Po The Fugees a Black Eyed Peas navštívila hlavní město našich východních sousedů další ikona žánru. Stalo se tak 10. září a šlo o jediné vystoupení pětinásobného držitele Grammy z brooklynské čtvrti Bedford-Stuyvesant v rámci regionu Rakousko, Maďarsko, Česko a Slovensko. Pakliže nepočítám zvuk, v souvislosti s nímž bohužel bylo již od samého počátku jasné, že se o něm v moc dobrém světle mluvit nebude, nejednoho přítomného překvapila účast dvojice Memphis Bleek a DJ Green Lantern, jejichž jména doufám nemusím na hip hopovém webu nijak rozmazávat. Až po střechu zaplněná Incheba Arena měla tu čest s cca osmdesátiminutovou show, během níž Jay Hova prokázal, že se v klubu držitelů titulu Master Of Ceremony neocitnul neprávem. Nebyl fádní, se svým charismatickým hlasem si hrál. Obešel se bez rozmáchlých gest, aby rozbouřil dav, stačil mu pohled. Profesionál. I když šlo o triviální úkony, publikum plnilo zadané pokyny do puntíku, což bylo patrné třeba u Bleekova zářezu „Do My“, jehož refrén „Do my ladies run this motherfucker or do my thugs run this motherfucker?“ si dokázal podmanit snad i nudící se siláky v řadách security. Pochopitelně došlo na kariérní průřez, s tím, že největší ohlas patrně sklidly písně typu „Crazy In Love“ (Beyonce), „Encore“ (Linkin Park), nebo „Beware Of The Boys“ (Panjabi MC), které si nejspíš dokázaly plnou měrou vychutnat i na tribuně přísedící čtyřicítky doprovázející své náctileté ratolesti na jejich idol z plakátu. Dle očekávání zaznělo i „99 Problems“, „Hard Knock Life“, „Girls, Girls, Girls“, či „Change Clothes“, u jejíhož živého ztvárnění se teprve poznala ona „síla“ a dalo by se tedy říci, že přavažoval newschool s párty věcmi k tanci. Možná i proto jsem z klasického debutu „Reasonable Doubt“ marně čekal na svou srdeční záležitost „Dead President II“, z „The Black Album“ na „Threat“ a z LP „The Blueprint“ na mocný diss „Takover“ snad s prvním slavným beatem Kanyeho Westa. Zavzpomínalo se i na padlé vojáky, k čemuž posloužila jak obrazovka nalézající se za hlavními aktéry, tak krátká hudební rekapitulace nejvíce zaměřená na čtyřlístek Notorious B.I.G., Tupac, Jam Master Jay a Aaliyah. Ani tradiční a již klišovitý pozdrav G. Bushovi se nekonal. Naštěstí. Zvuk nezvuk, prezident Def Jamu názorně předvedl, že mu to stále svědčí nejen v jeho newyorské kanceláři, ale i na prknech, co znamenají rap. Ve finále se na obrazovce zjevilo datum 21. listopadu, které ovšem zůstalo bez komentáře. Máme to tedy chápat jako termín symbolizující „návrat z důchodu“, respektive příchod nové desky?
Jaký dojem zanechal v Bratislavě Jay-Z?
