Sdílej
James Cole kdysi ve svém pořadu “John Vegabomb show” prohlásil, že je nás tzv. “keithologů”, co se zaobíráme Keithovým rapem, v celé zemi asi tak 5. A je to pravda, protože máme i takovou menší chatovací skupinu, kde probíráme novinky od KK.
Nejprobíranější deskou za poslední dobu byl “Black Elvis 2”, o kterém jsme samozřejmě psali vícekrát. Nejsme samozřejmě nekritickými fans, co zhltnou vše, co autor nahodí, naopak jsme nečekali, že se Keithovi povede zopakovat enormní (a globální) úspěch Black Elvise z roku 1999. Přece jen, doba je jinde, Keithu Thorntovi táhne na 60 a poslední jeho releases často stáli nebo padali na produkci. Jaký je tedy prvotní verdikt u dvojky černého Elvise?
Není to zklamání! Produkčně je na každé třetí věci slyšet Keithův (potažmo Marcův) rukopis, který je samozřejmě na vrcholu pomyslného očekávání, co fans můžou mít. Přece jen “Number One Producer” je kultovní značka. Místy produkce ovšem ztrácí dech, ale může zaujmout posluchače, co nejsou zvyklí na Keithův level obskurnosti a vyhovuje jim něco víc při zemi. Album není trapový, drží se spíše v mantinelech typického underground hip-hopu s přesahy do “Keithversa”.
Rapově má KK formu, ale zase z ní nikdy nevyšel. Předvádí staré dobré triky a je nutno poznamenat, že Elvis překračuje sci-fi model a nabízí hutný nerdcore tón, který může zaujmout posluchače lidí jako MC Fronalot, Lil Dicky a mnohých dalších. Ve své podstatě tedy album rozhodně nezklame skalní a zároveň má potenciál přilákat nové posluchače, kteří mají Keitha zaškatulkovaného jinak, než jaký ve skutečnosti je.
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
