NMS (Bigg Jus & Orko the Sycotic Alien) – Woe To Thee O Land Whose King Is A Child (2003, Big Dada)

Dnes je to snad poprvé, co píšu recenzi a neposlouchám přitom ono elpíčko nebo single jež je zrovna středem všechny mé pozornosti. “Woe To Thee O Land Whose King is A Child” je poslech natolik náročný, že poslouchat a zároveň o tom psát je docela nadlidský úkol. Z mrtvých povstalý Bigg Jus a levopobřežník, expert přes experimenty Orko The Sycotic Alien, jak už jste si mohli přečíst v nedávno publikované novince, se rozhodli vzít ameriku verbálním útokem na způsob industriální, politicky abstraktní, anti-válečné pětačtyřicetiminutovky. Vedle Mr.Lifa (hlavni bobma letošního HH Kempu) a Public Enemy je politicky zaměřený tým rapové extraligy obohacen o další přeborníky ve svém oboru. Čím víc jsem desku poslouchal, tím víc jsem měl potřebu si ji pouštět znova a znova. Ze začátku jsem všem těmhle šíleným, válečným zvukům a industriálním samplům nedával moc velkou šanci na úspěch, dnes, asi týden poté, by se moje ruka netřásla ani kdybych měl dát známku uplně nejvyžší, deska si ji plně zaslouží. Bigg Jus, jakožto méně známá polovička legendy Company Flow, byl znám nabroušeností svých skillz už v roce 1996, jistě si tedy dokážete představit jak svou výpravnou flow zvládá dnes. Částečné off-beat tempo nikdy nekončících vět, občasné “výpadky” rýmů, zoufale působící, nakřáplý hlas a až extrémně dlouhé verše z něho dělají jednoho z nejinovativnějších lyriků na scéně. Pobočník na majku Orko The Sycotic Alien si občas zahrává s muzikou z jiného soudku, konkrétně junggle a drum n’ bass, podle čehož taky vypadá jeho flow. Na mě je příliš, rychlé a splašené, Orko sice umí dát i pěkně pekelnou sadu pichlavých rýmů, nicméně většinou si udržuje rychlejší tempo a mnohem měkčí podání. Beaty si kucka rozdělili přibližně 50:50, Orkovy flákoty poznáte především díky občasnému double tempu beatů, tedy onen drum n’ bass, který na této desce zní až nebezpěčně zdravě. Jusovy beaty jsou o poznání emotivnější, chytlavější, většinou také výraznější a co především, nejšpinavější co jsem kdy slyšel (ostatně, deska si onu špainavost udržuje od první do poslední sekundy). U tohoto alba bych se chtěl nejdéle pozastavit nad konceptem, ten totiž mnohdy šlape na paty i těm nejznámějším deskám, jež byly po celá léta vyzdvihovány. Za obecně nejznámější koncepční bombovnici se určitě považuje Prince Paulova “A Prince Amongs Thieves”, já jen doufám, že od letošního roku se jí vedle tohoto alba stane i “Woe to thee o land whose king is a child”. Album od samého začátku až do uplného konce pojednává o politice války a především válce samotné. Bigg Jusova solo pecka “Super Pretzel (Diplo Damage)”, kterou považuji za absolutní vrchol celé placky, v sobě nese ještě větší zlobu než styl, jakým jsou Jussovy verše podávány. Při poslechu této pecky běhá mráz maraton po vašich zádech, velkou roli zde však hraje text, což je pro nás, čechy, velké mínus. Vystihl bych to jednou větou, pecka nutí k zamyšlení, že všechno kolem nás, náš domov, náš svět, je pomalu na hranici smrti. Pecku perfektne zakončuje sample No one has the right to kill anyone. You can’t kill people to prove that killing is wrong jakési Americké nadace “Stop The War”. Následná pecka “Brave New World” není co se týče radikálnosti o nic ochuzena, zde si naopak své solo zajíždí Orko, který pro změnu rapuje o válce jako o novodobém trendu, který postupně pohltí celý svět, jediným zájmem všech států bude opět armáda a válčení o území. A pak že historie se neopakuje, že? Zbytek alba už většinou tvoří směs hlučných, válečných, industriálních zvuků a tvrdých beatů, z nichž bych ještě rád pozvedl pecku “Fendi Shoe Bomber” s nadupaným beatem plným různě dlouhých hajtek, díky kterých to celé šlape jako švýcary, do kupy s temnými samply a naléhavým rapem je tenhle track hodně agresivní, našláplá záležitost. Album uzavírá perfektní remix už tak dokonalé “Super Pretzel”, což posledních pár minut poslechu znamená opravdu velkolepé zakončení. Na albu se mi nejvíce líbí, že mi v mnoha směrech (především teda duchem) připoíná revoluční “Funcrusher” čas Company Flow, jež pro mě znamená absolutní vrchol produkce, rapu, stylu… Kvalitou má však “Woe To Thee O Land Whose King Is A Child” oproti Fankrašrovi ještě několik restíků. Beaty : 10/10 Rap/Rýmování : 8/10 Originalita/Kreativita : 10/10 Tracklist: 01. Please Disperse Immediately 02. Invisible Oblivion 03. Super Pretzel (Diplo Damage) 04. Brave New World 05. Sleepy Hollow Modulation Systems 06. Ha Ha Ha Ha (4x) 07. Fendi Shoe Bomber 08. Forward Transimission (Walk On Water) 09. Bullets R Ejected 10. Super Pretzel (Big Top Circus Freak Mix) 11. Bonus Instrumental 1 12. Bonus Instrumental 2 13. Bonus Instrumental 3 14. Bonus Instrumental 4 15. Bonus Instrumental 5 16. Bonus Instrumental 6 17. Bonus Instrumental 7