Sem tam je možné na sociálních sítích vypozorovat nechápavou reakci, když v textu článku o některé ze součástek Sodomy Gomory uvádíme také označení „jedna třetina“. Ono se sluší s respektem k DJovi přeci připomenout, že SG team není jen o Řezníkovi a DeSadovi, přestože je nad míru jasné, že v záři reflektorů jsou hlavně oni. Interview s prvním zmíněným z rapperů jsme realizovali nedávno, druhého si necháme na jaro, kdy by mohl rozšířit svou diskografii o nový kousek. Tentokrát jsme se zaměřili na nepřehlédnutelného DJe Fluxe, který nechyběl v týmových barvách ani pětadvacátého lednového dne ve Vrchlabí, kam Sodoma Gomora se svou show zavítala.
Austy: Na seznamu tuzemských DJ´s jmen by ses neztratil, možná ale pro některé stále představuješ neznámou tvář. Abychom navodili atmosféru, že se nebavíme s nějakým nováčkem, popiš mi své první hudební kroky a tu cestu… kde se objevila ta láska k černému zlatu?
DJ Flux: V roce 1993 jsem viděl v televizi videoklip od DJ Jazzy Jeff & The Fresh Prince, Jezzy Jeff tam skrečoval a mně se to tenkrát strašně zalíbilo. Na základní škole jsem byl ve třídě s klukem, který si říká DJ Olivaz, a spolu jsme to hrozně milovali. Jeho starší brácha už tehdy na mejdanech hrál, takže nějaký ty vinyly tam už byly. Můj táta byl navíc muzikant, hrál v big beatový kapele na klávesy a kytaru, navíc byl vášnivým sběratelem vinylů. Od malička se mi to prostě hrozně líbilo, už jako malej kluk jsem otáčel jeho desky, když hrály, později jsem i nějaké poškrábal, když jsem zkoušel dělat ten djing. S tím kámošem ze základky jsme pak různě experimentovali, doma kurvili gramofon, takovou tu starou věž… (smích)
Takže vlastně už třeba v deseti letech už jsem míchal desku spolu s cd v discmanovi. (smích) Až možná někdy v roce 1996 jsem si začal kupovat nějaký novější desky, ale i v té sbírce po mém tátovi jsem našel spoustu úžasných kusů. O dva roky později jsem si vydělal na svůj první DJskej gramofon, kterej byl sice řemínkovej, ale tenkrát to byla darda a stál asi devět tisíc a až rok potom jsem si koupil mixák. Prachy nebyly, takže jsem se tenkrát rok učil používat jen gramofon, ale potom už jsem to měl celkem najetý, když jsem ho začal s mixákem používat. V tu dobu jsem už pak chodil někam hrát a nebyl úplnej lajk, co by to neuměl míchat. Tehdy to bylo dost o tom, že spousta DJ´s si kupovala desky, ale hrála to až na mejdanech a začala se to tím tam učit, což byla taková vomrdávka. Začal jsem tenkrát hrát drum and bass. House music, hip-hop a techno už bylo hrozně profláklý, ale drum and bass v tom 98 byl ještě furt underground a málo lidí ho hrálo. Jelikož mě ale bavilo scratchování, tak jsem začal experimentovat s hip-hopem, protože se to do něj hodilo víc.
Sbírka po tátovi, ale i neustále ohlížení na vlastní pěst na trhu s deskami. Kolik ta tvá sbírka dneska už čítá kusů?
Po tátovi jsem zdědil asi dva tisíce desek, já jich měl taky tak nějak. Teďka už i víc, protože jsem začal sbírat malý sedmipalcový desky. Doma budu mít celkem asi tak šest tisíc desek. Neřekl bych, že to je nějak extra moc, ale já už to nemám kam dávat. V garáži mám vinyly, doma mám vinyly, jsou prostě všude. (smích) Je tam ale všechno, já sem nikdy hudbu nedělil podle žánru, ale jestli je dobrá nebo špatná. Čím jsem ale starší, tak poslouchám víc starší muziku. Miluju vážnou hudbu, jazz, big beat, swing nebo rock and roll. Někdy si občas poslechnu rád i dechovku. (smích)
Já bych rád více rozebral to tvé zainteresování v českém hip-hopu. V úvodu jsi popsal, že tvá cesta nebyla striktně žánrová, ani dnes nehraješ pouze na žánrových mejdanech. Myslíš, že ti to v pomyslném žebříčku „popularity“ oproti profesním kolegům uškodilo? Má v tom prsty i fakt, že ses nikdy neprezentoval jako producent?
