Velké sny z malého města, které postupem času získaly hmatatelné obrysy. Často vnímáme v rapu výpovědi o životních cestách, které se možná v některých svých aspektech podobají, ale každá je taktéž svým způsobem osobitá. Své by o tom mohl vyprávět rodák z Rychnova nad Kněžnou, který má aktuálně venku své třetí sólo. Uzavření trilogie, které v sobě skýtá zajímavou obsahovou stránku i hosty. A ty se můžeš v exkluzivní interview dozvědět nejen to, jak se v tracklistu objevil Kato z Prago Union nebo jaký spor s Tafrobem z dávných let zmiňoval ve stejnojmenném singlu „Dang“.
Hned na úvod bych chtěl zastavit u samotného názvu nového alba. Významově je asi všem jasné, proč na něj padla volba. Pokud bych se měl ale pokusit o lehčí vtip a zaměřit se na fonetickou interpretaci tohoto názvu, nebojíš se, že by ji laik mohl později zaměňovat s albem od Paulieho Garanda a Kennyho Rougha?
Jo, to mi bylo jasný od začátku. Divím se, že jsi nezmínil spíš Mac Millera. Kenny mi v době, kdy s Pauliem vydávali album DANK volal a řešili jsme to a smáli jsme se tomu. Myslím si, že je to jedno. Pro ně to má sudetskej význam a já se tak prostě jmenuju. To už mi nikdo neodpáře. Je to pro mě osobní název s rodinným přesahem a odkazem.
Čerstvý výsledek tvé práce si lze pořídit na shopu Blakkwoodu i ve formě trialogy boxu. Je to jen marketingový tah nabídnout všechny tři díly v jednom pouzdře nebo i ty vnímáš ty tři sóla jako trilogii? Jedná se o uzavření nějaké kapitoly?
Je to pro mě uzavření trilogie. Celou desku jsem dělal od začátku s tím, že jsem chtěl, aby stejně jako ty předchozí, nesla vietnamský název, byla žánrově i atmosférou pestrá. Příběh těch alb fanouškům přibližuje část mojí životní cesty, od nováčka s první sólo deskou, až po celkem, troufám si říct, etablované jméno.
Etablované jméno… jak vnímáš vůbec své současné postavení na scéně? Snažíš si udržet pokornou tvář nebo už si žádáš i jistou dávku respektu a uznání za to, co jsi dokázal?
Uznání od scény je fajn, ale tak nějak jsem si už zvyknul, že se mi ho od kolegů stejně nikdy moc nedostane (smích), až na výjimky. Etablované myslím hlavně tím, že ať se někomu líbí nebo nelíbí, co dělám, tak nejde popřít vývoj a roky práce, které jsem tomu věnoval. Jsem tu už několik let, žádná chvilková sláva jedním hitem. A když nepočítám Covid, tak víc jak 8 let jezdím koncerty po celé republice, které mají celkem fajn návštěvnost. Fanoušci mé hudby po celé republice. Je to úspěch. Jsem na to pyšnej, co buduju. To se nedá popřít. Zároveň ale nemám důvod se kvůli tomu cejtit jako něco víc, než kdokoliv jinej nebo nemám potřebu se s někým porovnávat.
Doba umělcům a koncertování nepřeje, ale furt se mi zdá, že se kolem tohoto tématu neustále jen našlapuje na špičkách. Jak depresivní je vypustit čerstvý materiál, který není možné fans opět prezentovat tam, kde by se MC měl cítit jako ryba ve vodě?
Já jsem hodně koncertově založenej a při první vlně mě to psychicky hodně vzalo. Utápěl jsem se v tom, že nemůžu hrát. Měli jsme s livebandem natrénovanou skvělou show k albu THÁI a přišli jsme o spoustu míst, kde jsme se chtěli ukázat. Teď už je to pocitově lepší, asi jsem si zvyknul, že se to prostě zavírá a otevírá nárazově. Album jsem už dělal s tím, že křest i tour uděláme v roce 2022, tak snad to bude možný.
