hledat

Tags:

Václav Neužil z Dejvického divadla: Nejlepší hiphopová scéna v hraném filmu jsou pro mě freestylově vyvádějící Wu-Tang v parku v Jarmuschově „Ghost Dogovi“

Sdílej

Když vypráví o dokumentu ke klasické babičce „Chronic“, který jejího tvůrce Dr. Dreho zastihuje zavřeného v kalifornském studiu s celou tehdejší g-funkovou partou, oči se mu úplně blýskají. Zároveň si udržuje přehled i o současnosti, a ačkoliv uctívá a respektuje kořeny, je otevřen novým vlivům a nastupující generaci. Má rád Joeyho BadA$$e, J. Colea nebo Pushu T, doma má Andělem ověnčený vinyl „Akta X“ od Ty Nikdy a cení také Maniaka nebo Sameye z Haha Crew. A o kom že je řeč? O herci, jenž si kroutí již třináctou sezonu v Dejvickém divadle a za poslední pětiletku jste ho mohli zaznamenat kupříkladu v seriálech „Čtvrtá hvězda“, „Svět pod hlavou“, „Dabing Street“, „Zkáza Dejvického divadla“ či „Vodník“.  Ano, Václav Neužil, který si brzy zahraje ve filmovém zpracování legendárního Emila Zátopka, je „postižen“ hip hopem stejně jako my a právě jste si otevřeli rozhovor, který to během pár minut doloží.

Musíte často přesvědčovat své okolí, které může mít k rapu předsudky a nemusí ho respektovat jako plnohodnotný hudební žánr, že ne vše jsou jen vulgární říkanky do primitivní muziky?  

To si pište. Jsem hiphopový pionýr, pěkně to posouvám a vždy to všude obhajuju. Respektuju, že se to někomu nelíbí, protože mně se taky nelíbí nějaký jiný styl. Chápu, že někoho může odradit třeba monotónnost beatu, takže tomu rozumím. Mně to naopak baví, miluju samplování a myslím, že všechny ty disciplíny jsou strašně těžké. Líbí se mi právě důvod, proč to vzniklo, obhajuju, co za tím je a že to má pro ty lidi výpovědní hodnotu, pokud to tedy dělají upřímně. A samozřejmě musíte mít skills. To by pak mohl dělat každý druhý. Není jednoduché najít svoji flow a umět se s ní potom pohybovat s beatem, být nad ním, nebo pod ním, nebo si s ním hrát, utíkat mu, vracet se. To musíte být sakra muzikálně nadaný.

V rámci koncertu Ghostface jsem si všiml, jak si užíváte bomby, co na parket po jeho vystoupení shazoval Dj Lil Rowa. Hádám, že jste na tom vyrostl…

Je to tak. Hip hop jsem začal poslouchat někdy v roce 1992 nebo 1993, když mi bylo asi dvanáct, třináct. Hlavně Cypress Hill, Public Enemy, Naughty By Nature a měl jsem rád i Kris Kross a jejich hit „Jump“. Chytlo mě to hlavně kvůli beatům. Tenkrát jsem tomu vůbec nerozuměl, ale ty beaty mě zvedaly ze židle.

Teď už anglicky umíte?

Docela slušně jo, ale ne každému emceemu rozumím. Jde o tu jejich kadenci. Když mám ale čas, tak se na lyrics koukám, abych věděl, o čem je řeč.

Zmíněný Ghostface asi nebyl výjimka. Chodíváte se kouknout i na živáče i dalších hudebních hrdinů?

Chodím, ale ani mi to nepřipomínejte. Mám strašnou smůlu, že když už chci na něco dobrého jít, tak často hraju divadlo. Mám takové povolání, že šestnáct sedmnáct večerů v měsíci hraju. Když sem chtěl nedávno vyrazit do Futura na GZA, nemohl jsem, protože jsem byl zrovna s divadlem v Olomouci. Teď bych chtěl jet na turné Gods of Rap, kde budou samý starý páky jako Public Enemy, De La Soul nebo Dj Premier. Budou v Berlíně, nebo někde v Dánsku, ale taky nejspíš budu hrát.

Byl jste někdy například na Hip Hop Kempu?