Já jsem to vždycky dělal hlavně proto, že se mi to líbilo. Nebyl tam ten záměr, abych byl známej. Dneska je to asi spíš obráceně, lidi dělaj DJe nebo cokoliv, jen aby se zviditelnili. Mě bavila muzika a nikam jsem se nedral. Až tím, že jsem vyhrál ty soutěže, tak jsem začal bejt známější. Dřív jsem bydlel v malém městečku Počátky na Vysočině. A nikdy jsem taky nedělal tu produkci, vždycky jsem někomu kryl na koncertech záda, víc mě bavilo to hudbu míchat než skládat. Myslím si ale, že tak jak to je, je to vlastně správně. Dneska už mám svůj label, vydávám svoje vinyly a nějakou produkci už dělám, jsou to různé žánry. Asi to tak mělo bejt. Jsem s tím v pořádku.
Nelákalo tě tedy věnovat se té produkci o něco více než doposud?
Já už se cítím jako zaběhlý. Udělal jsem si vlastní label Buggy Records a už máme dva dvanáctipalcové vinyly, dva sedmipalcové, celkem pěknou sbírku tracků a různejch remixů. Samozřejmně se pořád pracuje na další nové muzice. Už se to dle mě trochu rozjelo, ale dřív samozřejmě nebyla ta technika, nebyl ten čas a nebyla ani ta trpělivost a výdrž. Člověk byl mladej a měl úplně jiný starosti. Vždycky jsem si říkal, že tohle počká, že to počká… a najednou už je člověk strarej a říká si, že už by se na to měl vrhnout. Je to ale na dobrý cestě a máme spoustu novýho materiálu.
Už je čas, už je čas…zajímavá otázka, na kterou veřejnost nikdy nenašla shodu, je, kdy je v rapu relevantní odejít do penze. Za velkou louží už vidíme na stagích nemálo šediváčů, u nás už také dorůstají a dávno už to není jen žánr pro mladé. Jak je to u DJ´s?
Oproti dřívějšku je dnes už hip-hop celosvětovej boom. Stačí se podívat třeba na Grandmastera Flashe, LL Cool J nebo Public Enemy. Celej život tím žili a jednou umřou jako věční milovníci žánru. Čím je však člověk starší, tak se mu mění hodnoty. Přijdou chvíle, když už tě to tolik třeba nenaplňuje, ale já jsem se třeba vrátil zase ke sbírání těch vinylů, objevil jsem kouzlo malých sedmipalcových desek a přiznám se, že DJing na nich mě bude bavit asi celej život. (smích) Dokud to má člověk rád a dokud to půjde, tak to prostě dělat budu, i když časem už to třeba na nějaký velký mejdany nebude. Když to budeš dělat dobře, tak o tebe zájem bude a dokud o tebe ten zájem bude, tak tě to může i naplňovat.
Před pár lety tě oslovila Sodoma Gomora, abys byl jejich dvorní DJ a této role či výzvy ses nezalekl. Bylo to pro tebe v něčem nové, anebo mejdany s Řezníkem a DeSadem jsou v podobném duchu, jako v minulosti třeba s PIO Squad?