V minulém roce se touto dobou realizovalo několik live streamů některých tuzemských jmen. Nemá i Blakkwood podobnou ideu? Uměl by sis vůbec představit třeba v podobném duchu realizovat i křest, pokud se situace nezmění?
Vůbec ne. Při první vlně mi bylo nabídnuto několik shows na livestream, sám jsem na nějaký u ostatních koukal a prostě jsem to necejtil. Ta koncertní atmosféra s lidma je pro mě nenahraditelná.
A pokud se na to podíváme i mimo oko interpreta? Vyvolává to celé v tobě nějaké emoce, které by si zasloužily zhmotnit do zvukové stopy? Refew měl na minulém albu „777“ pozdrav některým tuzemským mocipánům ve vládě, ty ses v minulosti třeba názorově vymezoval proti Okamurovi. Souhlasíš či nesouhlasíš tedy s vládními kroky, případně s nutností něco dělat?
Jsem úplně alergickej na slovo Covid nebo karanténa v textech. Já sám nemám žádný vzkazy pro vládu. Ta situace je napíču pro všechny z nás a já sám nevím, jak bych ji řešil, kdybych tam seděl a rozhodoval. Určitě se dalo udělat spoustu věcí líp, ale asi i hůř. Snažím se si nestěžovat. Zařídím se v každý situaci tak, abych se měl dobře. Paradoxně se mi během posledních dvou covidových let stalo v životě hrozně moc skvělých momentů. K SPD jsem se vyjadřoval v rámci imigrantských a rasových věcí. Teď je trendy vést svoje politické kampaně na covidu a očkování. Mám na to svůj názor, ale nehodlám ho cpát lidem. Necejtím potřebu moralizovat.
Z pohledu zeměpisného je Rychnov nad Kněžnou běžným okresním městem ve východních Čechách, ale v rapových kuloárech se dá brát i jako zajímavá líheň interpretů. Je to jen souhra náhod, kdy každý stejně za svým snem musel později opustit hranice své rodné hroudy, anebo tam měl rap vždy dobré zázemí a tradici nejen díky angažovanosti Kunnyho? Uměl by sis představit, že by ses tam časem vrátil i natrvalo?
Rychnov mě formoval. Vyrostl jsem tam a vracím se k němu často v textech nebo i sám v sobě. První koncerty, první texty. Dřív to bylo hodně rapový město, určitě velkou zásluhou Kunnyho nebo 3 gramů pohody. Hodně věcí, co jsem ve východních Čechách zažil, mě vyrobilo. Vracím se tam. V době Covidu a karantén mnohem víc, než dřív. Dokážu si představit se tam jednou vrátit a zůstat. Mám v sobě takovej buransko-maloměstskej mindset, kterej je ale už trochu namrdanej pražáctvím, takže to je pro mě občas náročný v Rychnově, když tam jsem delší dobu.
Když už jsme u těch dobrých rodáků z této adresy, tak jsi v tracklistu využil služeb Tubse. Rychlejší BPM bylo dílem ústupku, anebo ti je tato větev rapu vzhlížejícího se v kořenech na Ostrovech sympatická?
Tak já britskou music poslouchám dlouho a často. Chápu, že když na sebe prásknu to, že jeden z mých prvních tracků, když jsem začínal, byl do beatu od Dizzee Rascala nebo Tinchy Strydera, může se to zdát divný v kontextu toho, co dělám. Ale já jsem měl vždycky širokej záběr. Mám rád všechny možný žánry a sub-žánry. Experimentování napříč všema možnejma stylama, inspirace všude. Track není kompromis, původně jsem ho dělal s Painem, ale nedali jsme to, tak mě napadl Tubs, se kterým se bavíme o společný věci už hrozně dlouho. Nakonec to celý dává smysl. Skvělá věc.
