hledat

ZEBRAHEAD

Sdílej

Český název: Barva Lásky Stát: USA Čas: 96 min Režie: Anthony Drazan Jak už jste se možná všimli, setkáváte se na webu i se staršími věcmi (alba, atd.) a dokonce i s některými, co bývali v naší staré dobré modré verzi webzinu. Podobný případ je i tahle recenze na film Zebrahead. Je to tu z jednoho prostého důvodu: Spousta lidí to ve starý verzi nečetla. Děj filmu Zebrahead se odehrává v roce ´92 v Detroitu, ve kterém je většina populace černá. Zde pochopíte, že problém „černá a bílá hudba“ je nic, protože vyplývá z odvěkých rasových problémů. Ono – když se někdo nějakým způsobem liší, tak ho někdo druhý nemá rád, protože se prostě jen odlišuje od jeho představy toho dobrého. Ale to co je dobré je diskutabilní a relativní pojem. Klasický případ – Punk vs. náckové…Má někdo zvás rád diskofili? Zack (bohužel jména herců zde nebudou – titulky totiž taky nebyly), což je bílej týpek, se dá dohromady s černou Niky, právě přistěhovalou z NY. Shodou okolností je to sestřenice Zackova nejlepšího kámoše Deeho. Když se vidí poprvé, Zackova bejvalá mu právě docela drsně naznačuje, že na něj sere. Její matka se na to nekouká zrovna dvakrát dobře, spíš naopak a snaží se Zacka vůbec nebrat na vědomí. Taktéž Nutt – soused Niky a její matky (rovněž černoch), nemá Zacka v lásce, ale tady je to podpořeno ještě jeho chtíčem po řádný buchtě. A Niky je tu nová a je to roštěnka, jak má bejt, takže se není čemu divit. Když už se Zack a Niky poměrně dobře znají, pozve Zacka jeho bejvalka na nějaký mejdan. Zack přijde i s Niky a to je právě ten kámen úrazu. Jsou tu totiž všichni bílí a když nějakej kámoš Zackovi jen tak ze srandy řekne něco o tom, jak se mrdá do černý díry a Niky to zaslechne, je to všechno v prdeli. Ale Zack se nevzdává a snaží si Niky, která se málem spustila s gangstrem Nuttem, udobřit jak se dá. Daří se mu to dost pomalu. Věci se pořádně dají do pohybu až na stadiónu pro kolečkový brusle – mimochodem jako DJ je tu Freh Prince, kde Niky o5 oblejzá Nutt snaží se jí stáhnout. Té se to ale nelíbí. Po chvíli se do toho vloží i Zack a Dee a začne hádka. Bohužel, jak už to v takovýhle filmech bývá, někdo zařvat musí a tak, když Dee shodí Nutta na zem, ten vytáhne bouchačku a Deemu se strojí pohřeb. Tahle událost dá do pohybu dalších několik situací (mj., Zacka i Niky chtějí vyhodit ze školy – je to smíšený pár a to přece „nejde“ – Zack dostane radu: „Drž se svých lidí“), které nejsou moc příjemné. Když jsem film viděl poprvé, nezdál se mi zas až tak dobrý, jak se o něm mluví. Niky je opravdu korektní buchta, ale Zack je mi jevil jako nepříjemnej tvrdohlavej a krajně nesympatickej týpek. Ale potom jsem si řek: „No, proč ne? Vždyť všichni lidi nejsou hezký“. Potom začne děj nabírat na obrátkách, začne být emocionální a na to, že Zack je divnej zapomenete. Anthony Drazan se tu soustředil právě na otázky rasové tolerance (nebo nesnášenlivosti?), což se cení, protože ve většině filmů jsou bílí a barevní vedle sebe jako přátelé a přitom skutečnost je úplně jiná. Setkáváme se tu s tímto problémem dokonce i v reálný rovině, ve světě normálních lidí (přátel a příbuzných Zacka i Niky). Sami dovedete představit, kdybyste přišli na mejdan cikánů (pokud to čte nějaký cikán, tak sorry – platí to i opačně), jak byste se tam cejtili. V Americe je to ještě o mnoho horší. A když k rasovým problémům přidáme ještě problémy vyplívající ze vztahu, všechny tyto pak nabydou patřičně na velikosti. Co se týká hudby, je snímek naprosto nabitý korektním hip hopem. K filmu samozřejmě vyšel soundtrack pod jménem Zebrahead (jak jinak), který je (nebo spíš byl) k dostání i u nás a jsou na něm samý pecky. Mj. třeba A.M.G., MC Breed, Kool Moe Dee, Boss a taky Nas (v té době ještě Nasty Nas) a jeho vůbec první pecka „Halftime“, díky které začla jeho hvězdná, nyní bych řekl už upadající kariéra. Autor: Arrahada

RUKAHORE_SHOP_BANNER

Diskutuj na Bbarak.cz

Your email address will not be published. Required fields are marked *