Asi to v ničem nové nebylo, já jsem to měl vždycky rád. Začínal jsem vlastně kdysi jako DJ pro Psychickou Smrt, pak De Zrechts, Zeměvzduch nebo Oliver Lowe & Friends… když jsem měl čas, tak jsem to vždycky hrozně rád dělal. PIO Squad se mi ozvali kdysi dávno, pak ale natočili novou desku s Cut Demem, tak jsme si řekli, že by bylo rozumný, kdyby to s nimi odjel on. Já byl volnej a naskytla se Sodoma. Kluci mě chtěli už dřív, ale tehdy na to nebyl čas. Dali jsme to, přišlo to asi v pravou chvíli a jsem za to rád. Jelikož jsem začínal s Marizem (El Maroon) v Psychické smrti, tak mi to se Sodomou tak moc jiný nepřijde. (smích) Vždycky přijedem, nepijem, vodehrajem a jedeme domů… (smích) Můžu jenom říct, že občas je sranda. (smích)
Dlouhou dobu se v českém rapovém prostředí řešilo téma, zda se dá na našem malém rybníku uživit. Jsou jména, která již dávno jasně signalizovala, že ano, ale většinou jde o rappery. Jak je to s těmi, co stojí na stagi v jejich stínu? Je to hratelné anebo ti pomáhá i to, že nehraješ jen na hip-hopových akcích?
Jsou tu určitě lidé schopní a šikovní. Jedni se umí skvěle prodat a pak si žijou život asi podle svých představ, a pak jsou ti…no asi třeba já, který se to pořád učí. Nikdy jsem se nikam necpal, neuměl jsem lízat prdele tím správným způsobem. Tam, kde dneska jsem, jsem vlastně proto, že jsem dobrej. Ať se nikdo nezlobí, ale tak to prostě je. Všechno je to vydřený a správný lidi to dokázali ocenit.
Kromě DJe na mejdanech je také skrze sociální sítě známé, že hraješ o poločasech pražské Sparty na Letné. Jak se taková spolupráce vlastně upeče a jaký jsi fanoušek fotbalu ty?
Je to tak, že jsem fotbal nikdy nesledoval. Až do chvíle, než jsem byl osloven. Samozřejmě jsem teď začal víc kontrolovat fotbal, hlavně kdy mám být na místě. (smích) Vím, že Sparta je nejlepší klub v Česku a fandím ji, ale i tak mi to zase až tak moc neříká. Jsem rád, když vyhraje. Je to krásná práce, ale jako každá jiná, protože v minulosti sem už jezdil hrát na některé sportovní akce. Třeba na mistrovství světa v beach volejbale či basketballu nebo i Jizerskou padesátku. Je to úplně jiný styl DJingu, všechno jede přesně na čas, podle daného scénáře.
Hrál jsi ale někde před více lidmi než na vyprodané Letné?
To si můžeš být jistej. (smích) Přeci jen osmnáct tisíc lidí je osmnáct tisíc lidí. To na žádným festivalu nepamatuju. Samozřejmě by se dalo říct rádio, ale tam zase nevíš, kolik lidí to poslouchá a nevidíš je.
Přehled úspěchů DJe Fluxe:
1st. DJ MASTER 2009 – Show Category
1st. DJ MASTER 2009 – Technic Category
1st. CZ/SK DMC Teams 2010
3rd. CZ/SK DMC Championship 2010
1st. CZ/SK DMC Teams 2011
2nd. CZ/SK DMC Supremacy 2011
1st. CZ/SK DMC Teams 2012
2nd. CZSK DMC Supremacy 2012
1st. CZ/SK DMC Teams 2013
2nd. CZ/SK DMC Championship 2013
2nd. CZ/SK DMC Supremacy 2013
3rd. World DMC Teams London 2013
3rd. World DMC Teams London 2014
1st. CZ/SK DMC Championship 2015
1st. CZ/SK DMC Supremacy 2015
3rd. World IDA Final Showcategory 2015
1st. CZ/SK DMC Championship 2016
1st. CZ/SK DMC Championship 2017
1st. CZ/SK DMC Supremacy 2017
1st. CZ/SK IDA Technic 2017
1.st CZ/SK IDA Show 2017
1st. CZ/SK DMC Championship 2018
1st. CZ/SK DMC Supremacy 2018
1st. CZ/SK IDA Technic 2018
1.st CZ/SK IDA Show 2018
1st. CZ/SK DMC Supremacy 2019
1st. CZ/SK IDA Technic 2019
1.st CZ/SK IDA Show 2019