Mnozí si stěžují na neustálé recyklování jmen na deskách, kdy ten stereotyp již začíná nudit. V tvém případě se to ale nekoná a některými hosty vybočuješ z komfortní zóny. Přistupuješ k tomu tak už při střádání skladeb nebo je to jen souhra náhod?
Jak říkám. Nevidím hranice a věřím tomu, že víc vzájemných nečekaných spoluprací by kultuře prospělo. Baví mě oslovovat lidi, kteří baví mě a inspirovat se od nich nejen v pracovním procesu. Všechny kolaborace na albu vznikly přirozeně a podle toho, jak mi na danou věc seděly. Většinou jsem věděl koho oslovit hned, jak jsem si ze studia nesl mixdown skladby.
Přítomnost Kata umocňuje refrén odkazující na legendární partu Chaozz a jejich „Vodopády“. Byla součástka Prago Union s tímto nápadem oprášit nostalgický refrén, který se s ohledem na téma sám nabízel, v pohodě či se objevily náznaky pochybností?
Ten track vznikl tak, že jsem byl ve studiu a Leryk mi pouštěl svý nový beaty. Měl jsem v mobilu napsanou nějakou starší sloku, tak jsem ji jen tak začal rapovat do jednoho z těch beatů. Nejdřív jsme se tomu tlemili, že to zní jak music, co hraje, když jedeš v hotelovým výtahu, ale mně to přišlo skvělý. Položil jsem se na ten beat a nahrál sloku. Refrén jsem neměl, ale ústředním tématem celý sloky byla “Voda”… vzpomněl jsem si na legendární track Vodopády a prostě začal freestyleovat do mikrofónu. Nahráno. Vibujem si to ve studiu. Přišel jsem domů a ze slušnosti poslal mailem Katovi s respektem a troufalou otázkou, jestli to můžu parafrázovat a zda ho to neuráží. Přiložil jsem i instrumentál. Snad ani ne za týden jsem měl jeho sloku v mailu. Bylo to pro mě úplně nečekaný. O to víc, když se osobně doteď vůbec neznáme. Hodně si toho vážím. Chaozz je pro mě jeden ze stavebních kamenů CZ rapu.
Vzpomínám na rozhovor s Momem, kterým tě vychvaloval jako člověka a osobnost. Počet vašich spojení sil roste prakticky každým releasem ať na jedné či druhé straně. Uměl by sis i představit, že by pod vašima rukama vzniklo v budoucnu i nějaké EP či dokonce album?
Momo mě extrémně a dlouhodobě baví. Myslím, že si rozumíme i na osobní rovině. Nechápu, jak může pořád a tak často chrlit tak kvalitní věci. Brutální artist. O společném EP jsme se bavili po prvních vzájemných spolupracích, ale nerealizovalo se to. Asi jsme každý až moc zvyklí dělat sólo.
Jak to bylo s tím Tafrobem a skloňovaným sporem? Je takových historek ve tvém báglu více?
S Tafrobem je to vtipná story. Rok 2013, možná 2014. Jay Diesel v Rychnově pořádal koncert a měli s Tafrobem show k jejich společnému CD. Dal mi možnost předskakovat a pro mě to byl tehdy asi první koncert v rodném městě. Po své show jsem seskočil z pódia a dozvěděl jsem se od kámoše, že Tafrob stál celou dobu za námi, když jsem rapoval a tlemil se, fakoval naši show, ukazoval palec dolů, slušnej disrespect (smích). No můj kámoš pak během jejich show stál v první řadě před Tafrobem a fakoval ho tak z deseti centimetrů přímo do ksichtu. Držel mu tam toho fakáče tak půl tracku (smích), no a Tafrob seskočil, nějak na něj promáchnul, on ho kopnul, já jsem přiběhl a odstrčil ho, začal na něj řvát, pak nás roztrhli. Chápeš, byl jsem doma, první koncert, měl jsem tam hodně svých lidí. On byl evidentně hodně ožralej. Po chvíli za mnou přišel DJ Diskotek a omlouval se za něj. Mě to hodně sralo. Tafroba jsem dřív hodně poslouchal a pořád si myslím, že je to dost možná nejlepší českej freestyle MC. Respektuju jeho přínos pro cz rap. Ještě je důležitý říct, že tak za půl roku jsem byl v Praze v klubu na afterparty jednoho koncertu a Tafrob za mnou sám od sebe přišel a za celou událost se omluvil a podali jsme si ruce. Není v tom žádnej hate ani diss. Jen vtipná story, kterou jsem chtěl zmínit v kontextu pasáže, která popisuje moje začátky.
