Každé společenství má své hrdiny. A nemusejí být jen váleční, jak nám demonstruje i tuzemská rapová scéna. Dlouhé čekání bylo ukončeno, když A)TÝM oznámil, že práce je u konce. Z jednoho už je oldschool, z druhého legenda, oba ale mají co nabídnout a pro své publikum jsou stále relevantní. Rest a Kato spojili síly, aby vytvořili desku, ze které má být cítit to tvůrčí zapálení. Jen čas ukáže, zda se otiskne nesmazatelně do mysli a třeba se dočkáme i pokračování. Nebudeme ale dále prozrazovat, kolem čeho všeho se točil rozhovor realizovaný s Katem na Votvíráku.
Tvé pracovní nasazení v posledních letech nelze přehlížet. Nyní máš ale venku desku, která je týmová. V čem to pro tebe bylo třeba odlišné?
Odlišnost přichází s každou deskou. Tady to bylo super v tom, že jsme o tom s Restem mluvili minimálně deset let. Furt se nic nedělo a najednou přišel ten správnej čas. Nám šlo vlastně hlavně o to nahrávání, že jsme si to užili. Chtěli jsme to spolu dlouho udělat a oživili jsme si ten proces vzniku. Pak jsme byli tedy i překvapeni, když to vyšlo, že bychom měli dělat i koncerty. (smích) Celý nás to ale bavilo. Nechtěli jsme dělat nějaký velký pravdy, prostě jsme chtěli nahrát rapovou desku, tak jak má bejt a užít si to. Mám pocit, že se to i povedlo, takže můžeme být spoko.
Zaznělo tu, že plán na realizaci té desky vznikl již kdysi dávno. Kdy ten moment vlastně přišel? Vzpomeneš si na vaši první spolupráci ve studiu, která to byla věc?
To bylo na první desce Resta, byla to poslední pecka tam, jmenovala se „Výstupní“. Nahrával jsem to tenkrát na poslední chvíli, spíš po poslední chvíli. S Restem se jinak známe hrozně dlouhou dobu, ještě když dělal jen freestyle. On byl první a bohužel asi i poslední, který u nás dělal freestyle tak, jak má bejt. Znamená to, že to má rytmus, flow, obsah a není to jen o urážení toho druhého. Chápal, že to není o uražení protivníka, ale pobavení obecenstva.
Opravdu na tom byl a je český freestyle tak špatně? Neurazil by se u předchozí odpovědi třeba eLKa, Matheus nebo Apoka či Late?
Oni jsou taky dobří, ale myslím, že Rest byl tady první, kdo to tu dával takhle dobře. eLKa a Matheus polevili, nesnaží se to tak hrnout.
Pak tedy přišel moment, kdy jste si sedli a začali už tvořit finální produkt. Nebáli jste se, jestli to bude relevantní pro žánrové posluchače mimo vaší tradiční základnu?
Je to vlastně celé asi irelevantní, protože ať si říká, kdo chce, co chce, v první řadě to dělá vždy pro sebe. Když to pro sebe neděláš, tak to nemůže dát nic ani nikomu jinýmu. Nad takovýma věcma jsme tedy vůbec nepřemýšleli. Chtěli jsme prostě spolu udělat desku, zkusit si to, chtěli jsme to fakt dlouho a hlavně jsme věděli, proč to udělat chceme. Doufali jsme, že z toho vyleze něco, co bude pro lidi zábavný. Záleží na nich, jestli se to povedlo.
Oba v poslední době hýříte aktivitou, což rozhodně není na škodu. Jak jste ale přistupovali k týmové spolupráci? Musely ty nápady také více uzrávat, nebo to bylo spíše o tom spontánním chillu ve studiu, kde se myšlenky rodily za pochodu? Jsou i skladby, které se na výsledný tracklist nevešly?
Myslím, že jedna nebo dvě tam nakonec nejsou. Tam jde o to, že celou dobu jsme o tom jen mluvili, ale fakticky jsme pro to nic nedělali. Já jsem pak pochopil, že klíčem k tomu je si dát pravidelný seance, až budeme mít oba čas. U mě to bylo po desce Rigora, u Resta po desce s Wichem. Jednou týdně se scházet ve Strojovně pravidelně, ve stejný den a ve stejnou hodinu a jedině tak, že to začne vznikat.