Jojo, ale už si ani nevzpomenu kdy. Bylo to strašně dávno, rozhodně v dobách, kdy to začínalo. Kdysi jsem byl na Public Enemy, nebo na Wu-Tang Clanu, když byl v roce 2007 v Holešovicích a nepřijel Method Man. Když to vylepili, všichni jsme byli nasraní a taky to nebyl úplně povedený koncert. Vždycky si říkám, že je mi líto, že sem je neviděl, když byli v plné síle. Jinak jsem moc na koncertech nebyl, nejsem úplně koncertní typ. Víc mě baví bytová párty, případně když nějaký kámoš deejayuje a pouští svoje pecky a tak. Více než ten živáč si to užju v malý skupině lidí. Na tom publiku strašně záleží. Někdy jsem až moc zatažený, že se neumím uvolnit, a někdy zase naopak. Je pravda, že afterparty  po Ghostfaceovi byla dobrá, tam byla dobrá atmosféra.

„Hynek Čermák by to podle mě vůbec nedal, ale Ivanovi Trojanovi rap nevadil. Ten by to zvládl. Když by to bylo kvalitní, myslím, že by se mu ta energie líbila“

Jak by si podle vás užili takový podobný koncert třeba Hynek Čermák nebo Ivan Trojan?

Těžko říct. Hynek Čermák by to podle mě vůbec nedal, ale s Ivanem Trojanem jsme byli před rokem v New Yorku kvůli rozlučce Patrika Eliáše s New Jersey Devils. Byl s námi i jejich synovec, který tam žije a taky Ivanův devatenáctiletý syn František, jeli jsme taxíkem po Manhattanu do Jersey, vezl nás nějaký Polák a my jsme tam pouštěli český hip hop a PSH. Řidič měl jinou národnost, my jinou, byli jsme v cizím americkém městě, docela ironie, ne? Každopádně Ivanovi to nevadilo. Ten by to zvládl. Když by to bylo kvalitní, myslím, že by se mu ta energie líbila.

Najde se v Dejvickém divadle někdo, kdo má k rapu vkusově blízko?

Nejvíc má tady hip hop v krvi můj kolega Pavel Šimčík. On i má svoje lyrics, občas, když se opije, tak spustí. A on si i píše do šuplíku. Původem je z Jižáku, tak si zažil své. Myslím, že je odkojený na Beastie Boys a spol.

Vy osobně jste někde rapovat nezkoušel?

Zkoušel, ale nic se nenahrálo. Pak mě ještě zhruba před třemi lety strašně lámal Dědek, jenž byl tady v divadle zaměstnaný jako osvětlovač a který si pořád občas jemně zajamuje s Katem. Znal mě z jeviště, věděl o mé vášni a říkal, že to tam mám. Odpověděl jsem mu, že kdybych něco napsal, tak jo, ale ještě jsem se neopovážil. Myslím, že hip hop musí být absolutní pravda a nutnost, musíte tím chtít něco sdělit. Já bych to pak od sebe bral jako fake a příčilo by se to hip hopu, jak ho chápu.

A co někdejší typická móda typu širokých džín a péřovek v klubu, kde bylo 30 stupňů?  Také jste dodržoval uniformu?

Jo, jel jsem v tom. Ne úplně striktně, ale samozřejmě kšiltovky a veškeré hadry jsem se snažil v rámci možností mít. Pamatuju, jak ze mě vždy máma ve čtrnácti patnácti šílela, že jsem chtěl všechno XXL, protože jsem zásadně nemohl mít oblečení, který je na mě a muselo to být vždycky velké. Mně se ta móda líbila a líbí víc, než styl současných hiphoperů, kteří jsou zase slim boys. To už mě tolik nebaví.

Versus:

Westcoast vs. Eastcoast?

 – Eastcoast, protože já sem Wu-boy.

Indy a Wich vs. PSH?

– Mám je v jednom balíku. Neumím říct.

Tupac vs. Biggie

– Biggie

Nas vs. jay-Z

– Nas

Podporujete merch interpretů?

Nosím oranžové tričko od PIO Squad k jejich poslední desce „Stromy v bouři“.

Chápu správně, že chováte PIO v úctě a řadíte je k tuzemské špičce?

PIO jsou pro mě moc dobří. Líbí se mi hlavně ta poslední deska, ta mi přijde hodně vyzrálá. Mám pocit, že se jim povedlo stárnout. Jsou zhruba stejně starší jako já, skoro čtyřicátníci. Stárnou a zároveň mají ve flow tu hiphopovou drzost. Obsah přitom není banální a furt zpívají o tom, co zrovna žijí, což mi přijde dobrý, že to není směšné, že už nevykřikují to, co v šestnácti, protože to ani dělat nemůžou.

Znáte je osobně? Máte jinak přímo v branži nějaké známé, nebo i kamarády?

