Evidence – Jim Dean
Videosingl z Evidencovy sólovky Weather or Not, která vyjde na začátku roku 2018, ukazuje, že dobrý nápad je polovina úspěchu.
Jay-Z – The Story of OJ
Jiggova pěkně animovaná pastva pro oči připomíná první animáky z první poloviny poloviny dvacátého století, na které se ještě chodilo do kina. Vlastně do biografu.
Kendrick Lamar – HUMBLE.
Oproti To Pimp a Buttefly promoval K-Dot své letošní LP řadou videoklipů a na všechny se kouká dobře. V čele stojí vizuál k nejpopulárnější písni z alba.
L’Orange ft. Del the Funky Homosapiens – Blame the Author
V rohu mezi nezávislými interprety se krčí produkující L’Orange, jenž přišel s originálním námětem, skvělým hereckým výkonem a okouzlujícím vizuálním zpracováním, ve videoklipu ke skladbě Blame the Author.
Joyner Lucas – I’m Not Racist
Otevřený rozhovor dvou lidí, z nichž každý reprezentuje svojí rasu. Video je v podstatě jednoduché, námět a výkony protagonistů ale dodávají celé věci nesmírnou autenticitu.
Joey Bada$$ – Temptation
Za střih, práci s efekty a kameru, šikovně proplouvající davem Joeyho fans, si zaslouží zmínku tenhle videoklip k desce ALL-AMERIKKKAN BADA$$. Jen ten konec scénáristé tak nějak přepálili…
Reel Wolf ft. Lex the Hex Master & Řezník – Masks of Torment
Řezník je sám o sobě šikovným vizualistou. A z produkce Reel Wolf byste našli kandidáta na doporučený klip každý rok. Pro nás je minimálně sympatické vidět v roce 2017 nějaké světácké spojení české a zámořské alchymie. Z torontské audiovizuální sklizně letos taky doporučujeme filmový klip k jejich tracku Sinematic.
Bhad Bhabie – Hi Bich / Whachu know
Teprve čtrnáctiletá floridská rapperka Danielle Bregoli ilustruje události v "internetovém" světě hip hopu v roce 2017 a ukazuje, že cesta na stage už nevede jen přes street nebo TV. Stačí být pilně aktivní na sociálních sítích. Bhad Bhabie mnozí odkopávají coby malého smrkáče, jiní v ní vidí příslib do budoucna. Už tím se postarala tahle malá holka letos o menší humbuk.
French Montana ft. Swae Lee – Unforgettable
Jeden z nejsledovanějších videoklipů roku pracuje s prostou psychologií – člověk tak nějak zapomíná na vlastní problémy, když vidí jiné lidi se spontánně a nefalšovaně veselit uprostřed něčeho, co by leckdo označil za ruiny. Tady to zafungovalo.
J.I.D – Hereditary
Sedmadvacetiltý svěřenec Dreamville Records přistupoval k obrazovému zpracování tracku Hereditary ze svého letošního debutu The Never Story opravdu pečlivě a máme tu příběhový vizuál s téměř filmovými kvalitami.
Tyler, the Creator – Who Dat Boy
Tyler se musel v případě nového videa Who Dat Boy z desky Flower Boy opět utrhnout ze řetězu. A nesmí samozřejmě chybět vtipná tečka na závěr.
Snoop Dogg – Neva Left
Doggův pětačtyřicetiminutový snímek, doprovazející jeho loňskou desku Neva Left, jsme zařadili vzhledem ke stopáži o délce poloviny celovečerního snímku jako takovou menší výjimku. Jasně, nejde tu o hudební klip, a tak by si snímek Neva Left zasloužil diskvalifikaci, jde ale také o kreativní způsob, jakým obrazově rozvíjet náladu svého nosiče…
J. Cole – Neighbors
… J. Cole nám ukázal, že to jde udělat i opačně a v krátkém klipu o délce něco kolem sedmdesáti vteřin řekne všechno podstatné. Vizuální pozlátko má důvtip. Načasování Coleovy sloky s nástupem policejního komanda je přímo brilantní. Jedná se však jen o zkrácenou verzi vizuálu, který vyšel už na začátku roku.
Ezri – Be Right Back
Chcete bejt opravdu real interpret? Natočte videoklip ze svého pohledu. To už tu sice bylo několikrát, tady se ale sugestivní prostředek sešel s koukatelným scénářem.
Action Bronson – Let Me Breathe
Nejvýraznější podívaná k poslednímu dílu s Bronsoliniho série Blue Chips v podobě Let Me Breathe sice zrovna nepatří k největšímu zlatu, který kdy Action nahrál, samotné video ale opět jendoduše groteskní kousek.
Danny Brown – Ain’t It Funny
Nevím, co ve mě vyvolává větší otřes. Jestli Dannyho tvorba nebo inspirace morbidními osmdesátkovými sitcomy. Záměr? Pochopitelně.