Sdílej
Pokud hledáš devadesátkové podklady a hluboké texty přetékající výpovědní hodnotou, tak raději k této záležitosti vůbec nepřičichávej. Ono nejde ani o to, že by Logic neměl co říct, ale jeho hlavní disciplínou je umět to foneticky zabalit a prodat. Nehledá širokou slovní zásobu a nesnaží se být v textech erudovaným odborníkem na mateřský jazyk. Umí ale dobře pracovat s projevem a ohýbat barvu slov tak, aby ve vás vyvolala pocit spokojenosti. Což na to, že rýmy zde z pohledu češtiny hledáme velmi obtížně, či nám nic nového a světoborného řečeno vlastně není. Hlavní asi je, že to svou posluchačskou základnu má a svůj dílec v rapu ukrojen byl.
Logic začal budovat svůj píseček už před lety a striktně si šel za svým. Musíme ocenit jeho cestu, která rozhodně spadá do kategorie trnitých. Dnes už ho však vnímá nejen početná uctívačů, ale získal si i respekt některých lidí na scéně, což vykazuje větším počtem dříve nemožných spoluprací. Hudební řemeslo má výhodu v tom, že v jednoduchosti je krása. Čím méně musíte u hudby přemýšlet, tím víc na sebe nabalí posluchačů. A Yzomandias cílí jednoduše na prvotní pudy a díky dobré práci s hlasem a technikou prodává. A prodávat bude, protože se nedomníváme, že by nastal pád jako v případě Římské říše. Brilantním tahem zacílil na trh a vyplnil místo, které by si vzal určitě i někdo jiný, kdyby tu nebyl. Nemalujme si iluze, že by se tato odnož rapu do Čech nedostala.
Záležet bude na tom, jak dlouho se tento subžánr rapu udrží na výsluní. Převzato z poza velké louže přišlo do Čech něco jednoduchého, co však vykazuje energii, která dodává mladým sílu. Stačí pak nabídnout texty, které vykazují růst jedné generace, a úspěch je zaručen. Pro starší generaci nepochopeno, ale mladí v tom vidí sebe sama nebo vzhlíží k jeho interpretaci jako v múze. Budeme bedlivě sledovat, zda tato generace bude s interpretem i nadále vyrůstat a vývojem reagovat na jeho další cestu. Může také nastat, že se bude boom motat do pár let zase kolem něčeho jiného, a pak nezbyde, než se pokusit dav udržet nebo převléct kabát.
Vraťme se ale k nové desce „Sbohem Roxano“ obsahující celkem čtrnáct věcí. Ono ta omáčka v úvodních odstavcích měla smysl, i když možná nebyla v očích některých čtenářů zase až tak pochopena. Yzomandias od prvních minut pokračuje tam, kde skončil před rokem. Pokud hledáte progres, naleznete ho v posunu v technice a práce se slovy. Autor si vyhrává s každou koncovkou a klade důraz na slovní spojení, které by díky poutavosti mohly časem zlidovět a postavit se po bok dnes již legendárních záležitostí. Záležet bude na tom, jak se k tomuto albu postavíte. Pokud chcete vypnout, bavit se, v klubu vytěžit energii pod stagí do syta a nepřemýšlet nad každodenními problémy, budete spokojeni. Racionálně uvažující člověk hledající složitost nejen v textu, ale i v produkčním měřítku, možná ani toto album nedoposlouchá. Problém asi nastává v práci takové, protože zatím neslyším skladby, které by byly skloňovány i s odstupem času, přestože aktuálně pozornost získávají.
Yzomandias se tváří jako jeden z nejlepších byznysmenů ve hře, ale ono to tak také je, protože doba mu přeje, proto je uvěřitelné, že to Bentley jednou přijde. Jak by vám řekl ekonom, ten obal prostě prodává. Od prvních minut se na vás chrlí salva egotripů, které poukážou na fakt, že autor bojoval s okolím, než si získal respekt a ten respekt potom přetavil v první zelené kapříky, které se začaly časem množit a množit. Svou lásku k měně vykazuje na každém rohu a moc dobře tím dává najevo, že právě měna udává postavení v dnešním žebříčku hodnot.
Na jedné straně se jeví nový produkt jako výpovědní prázdno, ale na druhou stranu je nutné ocenit, že pět četně užívaných témat je zpracováváno bez bázně na tisíc způsobů. Napadá mě však otázka, zda jíst kuře na sto způsobů bez strachu, že budu mít do roka v podpaží peří. Když bych měřil v rámci stáje, tak Jickson vykazuje větší poutavost v textu, pak tu máme i nohsledy z týmu, kteří se asi nikdy nevymaní z područí schopnější tváře a jako grupies se budou držet za ruku, dokud to bude jen možné. Nebýt v tracklistu Čis Tý a Smack, jednalo by se asi o dílo tvořené na vlastním písečku, ale ani v tomto případě nelze říct, že by hosté přispěli k výsledku nadstandardním materiálem.
Výsledkem je stopáž, která vykazuje na tuzemské poměry neotřelé beaty, které však nejsou svými melodiemi natolik silné, aby v hlavě duněly více jak jednu sezónu. Zapadají ale do konceptu interpretova projevu, který se opět ve svém subžánru o kus posunul. Jakub je svým pánem a nehodlá si nechat srát na hlavu. Nemyslím si, ani že by tato recenze degradovala jeho práci, neboť sebou vytyčené řemeslo ovládá schopně. Bude to však ještě chvíli trvat, než se nesmazatelně zapíše. Deska funguje jako celek, motá se ale v kruhu a nevybočuje z ní žádný regulérní hit. V rámci stáje Milion+ se k nám dostalo ale to, co by se dalo v tuto chvíli označit jako vlajková loď.
5/10
Už jsi četl?