Nepsali jsme si nic do šuplíku, čekali jsme, až bude ten čas. Nejdříve jsme si vzali beaty od různých lidí, vybrali si to, co se nám líbí, protože třeba já jsem se těšil na to, že budu konečně rapovat do beatů, který dělá někdo jinej. Ve finále to ale dopadlo tak, že většina těch beatů jsem dělal já, (smích) protože vždycky, když Rest přišel do studia, tak jsem se mu pochlubil s novýma beatama a on se do nějakýho zažral, chytl se toho a začali jsme do něho psát. Ve finále tam mám tedy asi deset věcí zase já, ale zase tím, že jsem ten výběr nechával víceméně na něm, tak jsou jiný než obvykle.
Někdy jsme nad tím seděli spolu a psali jsme, jindy jsem zase udělal beat, kterej mě bavil, udělal jsem první sloku a refrén a dal jsem to Restovi, jestli se do toho připojí nebo ne. Někdy zase přišel do studia on, chytl se nějakýho beatu, odstartoval to on a já se do toho pak chytal. Vlastně tam, kde rapuje první Rest, tak to vykopával on a opačně. Takhle jsme to celý nějak pytlíkovali, jak jsme to cítili. To byla ta cesta, jak docílit toho, aby z toho něco vypadlo.
Pravidelné seance je občas složité dodržet i na poctivějších adresách. Byla docházka slušná nebo se objevovaly četné absence na obou stranách?
V momentě, kdy se to už nastavilo, tak to jakž takž fungovalo. Občas samozřejmě něco nevyšlo, ale to se stává. Musím ale říct, že ačkoliv já mám pověst takovou, jakou mám, tak v tomhle byl Rest trochu horší ještě. (smích) Můj čas nastává tehdy, když je deska hotová. Pak začínám zevlovat. On to má zase tak, že zevluje do tý doby, než je deska hotová. (smích) Myslím, že jsme si to tedy hezky rozdělili a nevadí nám to vůbec. Ani já nemám komu co vyčítat. Trpělivě jsem čekal a u toho si dělal i bokem nový pecky na novou desku Prago Union. Byla tedy skoro hotová zároveň s tím. Vychází ale trochu s odstupem, nechávám to trošku dejchat.
On i ten tvůrčí proces byl trochu odlišný, než na který seš zvyklý, především pak v podobě psaní textů. Bylo to vlastně prvně, co jsi je nedělal komplet sám, protože i v éře Chaozzu si je tvořil ty… Projevilo se to negativně třeba pak na koncertech, kdy ses musel učit cizí texty?
Měl jsem tu výhodu v tom, že jsem dělal většinu těch beatů a pak to i nahrával. A když jsem to nenahrával, tak jsem to pak míchal. Slyšel jsem tedy ty písničky asi milionkrát, než to vyšlo. Ve finále byl tedy pro mě problém se naučit jeho sloky stejně jako ty moje. Jen jsem si u toho vlastně uvědomil, že jsem s nikým takhle nespolupracoval. Když jsme tenkrát dělali Chaozz, tak jsem všechny texty dělal já, protože jsme tehdy ani nevěděli, že si to má psát každý sám. A pak už jsem dělal jen svý Prago, takže to pro mě bylo nový, ale došlo mi to, až když jsem se to měl učit na ty koncerty. Já mám rád Resta jako člověka i jeho rýmy, takže jsem se ani nebál, že by tam dal něco, co by se mi nelíbilo. Občas jsme tam objevili nějaký nelogický věci, nad kterýma jsme pak přemýšleli, ale některý tam i zůstali. (smích) Oba jsme si to ale užívali, nikdo neměl potřebu tomu druhému do něčeho kecat.
Kdo byl větším lodivodem těch témat? U poslechu mi občas přijde, že tam cítím víc to Prago, i když jsi zmiňoval, že ne vždy si vykopával ty…
Možná jsem trochu čekal, že to tak bude, ale bylo to spíše o vzájemném vyhecování, i když u každého trošku v jiný věci. Já jsem ho vyhecoval psát víc k nějakýmu tématu, než je třeba zvyklej, on zase mě držet s ním krok v té jeho flow. Bylo to přesně to, co jsme si mohli vzájemně dát. Jsem rád, že mi dodal tu chuť nebýt na desce vedle něj taková ta lemra a neznít jako starej příbuznej. Myslím, že i ty věci na novou desku Prago jsou tím poznamenaný. Já jsem byl vždycky spíš přes ten obsah a tu flow jsem zjišťoval postupně, ale myslím, že nás ta spolupráce i tímto posunula někam dál.
