hledat

Tags:

Sima – Bombím (2019)

Sdílej

Už více jak dvě dekády si pokládám otázku, proč širokou veřejnost zajímají věci, které je mohou obohatit jen na oko. Nejvíce sledované filmy jsou ty, které vykazují jednoduchý scénář, který často cílí na ty nejzákladnější pudy diváků. Celé je to zabaleno do plytkého hereckého umu s pár počítačovými efekty a srdceryvným soundtrackem v pozadí. Proč masy sledují seriály, které jsou dlouhé jak italské špagety a při vynechání několik desítek epizod prakticky o nic nepřijdete? A proč je v popředí zájmu hudba, která mnohdy odrůstá s generacemi a za pár let si na ni nevzpomenou ani rádia? A patří do této kolonky i slovenská princezna Sima, anebo se vymyká zaběhlým standardům?

Bylo by zábavné vyvolat diskuzi, kde by se mělo přesně definovat, kde začíná a končí hip-hop. Jestli nějaké hranice má, když by hudba primárně měla být dělaná tak, že právě ty hranice eliminuje a vhodně překračuje. Ortodoxní jádro se ale často rádo vymezuje, to co nelahodí, probodává pohledem a označuje za pop. Když se ale podíváme na jádro pudla, tak rap koketuje se všemi svými hudebními bratříčky a sestřičkami a proč by měl být zrovna popový sourozenec horším než třeba ten jazzový. Proč by měla být několik desítek let nakreslená šablona právě tou jedinou pravou? Každý nový subžánr vzniká jako mezera na trhu, která vyplňuje nějakou poptávku. A trh přece necílí jen na tebe, tak by bylo sobecké říkat, že taková hudba je zbytečná. Nemusí si s tebou potykat, ale neznamená to, že nemá právo na existenci.

Rapová scéna na Slovensku se oproti té české dosti liší. Tamní umělci se dokázali etablovat do idolů velkého množství mladých, ale i vyzrálejší veřejnost je vnímá jako součást a samozřejmost. To nahrává do karet celkovému byznysu, neboť do něj pluje mnohem více peněz, odráží se to nejen na koncertech, prodeji merche  a celkovém zájmu, ale také na faktu, že některé odnože hip-hopu se u našich východních sousedů vlastně stali číslem jedna v mainstreamu. Škatulkovat bez rozvážení vypovídá o tom, že hledíme jen jedním směrem a bojíme se či neumíme respektovat fakt, že můžeme krkem otáčet. Mluvíme tu jen o Slovensku, ale ono se to děje takto v celém světě, a tak můžeme směrem na západ narazit na ženské tváře typu Cardi B nebo Nicki Minaj. Těší se velké pozornosti, přestože tradičnímu hip-hopovému publiku nemají co nabídnout. 

Dnešní pestrost ti jako posluchači nahrává do karet, protože vychází tolik rozličných a specifických releasů, že můžeš věnovat pozornost jen tomu, co chceš. Ode mě se pak čeká, že se podívám na zoubek i tomu, čím zrovna ty třeba pohrdáš. A je jedno, z jaké větve své uši natáčíš směrem k přehrávačům a co se k tobě vrací zpět. Pokud se na nové album Simy podívám z profesionálního hlediska, tak se jedná o desku, která musí nějakým způsobem kvalitu vykazovat, když se na Youtube těší takovým číslům. Její hlavní devizou je dle mého názoru fakt, že si píše texty sama. Nejedná se tak o hráče, který jen papouškuje myšlenky jiných. Někdo může poukázat na fakt, že ji nalezla talentová soutěž, ale když lezeš na vrchol, nepřemýšlíš v půlce převisu, jestli ti budou fanoušci dole vyčítat, že jsi využil trasu s lepšími úchyty.

Při velikosti zájmu je patrné, že tahle tvorba se vymanila škatulce „žánru“ a stala se lákadlem pro širokou základnu. Při poslechu je to patrné i při výběru podkladů, které jsou velice pestré a dělají z desky jízdu, která nezačíná a nekončí na jedné asfaltce. Jediné, co se mi jako dlouholetému konzumentovi hudby nelíbí, je ten způsob zpracování díla. Je patrné, že primární posluchačskou základnou bude něžné pohlaví, ale není přesně definováno jakého věku. A verbální podání je vysláno tak, aby bylo snadno pochopeno a vstřebáno. Na můj vkus až moc lopatovitě s prvoplánem jasného efektu. Pokud bych měl tuto spekulaci nějakým způsobem zakončit, tak se jedná o sympatickou „soap operu“ ze Slovenska, která je módním i charakterním idolem dospívajících i snem těch, kteří si jej již splnit nestihli. Naděje ale umírá přeci poslední.

Hosté typu Nerieš či Separa jsou pak zpestřením, ale nikoliv hlavním chodem. Sima si „bombí“ svou cestu, která je zřetelná, ale zároveň dosti generační, proto bude zajímavé sledovat její vývoj a jak s postupem času bude pro posluchačský trh atraktivní. Tak nějak předpokládám, že s rostoucím věkem bude více a více cílit na zpěvnou složku a své vrstevníky. Proč to nižší hodnocení? Protože jsme web věnující se rapu a tahle hudba se ho dotýká už jen okrajově. A když to vezmu nezaujatě, tak mě bodá do oka ta obsahová stránka. Nesmíme zapomínat na fakt, že především rap, ale i kdejaký další žánr, je skvělý na vyjádření a obohacení, nikoliv jen jednoduchým opisováním běžného života se sladkým nádechem a možným happy endem.

4,5/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012 se slabostí pro rap ze všech koutů Evropy

  • 1