Sdílej
Často slýchávám názory z okolí, že se scéna ubírá špatným směrem. Tento dojem je mnohdy vytvářen ale z velice krátkozrakého pohledu, jenž hledí jedním směrem. Ta pestrost a četnost stoupá každým rokem, jen je třeba, aby si každý jedinec uměl oddělit zrno od plev, a nehleděl jen na to, čemu se dostává největší pozornosti. I proto člověk s chutí pátrat každoročně narazí na několik releasů, které se hlásí k filozofii, která byla posluchačům sympatická i před deseti, patnácti či dvaceti lety. Pak už jen záleží na tom, zda je rukopis a osobitost natolik poutavý, aby i tito hráči nevymřeli časem po meči.
Širší veřejnost to většinou mine jak první jarní paprsky slunce. Nedostává se jim čísel, zajímavých prodejů, dostatečného počtu koncertů a z řehole se stává koníček pro pár věrných. I díky slabší aktivitě na sociálních sítích mnohdy není celorepublikově známo, že se vůbec něco děje či vydává. A tak se stává, že i deska se zajímavým konceptem, výpovědní hodnotou i nadčasovostí může zapadnout prachem dříve, než se prakticky trhu otevře. Není to lichotivá vizitka, proto jsem si nechal na recenzi tohoto alba pár týdnů navíc, abych si tuto hypotézu sám potvrdil.
Comeback Zeměvzduch je zajímavým tématem především pro posluchače, kteří tuzemskou scénu sledují již více jak patnáct let. Jihočeští veteráni si v dobách první renesance tuzemského rapu vysloužili být jednou z vlajkových lodí svého kraje. Spolu s De Zrechts nesou hrdě prapor dále, ale vlivem faktu, že se mládež zaměřuje spíše na nové cesty, preferuje spíše vizáž nežli obsah, se postupem času vytratili z paměti. Do karet jim zcela jistě nenahrála ani společná pauza, neboť dnes je třeba být neustále na očích a připomínat se. A tak tu máme návrat, který sluchovody rozhodně neurazí, ale poptávka po něm je na úroveň výsledku až tristně bídná.
Bohužel se nacházíme v oblasti, kde někteří lídři tolikrát převlékli kabáty, že se prakticky trueschoolové zázemí vytratilo. Aby se blýskalo na lepší časy, není třeba chodit příliš daleko. Stačí se inspirovat například v Polsku, kde boombap a staří vlci stále umí štěkat velmi úderně a těší se velmi dobré přízni početného publika. U nás se staré poctivé zvuky a postupy možná až nesmyslně stáhly do ústraní, hráči vyklidili svá místa a jen poukazují, jak je to špatné. Již delší dobu se domnívám, že je stále v jejich silách ten nepoměr vah obrátit ve svůj prospěch, ale je třeba tomu jít naproti. Ta mezera odnaučila lidi po třicítce pravidelně chodit na koncerty, stali se z nich domácí posluchači a ten koloběh se prakticky zastavil.
Nezbývá, než intenzivně pumpovat nové věci do éteru, zkusit si získat zpět ty mety a ukázat i mladšímu publiku, že jim mají co nabídnout. Samozřejmě bez nutnosti přizpůsobovat se, jak tomu bylo dlouhá léta pravidlem. Český trh není velký, ale dokáže se uživit, stejně jako se vyvíjet a růst. Musí tomu ale obě strany jít naproti. Vraťme se ale k desce „Antistress“, které ve finálním součtu škodí promo, jež bylo ošizeno. Možná, že právě tato recenze pomůže k objevení alba, někteří zjistí, že se na podzim něco vydalo. Je super vydat album bez prominentních hostů, ale možná, že by tomu některý výrazný hráč taky mohl pomoci. Není nutné to stavět na dvaceti hostech, ale dvě jména by této desce slušela. Výsledek by pak měl větší dosah než jen regionální. Bohužel jsem taky neslyšel v tracklistu bombici, která by se nesmazatelně zapsala do historie. Výsledek funguje jako celek, což je u dnešních alb stavěných na dvou hitech super, ale je třeba mít vždy v rukávu eso, které upoutá tu pozornost.
Producentská stránka výsledku kope a hraje oběma rapperům do not. Ušito na míru, podle vkusu vybráno a s grácií zandáno. Bee potvrdil, že mu léta neubrala na jiskře a zapálení pro řemeslo. I když není denním chlebem, přistupuje k němu se zodpovědností. Regie pokračuje tam, kde si cestu vytyčil s pozdějšími projekty MVP či sólovou dráhou. Oba jsou ve svých rolích usazeni pevně a výsledek jasně poukazuje na vyzrálost a zkušenosti. Vtipné punchlines pobaví, ale zároveň poukazují na to, co se autorům na současné scéně a pozornosti nelíbí. Vypadá to jako otřepaná fráze, ale na této adrese mi to nevadí. Jsme svědky barvitých přirovnání a jasných důkazů, co by se mělo změnit. Bohužel však stejně jako u dalších děl podobného rázu nevidím manuál, jak k té změně dospět. Sympatický pohled ve výsledku opisuje to, co už bylo nesčetněkrát řečeno. A bohužel nenabývám dojmu, že se po této desce něco změní. Také není jisté, zda autoři chtějí, aby se něco změnilo, protože v některých pasážích budí dojem odevzdanosti a smířenosti se stavem situace, přestože spokojeni nejsou.
Comeback Zeměvzduch rozhodně neurazí a vyplní mezeru na trhu. Ta mezera ale není příliš široká, jak jsem se snažil v několika odstavcích výše popsat. Na jednu stranu je to škoda, na tu druhou to může být hnací motor pro to, aby se ledy pohnuly. Nevím, zda právě z Českých Budějovic může ta hybná síla přijít, ale rozhodně to mohou být velmi schopní důstojníci, kteří tomu pomohou. Výsledek jejich snahy se dá přelouskat od začátku do konce a po roce se k němu bez obav vrátit.
7/10
Už jsi četl?
