MAJÁLES (Kroměříž, 3.5.2003)

Inu, i po roce mysleli pořadatelé Kroměřížského Majálesu, na nás, hip hápuchtivé fandy a po loňské účasti prvoligových Indyánů z Wichova, si pro nás, nutno říci k mému mírnému zklamání, na letošek přichystali, sice ne tak známé jméno na naší hip hopové mapě, přesto pojem, troufám si říct zajímavý a nezůstalo jen u toho, poněvadž měli vystoupit rovnou dvě kapelky, čímž si to u mne trošku vyžehlili a lehce snížili nepoměr účastí naší 2há kultůry na této akci oproti ostatním žánrům. Těmi dvěma uskupeními mám na mysli začínající Sapa rockers team z jihovýchodního moravského městečka zvaného Holešov a o poznání známější kapelku z východu (tentokráte z pohledu Čech) naší rap-ubliky nesoucí název Nezvaní Hosté, která už má, oproti výše zmíněným, přeci jenom něco za sebou. Plakát kromě nehorázného vstupného, za což, dle mého názoru, mohla účast šoubiznisové to zpěvandy Anny K, jakožto největší hvězdy letošní akce, která ale stejně nakonec nepřijela, avizoval spoustu, mě neznámých, kapel a uskupení, hrajících od jazzu, přes etno až po hard metal. Jelikož nám jde ale přeci jen o hip hop, dovolím si z kapacitních důvodů zmínky o ostatních koncertujících kapelách a bandech, vynechati ok. Za nepříjemného a docela silného deště jsme vyjížděli, jak jinak než mým rudým škodováckým Lamborgini, na místo činu, jež měl být, ostatně jako každý rok, místní areál nesoucí název Císařská louka, kterýžto je na takovéto akce přímo dělaný a je jen škoda, že je z pohledu koncertů či akcí více nevyužitý. Po našem příjezdu si to, ještě za doznívajícího deště a takřka za nulové podpory posluchačů a přihlížejících, na pódium vyhrávali nějaké máničky a lidí po areálu bylo opradu po skromnu, což bylo, vzhledem k předešlým ročníkům, kdy se návštěvníci dali počítat na tisíce, docela překvapením. Po nich se měl ujmout slova právě Sapa rockers Team, jakožto první bod mého zájmu a dalším překvapením tedy bylo, a to nejen pro mne, ale i pro samotné aktéry, že se někde zapomněl dj, a tak se tedy, jinak trojčlená sestava, musela obejít bez svého dvorního škrábače, což bylo věcí usměvnou, leč na „ne hip hopové“ akci a před, povětšinou „ne hip hopovým“ publikem, věcí jakž takž tolerovanou. Do instrumentálů převážně cizího původu, někdy více, někdy méně známých, přesto lidmi pod pódiem asi úplně neznalých, si, mimochodem docela nazlobeným projevem, zajížděl své texty prokládané frýstajly mc Delaik za doprovodu své kolegyně v rýmu mc Andy, která měla na starosti vokální složku a repingově si střihla i sólo pecku. Oproti předcházející kapele přitáhlo vystoupení Sapa teamu i povícero lidí (u předešlých interpretů počet nepřesáhl snad ani desítku!), ale potřebné navázání kontaktu, se dle Delaikových slov, nepodařilo a tak výzvy typu „Je tu dnes někdo pro hip hop?“ zůstaly nevyslyšeny, kdy se ze zádu, do skoro komorní atmosféry, se svou hláškou ozvala sem tam jen nějaká ta ožralá, metalem odkojená, mánička. Leč vzhledem k podmínkám svou situaci Sapa, v podobě přibližně pětatřiceti minutového konciku, ustála, minimálně tedy rapově, kdy bylo znát oproti minulu mírné zlepšení a jistota v pomyslných kramflecích, což může být dobrým základem do dalších dnů. Poté bylo zase na pár hodin pódium obsazeno dalšími kapelami, věnující se jinému žánru a přibližně kolem půl sedmé v podvečer si přístroje zvané mikrofony vzala do parády trojice mc’z, za zády doplněná o dj Pufaze, říkající si Nezvaní Hosté a reprezentující Východní Čechy (žeby Chrudim-Pardubice?, nechci kecat). Byla znát o chloupek větší podpora pod pódiem než u předcházejících 2Há kolegů, což bylo asi dáno atraktivnějším časovým termínem a také počasím, kdy si s námi Oskar za mraky přestal hrát na schovávanou, nicméně je spojovaly menší problémy se zvukem, kdy se přeci jen zvukař, zvyklý na jiný hudební šálek kávy, nedokázal přizpůsobit požadavkům hh vystoupení a tak se více než je zdrávo stávalo, že klukům při společných ódách nešlo rozumět, což ale vlastně stejně není v českých luzích a hájích překvapením. Jinak vystoupení jako celek obstojně šlapalo, emsís zajížděli své textové party do nejen cizích podkladů, které jim tam Pufaz bez větších okolků sázel a své účinkování symbolicky zakončili svou asi nejznámější peckovicí „Bezva jízda“, kterážto se objevila na druhém pokračování Lyrik Derby a kterou si s nimi pělo i pár místních znalých v hloučku pod pódiem. Malým mínusem budiž snad jen délka vystoupení, jelikož se dostalo asi jen na pět pecek. Nevím, jestli jejich repertoár zahrnuje tak málo věcí, ale možná to bylo dáno onou, jak jsem již výše zmiňoval, převážně „ne hip hopovou“ atmosférou a tak se není čemu divit, že bez odezvy to prostě kluky nebavilo a více nepřidali. Po Nezvaných hostech následovaly ještě další kapely, pro mě již, dá se říci nezajímavé, a tak jsme se z letošního Majálesového festivalu pomalu, ale jistě, odporoučeli. Akce, oproti loňsku, poznamenaná vysokým vstupným (uf, ještě že sem do kapsy šahat nemusel), nepřízní počasí a zákonitě také neúčastí lidí, ve mně zanechala spíše smíšené pocity, protože i když jsem viděl všechno, co jsem chtěl vidět, tedy rap, neubránil jsem se dojmu, že minule se mi to zdálo zkrátka podařenější. Jsem zvědav na další ročník, s čím že pořadatelé, letos asi nezvykle prodělávající, přijdou a jakou že hip hápovou polívčičku, v záplavě metalové většiny, si pro nás přichystají tentokráte.