A když jsme u toho singlu „Dang“ při sledování vizuálu mě hned napadlo, zda ses částečně neinspiroval skladbou „Её виной“ od Макс Корж?
Макс Корж je jeden z mých oblíbených interpretů. Určitě má vliv na moji tvorbu, ale řekl bych, že vizuál singlu Dang čerpá spíš z míst z mojí minulosti. Na hřišti, kde je hromadná scéna, jsem prakticky vyrostl od hraní baseballu až po flákání se a první krabičky cigaret. Střecha paneláku, na které fellim s kámošema a rapuju, je střecha mýho paneláku, kde jsem vyrostl a doteď bydlí moje máma. Místo, kde nastupujeme do felicie s Danem Vávrou, je místo, kde jsem poprvé v životě kouřil trávu.
Od dob, kdy jsi přišel do Blakkwoodu, se ta smečka lehce obměnila a přišla nová krev. Je label jen střecha, která ti usnadňuje umělecké bytí nebo jste i rodina, která žije ve své volnočasové bublině?
Pro mě je pojem rodina obecně hodně silný a svatý slovo. Jsem součástí vydavatelství, které zastřešuje moji uměleckou činnost a pomáhá mi s realizací projektů. Funguje to skvěle a nic mi nechybí. S jednotlivými členy mám osobně dobré vztahy. S někým jsem si bližší a s někým zase ne. Řekl bych, že máme spíš firemní strukturu, než rodinnou. Labely v ČR jsou spíš týmy. My jsme každej hodně individuální. Nejsme si na sílu všichni všem na albech, neplácáme se po ramenech vzájemně, jak kdo udělal nejlepší videoklip nebo desku, ale zároveň se nemáme problém podpořit jak v osobním, tak v hudebním životě. Naprosto respektuju, že se třeba někomu nelíbí to, co dělám já, ale poslouchá Refewa nebo Koukra. Je to i naopak. Jsou lidi, kteří z BW poslouchají jenom mně. Myslím si, že je to úplně jedno. Buď tě daná věc baví nebo ne. Jsem unavenej kecama typu “Kdo táhne Blakkwood” a unavenej pořád nějakým srovnáváním.
Volný čas musíš asi s ohledem na všechno vhodně investovat, ale jestli se nepletu, tak jednou z tvých vášní je i herní průmysl. Máš stále chvíli na své oblíbené tituly či herní novinky? Co bys mi třeba doporučil? Jsi zastáncem PC nebo herních konzolí? Dáváš přednost příběhům nebo raději utíkáš k odreagování ve formě multiplayeru? A považuješ se za lovce trofejí? Jakými platinami (nemyslím hudebními) se můžeš pochlubit?
Je to tak. Krom sportu mám rád hry. V posledních letech jsem přešel ale kompletně na Playstation. První covid vlnu jsem prakticky strávil jen a pouze lítáním na Verdansk. V poslední době upřednostňuju příběhovky. PS5 má fakt krásnou grafiku, tak se snažím hrát ty nejzajímavější tituly, co zatím vyšly. Aktuálně jsem dohrál na platinu Directors Cut verzi hry Ghost of Tsushima. Předtím jsem vymačkal novýho Spider-mana nebo Cyberpunk. Když mě hra nadchne, tak se do ní pohltím a hraju, dokud to cinká. (smích)