Sdílej
Ráno je dobré, když je venku hezky. Ráno je dobré, když po vás nikdo nic nechce. A dobré ráno si představuji také tak, že ho začnu hudbou, která mě uvolní a dokáže můj mozek dostat do mezipatra, kdy se houpe mezi polospánkem a nastartováním dalšího dne. Moe mi toho dne, kdy jsem vstával s jeho deskou, navodil zajímavou atmosféru, která vykazovala pohodu a klid.
Hrát s živou kapelou je bonus, který se nedostává každému. Ne každý dokáže s tímto benefitem pracovat tak, aby to fungovalo jako celek. Muzikanti neradi smyčkují, rádi ukazují, co všechno na svůj nástroj dovedou, a nechtějí být svázáni jednou nekonečnou linkou. Moe se obklopil zodpovědnými kolegy. Ví, co od nich může čekat, a dokázal v nich zažehnout zápal pro tuto věc. Pro projekt, který nebude oslňovat davy, ale dokáže se pohupovat na hranicích žánrů a sbírat kladné ohlasy u různorodého publika.
Možná je škoda, že debut obsahuje jen deset věcí, protože si pak kladu otázku, jestli se jedná o regulérní desku. Na druhou stranu zde registruju věci, které tu mají své místo a tracklist není zbytečně natahován jako guma od gatí tlouštíka. Přestože mi album jako celek lahodí, chybí mi tu výrazná hymna, která by časem zlidověla a tento projekt nesmazatelně zapsala do podvědomí jako A.M.O. Samotný Moe možná nebude rád za toto porovnávání, ale ono se samo vybízí a nelze ho přehlédnout. Dostáváme se tak do fáze, kdy by mohl být Moe situován do své nejslavnější role, kterou již nepřekoná, tak jako bude Daniel Radcliffe navždy Harry Potterem, Pierre Brice Vinnetouem nebo Elijah Wood Frodem z Pána prstenu.
Výsledkem je pestrobarevný koncept, který staví na obsahu ve svém sdělení a živé hudbě, která celému projektu dává svěží vzduch. Moe není slovníkem o dvou milionech stran, přesto dokáže svou zásobu využívat trefně a každé téma rozebrat po svém. Občas se v něčem až moc babrá, rád poukáže na sílu svého týmu, pohladí si ego, ale nepotřebuje si nic dokazovat. S tím je také nutné přistupovat k poslechu, neboť se nám nedostává desky, která by cílila na hlavní proud. Však také Moemu už není patnáct a nemá potřebu lámat fanynky v bocích.
Fresh skladby střídají věci, která jsou náročné na skousnutí. Ne každou stravu vytrávíš hned, musíš ji rozložit a pochopit. Pak ji buď přijdeš na chuť, nebo ji v tracklistu příště jen přeskočíš. Mezi nejsilnější věci této desky považuji skladby „Dobré ráno“, „Gentleman“, „PPC“ či „Pohlady“. Na chuť jsem však nedokázal přijít „Slobodu“, přestože Strapo nabídl pohodovou sloku. Mou pozornost neupoutala taktéž věc „Málo“, kde jsem si na často reflektované slůvko nejen v refrénu postupem času vypěstoval averzi. I tak ale oceňuji výpovědní hodnotu, přestože zpracování na výbornou nedopadlo. Sázka na jednoduchost a rychlé zapamatování není vždy tou správnou volbou.
U této stopáže člověk musí přemýšlet, co nám tím autor zamýšlí říct. Můžeš si to však pustit také jako kulisu a jen nasávat ten feeling. Má to dvě strany mince, ale jisté je, že v klubu se na tom z řetězu neurveš. Album „Pohlady“ bych doporučil spíše pro domácí poslech, ale rozhodně bych se na jejich show šel podívat, neboť díky živým nástrojům mohou jamovat a nemít zábavu pro nás nalajnovanou jako jiné tváře, jenž jsou řízené jen přesně daným konceptem. „Pohlady“ si rozhodně zaslouží svou pozornost, obsahují dobré a vkusné věci, ale lehce mi přijde, že když si už Moe nechce na scéně nic dokazovat a bojovat o přízeň publika, necítím z celku tu zdravou dravost. Nejde o sprint, nejde o rychlost, jde o pestrost, sytost a přínos…
6,5/10
Už jsi četl?
