse (pekelně dlouhej a Širokej boulevard napříč bronxem) a 161st street, kde začíná a pokračuje směrem na jih po GC tzv. Walk Of Fame, což je úsek kde jsou na lampách pamětní desky významnejch osobností pocházejících z bronxu. Vedle Rock Steady, Grandmastera Flashe & Furious Five nebo KRS One tu má svou vlastní i Caz. Ještě jsme zkoukli honosnou kvádrovitou budovu Bronx Supreme Court, což je místo kde stanulo nemálo známých jmen (A taky místo, kde je proklatě hustej výskyt skateboarderů, protože spot je to naprosto luxusní – až na to že je to právě soud 😀 ) Následně jsme se zas jak ovečky nahrnuli do busu a vyrazili pomalu zpátky. Pro mě ale byla podstatná jedna věc, a to sice Cazovo komentáře k jízdě, která byla navržená tak abychom toho viděli z hiphopovejch kruhů co nejvíc, takže jsem měl v ruce papír a pilně si zapisoval, abych mohl následující den sbalit fidlátka a vydat se do Jižního Bronxu po svejch, sám, a hlavně po vlastní ose….. Ale abych vás neznechutil předlouhym textem, počkejte si na to ultimátní do příště..
Hlavní město hip hopu: Bronx aneb cesta skrz epicentrum epicentra (1/2)