Z tvých odpovědí nabývám dojmu, že tě ten týmový duch v pozitivním slova smyslu nabil. Dá se tedy už nyní mluvit o tom, že to nemusela být jednorázová záležitost? Anebo je na tuzemské scéně ještě někdo, s kým by sis uměl něco podobného představit?
O stejný věci se zhruba poloviční dobu bavíme s Geyem. Nejdříve jsme měli nápad, že uděláme hiphopovou desku pro děti, ale tak, aby bavila i dospělí, ale mám pocit, že to teď naposledy udělal tak trošku sám. Určitě by mě ale bavilo to zkusit, dlouho jsme se o tom tedy nebavili, ale bavíme se na to téma dlouho. Napadlo mě něco udělat i s Wichem, ale to hrotit nebudu a nechám to spíš na něm, jestli ho to třeba napadne taky. (smích)
Poslední dvě desky, ve kterých máš namočené prsty, vyšly pod Ty Nikdy, což ti možná více uvolnilo ruce a nemusel ses starat o ty věci okolo. Vnímáš v tom jisté výhody, že bys pod tuhle stáj třeba přemístil i Prago?
Já jsem Rigora udělal právě pro to, abych to zjistil, jakej je v tom rozdíl, ale zase tak velkej v tom není. I Ty Nikdy má distribuci přes Warner, se kterým dělám desky Prago, takže to bylo lehčí spíše jen v té komunikaci. Měl jsem kolem sebe lidi, kteří rozuměli tomu, co děláš. Je to pak takový víc do pohody a osobnější, ale ve finále to není zásadní rozdíl. Možná je to tím, že už má Prago prostě svý obecenstvo a nemusíme to celé tak hrotit. Určitě to ale byla osvěžující zkušenost. Ty Nikdy je jedinej hiphopovej label, kterej tu jel a jede pořád na nějaký úrovni, která je pro můj vkus vysoká. Chtěl jsem mít taky v diskografii desku, která pod nima vyšla, protože chci pak vnoučatům jednou říct, že mám pod nimi taky desku. (smích)
A)TÝM se obešel bez hostů na mikrofonu. Byl to od začátku záměr, aby to stále jenom na vás, anebo to pak prostě vyplynulo?
Oba dva jsme dost ukecaní, takže když jsme tam dva, tak máme toho textu tak málo, že si to klohníme pro sebe. (smích) Jedinej host, kterej byl v jednání, byl Jelínek. Napadl nás při dělání remaku toho „A-taku“. Bylo to nakonec celý ale takový rychlý a Jelínek je taky takovej trochu složitej a nedošlo na to nakonec. Pak jsme taky v půlce ještě zjistili, že Cocoman je taky Adam, že bychom ho mohli do toho začlenit, ale třeba to vyjde na další desce, když nějakou začneme dělat. Já jsem další desce s Restem nakloněnej, i on je. Myslím si, že další desku uděláme určitě, jen asi záleží na Restovi, kdy…
Obsahová stránka má v sobě ukryté témata vázaná k vám, jak jste se dostali k rapu, jak i v něm plyne čas, ale je tam i rap o rapu, kde se jistým způsobem vymezujete proti mladším generacím. Dá se to vyvodit i ze skvělého bookletu. Cítíte tedy, že někteří to dělají jinak, než by se asi mělo?
Battle rým není o někom konkrétním, není to o tom, že bychom nadávali, že mladý sou na hovno. Booklet byl nějak tak tím vším daný, A-tým byl komiksovej seriál, tak to k tomu vybízelo. Vzhledem k tomu, že writter a tatér z Brna Optik mi dělal obal na Rigora, tak jsem věděl, že kdo jiný by ten komiks měl udělat. Nakreslil jsem storyboard, poslal jsem mu to a on udělal výsledek, kterej je super. Nemám moc rád takový to focení se na obal, to jsem dělal naposled s Chaozzem a od tý doby už nikdy. Jak jsem už říkal na začátku, ty battle rýmy nejsou o tom, že se vymezuješ vůči někomu, jen používáš ty druhý, imaginární k tomu, aby si definoval sám sebe. Jde tam o ty metafory, o pobavení obecenstva. Nechceme nikoho urážet, ať si dělá každý, co chce. Až čas ukáže, kdo na to má nebo nemá.