Sdílej
Pakliže byste si chtěli v současném áčku fotbalové Sparty pokecat o hip hopu, poslali bychom vás buď za dvacetiletým středopolařem Ladislavem Krejčím, nebo za o sedm let starším ofenzivním univerzálem Václavem Kadlecem, jenž začal hudbu výrazně vnímat v šestnácti sedmnácti letech, kdy se odstěhoval od rodičů a ve „sňatku“ s rapem je tak rovných deset let. S letenským kolegou Kozáka, Tetteha, Hložka a spol., jemuž se z útrob Generali arény podařilo „vypudit“ Kabáty či Tři sestry, nerozmlouval autor těchto slov o ničem jiném, než o našem milovaném žánru a jestli byste chtěli znát jeho hudební vkus a favority, na internetu nenajdete lepší místo, než právě bbarak.cz.
Bobby: Na Letné si ještě zažil kabinu i se „starými pákami“ Jaromírem Blažkem či Tomášem Řepkou. Jak moc se hudebně lišilo to, co znělo éterem tehdy a dnes?
Václav Kadlec: „Ta doba se nedá absolutně porovnávat. Hlavně jde o to, že dřív, co jsem měl alespoň možnost zažít, se muzika v kabině příliš nepouštěla. Maximálně před zápasem a to byla taková ta klasika – Kabáti, Tři sestry a tyto věci. Vojáky v hip hopu, kteří se poslouchají teď, nikdo nechtěl ani slyšet. Určitě ne tito starší zkušenější kluci. Celkově vůbec tou kabinou zněla muzika mnohem míň než teď, kdy je to 100 procent času. Nyní je hudba puštěná při každém posilování nebo cvičení a každý si něco navolí. To dřív vůbec nebylo. To se maximálně pustilo rádio, ale že by každý něco vyhrával, to vůbec a spíš tam bylo ticho a vyloženě se jen pracovalo.“
Převládá česká, nebo zahraniční produkce? Kteří letenští hráči jsou v tomto směru nejaktivnější?
„V současnosti už asi převládá česká, protože je nás tam více Čechů. Ale třeba před rokem, kdy jsem měli cizinců mnohem více, se většinou pouštěl nějaký americký nebo francouzský hip hop a nebylo to špatný. Teď vládne český hip hop, který pouštím více méně já, i díky tomu, že v poslední době trávím nejvíce času v posilovně. Někomu se to nelíbí, někomu jo, ale když už, tak si ostatní zapnou jiné interprety jako třeba Pokáč nebo Pekař, což není úplně to, co vyhledávám, ale dá se to. Jinak aktivní bývají Srdjan Plavšič, David Moberg-Karlsson, případně Matěj Pulkrab, ale hlavně se o to snažím já, protože při cvičení musí hrát právě hip hop.“
S kým ze současného áčka si o rapu pokecáš nejvíc? Nazval bys někoho odborníkem?
„Těžká otázka. Teď mě nikdo nenapadá, ale asi Láda Krejčí, který přišel v létě z Brna, To je mladej kluk a ten k tomu má asi nejblíž. Jinak můj nejlepší kamarád je taky blázen do hip hopu, takže to sdílím spíš s ním.“
Razíte tu a tam i na koncerty?
„Hodně výjimeřně. Většinou to bývá večer a to já moc takto do klubů nechodím. Naposledy jsem byl snad na Paulie Garandovi v Uhelně a to už je nějaký pátek. V Roxy jsem byl na Egovi, ale to už je tak tři roky zpátky. A pak když byl Ben Cristovao ve Žlutých lázních. Jinak asi ne, spíš na zahraniční koncerty doprovázím přítelkyni. Teď v létě byli v Praze Maroon 5, tak jsme vyrazili.“
Mistr české ligy z ročníku 2009/2010, jenž je momentálně stále na marodce, s tím, že poslední soutěžní utkání sehrál letos v březnu, už si v minulosti vyzkoušel i dvě zahraniční štace, a sice v německém Eintrachtu Frankfurt a v dánském Midtjyllandu. V českém národním týmu dosud dosáhl na šestnáct mezinárodních startů a čtyři přesné zásahy.
Když zmiňuješ Garanda, patří do tvé domácí TOP 5?
„Myslím si, že určitě. Nikdy jsem o nějaké nejlepší pětce nepřemýšlel, ale pouštím si ho často, takže ano.“
Chápu tedy správně, že jsi spíš na lyrické a poetičtější emcees, než na interprety, u nichž se na sdělení zase až tak nehraje?
„Dá se říct, že jo, ale vždycky záleží na náladě. Pustím si i Yzomandiase, Nik Tendo má teď nové cédéčko, který je fajn, takže jak kdy, ale je lepší, když to má nějakou pointu a text, z něhož si něco můžu vzít.“
Které domácí album považuješ za klasiku, na níž nedáš dopustit?
„Když se v rychlosti zamyslím, asi zase Paulie Garand a jeho cédéčko „Dank“. Roky už čekám na desku Bena Cristovaa, protože ho mám rád, akorát vydává písničky pouze jednotlivě a nedává do uceleně na CD. Kdyby to ale udělal, tak si myslím, že by to byl on.“
A baví tě Ben víc v polohách typu RnB balad „Poslední“, „Výhled“ a „Most“, nebo jsou ti sympatičtější odvázanější party záležitosti a la „Sweet Chilli“ a pod.?
„Upřímně mě Ben baví ve všech polohách. Pravděpodobnost, že udělá písničku, která se mi nelíbí, je tak 1 z 10. Je mi to u něj tak nějak jedno. Vím, že to není klasický hip hop, ale líbí se mi, jak to dělá a je dobrej. Jinak nesmím zapomenout na Ega, který je výbornej, hodně mě baví a jedu si ho často.“
Máš najedou diskografii Kontrafakt? A proč u tebe vítězí právě on a ne Rytmo?
„Nevím, jestli přímo najetou, ale každý cédéčko, co vydali, jsem několikrát slyšel a mám je rád. Ego mi je nějakým způsobem bližší jako člověk, ale Rytmuse mám taky rád. Akorát to není tak, že bych ho měl v playlistu. Když ho někde slyším, jeho songy se mi líbí, ale Ego je pro mě lepší. Nebo spíš bych řekl oblíbenější…“
Jakou hudbu sis naposledy koupil?
„Mám členství na iTunes, takže většinou si hudbu stahuju tam a zrovna dneska (pozn. aut. 2. listopadu) jsem si stáhl Nik Tenda, jehož „Fatamorgánu“ jsem poslouchal při cvičení a nebylo to špatný.“
Podporuješ interprety i třeba nošením jejich merche?
„Jen když jsem byl právě na koncertech Bena nebo Paulieho, tak jsem si tam něco koupil, jinak ne.“
V minulosti jsi žil nějakou dobu ve Frankfurtu. Co německý rap, nezachutnal ti?
„Ani ne, moc jsem se s ním nedostal do styku. Tím, že tam bylo hodně zahraničních hráčů, tak se to tam neposlouchalo, spíš tam jel francouzský nebo brazilský rap.“
Anglické lyrics jinak chytat stíháš? Kdybych ti teď nahlédl do playlistu, jaký zámořský jména bych tam našel?
„Žil jsem v Dánsku, takže anglicky jsem se naučil. Domluvím se, jsem s tím v pohodě, ale samozřejmě některý texty nestíhám, člověk se nad něčím zamyslí, ale písnička jede dál, takže to nechytí celý. Ze zahraniční asi nejvíc poslouchám Post Malonea a moc se mi líbil např. NF a jeho album „Search“.