Malinko jsem se seznámil s PIO, když jsem jim křtil vinyl. Trošku se znám s Efkem, ale nemůžu říct, že to jsou úplní kamarádi. Že by to byli úplní felaci, to ne. Jemně se znám díky jinému kamarádovi s Orionem, kdysi byl i tady v divadle. Když se někdy vidíme – myslím, že chodí na Vinohradech do stejné pivnice – tak si pokecáme, ale jsou to spíš náhodná setkání.

„Ne všechno obsáhnu, protože se mi nelíbí trap a všichni ti současní í hrdinové typu Lil Boys a Lil Všechno, jejichž hudba mě nedokáže nijak vtáhnout, ale pořád si jde vybrat“

Kdo další z tuzemských vod patří k vašim oblíbeným interpretům?

Mám rád Prago Union. Mám rád úplně první desku PSH „Repertoár“. Mám rád Slováka Sameye, přijde mi, že je velmi talentovaný. Ne vše, ale to sólo album a třeba „V dialke vidim svietit sidlisko“ mi přijde jako jedna z nejlepších písní na naší scéně za poslední dva roky. V českém rapu se snažím vyznat a držet krok, abych měl přehled, co se děje. Ne všechno obsáhnu, protože se mi nelíbí trap a všichni ti současní í hrdinové typu Lil Boys a Lil Všechno, jejichž hudba mě nedokáže nijak vtáhnout, ale pořád si jde vybrat. Líbí se mi Maniak, má skills, je šikovnej a například jeho diss track „Mačkáš mi hada“ má jednu z nejlepších flow za poslední dobu. Písničky nebo sloky, u kterých vidím, že to jde z něj a že nic nepředstírá, má i Boy Wonder. To jsou lidi, kteří mi přijdou zajímaví.

Všiml jsem si, že sbíráte vinyly. Máte mezi nimi nějaký klenot?

Jsem devadesátkový kluk a měl jsem strašnou sbírku cédéček a teď je to pro mě k ničemu. Furt to ale doma mám a nechci to vyhodit. Teď si něco takového vytvářím znovu na vinylech. Jsou to zatím jenom desítky, není to tak velká sbírka, ale je to jiný druh poslechu. Mám limitovanou edici Kendricka Lamara „To Pimp a Butterfly“, hezká placka z Austrálie. Pak vlastním originální vinyl Naughty by Nature „19 Naughty III“ a ještě u mě najdete třeba A Tribe Called Quest a jejich 30 let starou prvotinu „People’s Instinctive Travels and the Paths of Rhythm“, tak je skvělá, taková raritka z té doby. To jsou tři desky, za které jsem rád.

Když se kouknete na filmy a la„Straigh Outta Compton“, „Notorious“, „All Eyez On Me“, „Get Rich or Die Tryin’“ nebo „8 mile“, obstojí podle vás z řemeslného hlediska?

Obstojí to naprosto. Tam není žádná chyba, to jsou mainstreamové filmy. Takový „Straight Outta Compton“ byl těžce výdělečný snímek a Dre s Cubem, kteří v tom měli producentské prsty, na tom strašně vydělali. Trhalo to rekordy a ani to podle mě nečekali. Tady u nás jsem ale byl v kině paradoxně sám – tenkrát to byla nějaká odpolední projekce na Andělu a nebyla tam ani noha. Já bych naopak uvítal, kdyby to bylo víc špinavé a bral bych klidně i lowbudgetový film. Teď na Netflixu se mi líbil výborný dokumentární seriál „Hip Hop Evolution“, který má dvě série po čtyřech dílech a je to od začátků po devadesátky. Vlastně se mi víc líbí dokumenty o hip-hopu než hraná tvorba z prostředí tohohle žánru. Nejlepší hiphopová scéna v hraném filmu jsou pro mě freestylově vyvádějící Wu-Tang v parku v Jarmuschově „Ghost Dogovi“.

V minulosti už prošli zdejšími rapovými klipy i vaši kolegové Lukáš Hejlík, Táňa Pauhofová či Karel Heřmánek. Vy jste někdy podobnou nabídku nedostal?

Zatím ne, mrzí mě to. Točil jsem třeba s dvorním režisérem PSH Vítem Hradilem, ale to byl klip pro Davida Kollera, takže jiný žánr. Něco mi psal Filip z PIO, ale zatím se to nezrealizovalo. Už se ale mihnu v jejich videu s Cocotte Minute, je to však jen krátká sekvence ze křtu v Lucerně.

RUKAHORE_SHOP_BANNER
Tagy:
Bobby

V okrsku bbarak.cz jsem službám rapové policie oddaný od roku 2003.

  • 1

Diskutuj na Bbarak.cz

Your email address will not be published. Required fields are marked *