hledat

Tags:

Řezník – Život a smrt Alberta Hersche (2019; ZNK)

Sdílej

Dovolil bych si hodnocení této desky začít úvodem třetí skladby v tracklistu, kde se skrze zvukový výňatek ze soutěžního pořadu AZ-Kvíz dozvídáme, od jakého roku je Řezník ve hře. Od té doby uběhlo hezkých pár let, byli jsme svědky celé řady excesů a zajímavých momentů, ale nikdo nešlo Martinovi Pohlovi upřít, že je na tuzemské poměry originální. Přestože ukázka také jasně poukazuje na fakt, že starší generace v Čechách nemají stále potuchy, kdo ten týpek s maskou je, jiní si na něj ukazují prstem. Rodiče nevěřícně kroutí hlavou a nejraději by své děti přivázali v pokoji k posteli, když se blíží koncertní víkend, ale věrní fans jsou ochotní urazit i delší vzdálenost, aby jej opakovaně viděli pod stagí. Majitel jedné z nejaktivnějších posluchačských základen na sociálních sítích si proto nemůže dovolit být hudebně neaktivní a nechat věrně hladovět. Jak už tomu tradičně bývá, bouře se objevila z nenadání v závěru roku.

Dle názvu desky jsem se na samotném počátku domníval, že mám před sebou další krasojízdu plnou příběhů a výborného storytellingu. I první dvě věci tomu napovídají, ale pak se to celé uhne jaksi stranou a najíždíme na pláně plné černého a morbidního humoru, ale i osobitého utvrzování svého postavení na scéně. Po úvodních minutách plných zvrácenosti a exorcismu zabaleného do poměrně netradičního hlasu na této adrese přichází na řadu poměrně tvrdá záležitost, ve které se však autor cítí jako ryba ve vodě. Nejen, že se jedná o příjemnou temnotu, ale také lze předpokládat, že výsledek studiové snahy bude vhodným matrem pro koncerty díky své údernosti.

Nechybí zdravá dávka sebevědomí, že přišel ten čas si po zásluze z toho koláče kousek ukousnout. Přestože se nejedná o nalajnovaný tuzemský standard či šablonu rapu, těší se tu horrorcore velkému ohlasu. A dělán je zřejmě kvalitně, když je tolik uznáván i za hranicemi této země. Dokládá to i četnost spoluprací, kdy mě nenapadá kromě DJe Wiche žádné jiné jméno, které by ulovilo tolik amerických jmen na své disky. Ještě nutno podotknout, že ve většině případů i za nulový peníz. I přes velkou popularitu je však jasné, že díky expresivnímu a vulgárnímu obsahu bude vždy veřejností vnímán jako exota, jež se snaží jen strhnout pozornost. Nabízí se však otázka, zda chceme pestrost na hudebním trhu, nebo se vymezit jen k načechranému, navoněnému motivačnímu rapu plnému lásky, přátelství a dobrých srdcí? Vždyť život takový rozhodně není a hudba by neměla být jen slepým únikem od reality. Především pak v žánru, který nejrychleji reflektuje vše, na co si jen vzpomeneš.

Jak již bylo zmíněno, ani na novém albu Řezníka nechybí početné zahraniční zastoupení. Sice tu nemáme všeobecně známé velikány jako Madchild, Necro, Sean Strange či v rámci Sodomy Gomory Dope D.O.D., na druhou stranu je však vkusně návykovou záležitostí spojení sil s Kingem Gordym & Bizarrem. Zbytek pozvaných rozhodně ostudu neudělal, ale u poslechu jejich příspěvků jsem nebyl odzbrojen jako v případě věci „Home Invasion“. Účast DeSada jakožto týmového parťáka je nenucenou povinností, která si své místo najde. A co se týče příbuzenstva v podobě otce a bratrance, to lze brát spíše jako recesi pro fans.

Výsledek vykazuje silné momenty, ale i slabší chvilky. Pokud bych měl ocenit to pozitivní, tak je to ten návrat k syrovosti a nekompromisní tvrdosti. Dokazuje to i práce s hlasem a osvojování lepší rapové techniky. I proto bych rád slyšel, jak by se Řezník na živo popasoval se slokami „Já tě prostě chci mrdat“. „Generál píka“ či „Politicky nekorektní piča“ jsou pak typickým pícháním do vosího hnízda, zatímco „GG Allin“ naopak disponuje obrovským feelingem i především díky hudebnímu podkladu. Pokud však mám ocenit humor s výslednou hodnotou, tak volím „Kus hovna“. Beaty nebyly vybírány zle, občas je to pěkná divočina, ale nelze předpokládat, že každá deska v roce 2019 bude silná od začátku do konce. Některé skladby jsou již proti filozofii mého rapového srdce a spíše aspirují na bratříčkování s jinými žánry. Jen čas ukáže, jakou sílu má tracklist, a zda se v něm ukrývá další milionový hit.

„Život a Smrt Alberta Hersche“ není tak barevný příběhem, jako jeho předchůdce, ale o to pestřejší je svým hudebním zpracováním. Řezník si ušil koncertní matro na míru, sedí mu a není třeba nic zarovnávat nebo ohrnovat. Z pohledu prodejního artiklu je super, že to na koncertech bude šlapat, na tu druhou jsem možná lehce zklamán, že je to na úkor skvělého storytellingu, který minule prokázal. Výsledek patří mezi lepší desky z jeho diskografie a rozhodně fanoušky neurazí. Jen mi přijde asi zbytečné dělat dvojí verze, které rozlišuje jen cover a bonusové skladby. Ale již několikrát bylo v minulosti doloženo, že dneska se dá prodat prakticky cokoliv.

7/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012 se slabostí pro rap ze všech koutů Evropy

  • 1