Sdílej
Emancipované ženy v českém rapu byly dlouhá léta tabu a dá se s klidem říct, že na ně mnozí nahlíží skrze prsty i v první polovině roku 2023. Ono to vlastně nebylo tak, že by některé neměly dostatečně široké lokty, ale pomyslná škatulka rapu v sukni implementovaná na všechny členky spíše dehonestovala ty, které mohly přinést revoluční náhled. Svým způsobem je to velká škoda, neboť pamatuju mejdany, kdy něžné pohlaví dorazivší zpoza velké louže či západní Evropy dostávalo chlapy do kolen, i když teď porovnáváme trochu neporovnatelné. Ženský rap je jako exotická dovolená, strhne pozornost, dokáže zaujmout, ale musí se umět také obhájit, že tahle odchylka není jen anomálií, ke které byl zrak upřen pro její parodickou interpretaci. V jakém stavu se vlastně ženský český rap nachází a je na scénu navrátivší MC Zuzka ta, která může zamíchat kartami?
Hned v úvodu bych chtěl zdůraznit, že kartami může zamíchat každá bez rozdílu, jaká ji pojí minulost a či sem tam klopýtne či ukročí bokem. Stačí dokázat prodat talent, který taky musíš mít, přidat špetku kreativity a jít tomu naproti. Něžné pohlaví je křehké jako kvítí, ale umí vykázat i tvrdost, jen ta esence musí být namíchána vyváženě a autenticky. Vrátil bych se ale k Zuzce, která po několikaleté pauze posílá pozdrav z Ostravy. Její rodnou hroudou je Jihlava, ale ochotnická krev a chuť okupovat podia nejen s rapem ji donutila kočovat.
EP „Ještě žiju a to taky není málo“ vykazuje celkem šest stop. Skladeb, které potvrzují její hlasový a technický potenciál, ale výsledek má svá velká „ale“. Hned na první dobrou se mi při poslechu jevilo, že autorka často jak kdyby ve studiu byla jako na jevišti, kdy z herečky nevyzařuje přirozená aura, tak to dohání tím, že často mnohé momenty přehrává. Neumím si představit, že letité konzumenty rapu zaujmou i některé umělecké polohy, které dostanou do varu spíše fanoušky Harryho Pottera. Rozdvojená osobnost se promítá i do jednotlivých tracků, kdy nadějné pasáže střídá chvíle, která to celé pohřbí.
Audio pozlátko není zlé, odráží se v něm praxe i zkušenosti ze světa umělců. Jak jsem ale již naznačil, tohle EP mi spíše připomíná laciný televizní seriál než hvězdně obsazený klenot z produkce HBO. Své místo na život to má, kyslík bych tomu neodpíral, ale tak nějak si nedokážu vyselektovat nějakou širší vrstvu lidí, kteří by se u disku zastavili a nebyli jen náhodní kolemjdoucí. „Ještě žiju a to taky není málo“ znamená v životě jako takovém mnoho, ale pokud bych to převedl do ekosystému rapové scény, tak je to možná i lehké zatloukání dalšího hřebíčku do vlastní rakve.
Umím si to představit naživo, kdy hlas v kombinaci s technikou zastíní ten plytký, avšak navoněný obsah a chvíle překvapení ukočíruje i pozdější dojem nutnosti být za každou cenu jiná a zaujmout. V přehrávači je to však zatím poměrně špatné. Připomínalo mi to Renée Zellweger v roli Bridget Jonesové. Fandíš ji, ale mít to doma v přehrávači, tak letí oknem. A jak je na tom vlastně ten ženský rap v Česku obecně? Naleštěná bída to vysloveně není, ale na bednu by se na světovém šampionátu zdejší závodnice také nepostavily.
2/10
Už jsi četl?
